Andor.cz - Dračí doupě online

Taxikář a oběšenec
Rob seděl ve svém taxíku a skrz přední sklo pozoroval okolí autobusového nádraží v Trutnově. Bylo parné léto roku 1998 a sezení v autě se pro citlivé typy jevilo něco jako nemožného. Ale Rob patřil k tvrdým chlapům a nějaké ty stupně nahoru mu neublížily. Oblečen byl koneckonců v šortkách a přiléhavém tílku. A taxi služby. V těchto vedrech se jim opravdu dařilo, zákazníci se jen hrnuli, buďto chtěli odvézt na koupaliště nebo k rekreačním zařízením. Především Němci… ano, Němci dobře platili. Hotově a hned před jízdou.
Taxametr někdy ani nestíhal. Rob jen zalitoval, že není soukromník, jako to frčelo teď v Praze. Představil si, jak nemusí svoji denní tržbu odevzdávat v 50% svému šéfovi a jen si ty peníze dává na svůj účet… všechny a do poslední koruny.
Najednou mu někdo vlezl do auta. Rob se otočil. Viděl paní ve starším věku, která, soudě podle výrazu v obličeji, byla velmi hotová z vedra.
,,Hoďte mě na Zelenku, mladíku, tady máte předem platbu,“ zasípala stařenka.
,,K službám,“ kývnul hlavou Rob a převzal peníze. Dal si je do peněženky, nastartoval motor a vyrazil směr Horní Staré Město. Stařenka bydlela v jednom z paneláků u místní Základní školy. Rob, aby si zachoval důstojnost, pomohl stařence po schodech, k výtahu a následně až do jejího bytu. Poděkovala mu a on odešel.
Vrátil se do taxíků a vynuloval taxametr. Stále si lámal hlavu, proč ho vůbec zapínal.
Rozjel se a vrátil se na štafl.
,,Hergot,“ zaklel, když tam spatřil na prvním fleku svého kolegu, který se zrovna vrátil. Rob zaparkoval vedle něho a stáhnul okénku. Majitel vedlejšího taxíků byl opřený o své auto a dlouze popotahoval z cigaret. ,,Nazdar Ráďo,“ pozdravil Rob a vylezl též z auta.
,,Tě, zdravím, Robe,“ odpověděl taxikář a znovu nasál z cigarety.
,,Tak jak se hýbou kšefty?“ zeptal se Rob.
,,Nemám si na co stěžovat, jen to vedro je příšerný,“ odpověděl Radek.
,,Tak to nejsi sám, komu vadí. Ale co, je šest hodin večer, za chvíli se půjde domů,“ kývnul spokojeně Rob a už se viděl, jak si doma nalévá studené pivo a pouští si večerní zprávy.
Takhle tam oba dva stáli, klábosili o rybách, o svých rodinách a všem možném, co by se dalo, načež kolem půl sedmé musel Radek odjet, protože si ho zavolal šéf taxislužby Trutnov z centrály, která měla sídlo na Bojišti.
Rob přesunul své auto na první flek. Nečekal ani pět minut a už směrem od města přicházel další zákazník. Byl to chlap ve středním věku, vlasy měl nakrátko ostříhané, tmavě modré džíny byly nelidsky přiléhavé na nohy, i když tílko trošku volnější. Tento muž přišel k Robovi, zdvořile pozdravil a zeptal se: ,,Vezmete mě prosím na benzínovou pumpu na Bojišti?“¨
Rob souhlasně přikývl.
,,Dobrá, naskočte si a frčíme.“
Muž nastoupil, Rob rozjel auto a už směroval na Bojiště.
Cesta proběhla mlčky, jen rádio vyhrávalo z reproduktorů na přední palubce. Dojeli na benzínovou pumpu, muž vystoupil a řekl: ,,Počkejte tu na mě, jen si něco koupím a hned zase pojedeme. Taxametr nechte klidně běžet.“
Rob se podivil. Opřel se o sedadlo a poslouchal dále rádio. Viděl muže, jak zmizel ve dveřích. Zanedlouho vyšel ven a nesl v pravé ruce lano na roztahování aut, v levé zase láhev piva. Nasedl.
,,Fajn. Teď mě hoďte někam ke Svatoňovicím k lesu,“ poručil si muž.
Rob se za ním otočil. ,,K lesu? Co vůbec zamýšlíte s tím lanem, chlape?“ zeptal se ho nervózně.
,,Víte, chci se oběsit. Už dlouho jsem to plánoval,“ řekl muž a zbledl.
Rob souhlasně kývl hlavou. ,,Rozumím.“
Obrátil se zpět k volantu a nechápavě zakroutil hlavou. ,,Kecal jeden,“ pomyslel si. Otočil klíčky a obrátil auto směr Svatoňovice.
Tentokrát trapné ticho přerušil muž s lanem.
,,Víte pane, člověk si celej život buduje svoji kariéru, zakládá rodinu a žije jen pro dobro tohodle podělanýho státu.“
Rob povytáhl obočí.
,,Co tím jako zamýšlíte?“ zeptal se muže.
,,Jsme jako mravenci. Pracujeme, vyděláváme a žijeme v obřím lidským mraveništi světa. Ale jakmile jsme nepotřební, každý nás zavrhne. Stačí nepatrná chyba a celej svět se vám zhroutí… a to je můj případ,“ odpověděl a vysvětlil muž.
,,Aha,“ lehce se pousmál Rob a zatočil doleva. Svatoňovice byly blízko.
,,Pracoval jsem jako úředník na městském úřadě tady v Trutnově v oboru sociální péče. Zajímal jsem se o cikány žijící na Horalu a zčásti i na Zelené Louce a to především po Revoluci a rozdělení Československa. Opravdu se mi dařilo, měl jsem krásnou ženu a dvě nádherné děti. Miloval jsem je z celého srdce. Ale jednou žena odjela za přítelkyní do Prahy. U Hradce je smetl náklaďák. Moje žena by možná žila, ale vykrvácela a děti… ty dopadly nejhůře. Museli je identifikovat podle zubních karet. Doslova v tom autě uhořely. To jsem se zapomněl zmínit. Žena byla nepřipoutaná a při nárazu vyletěla oknem, při čemž se silně pořezala. Kdyby k tomu nedošlo, měla by silný otřes mozku a pár zlomenin. Aspoň někdo by mi zůstal. Ale ani náhodou. Po této události jsem se topil v alkoholu. Skončil jsem několikrát na záchytce, vyhodili mě z práce a načež i z bytu, protože jsem už neměl peníze na splácení. No a tak jsem se svobodně rozhodl. Od třiadevadesátého už můžeme. Chci se oběsit!“
Tu poslední větu zakřikl. Rob se lekl a prudce zabrzdil. ,,Poslyšte, přestaňte mi tu fňukat. Svatoňovice. Les je přímo před vámi, dál už vás neberu. Sbohem.“
Muž trošku vzlykl a dal vyřízenému Robovi peníze. Vylezl a odcházel směrem k lesu.
Rob zvednul mobilní telefon a zavolal na policii.
,,Policie, okres Trutnov, co si přejete?“ ozvalo se ze sluchátka.
,,No, dobrý den. Jsem taxikář z Trutnova, teď jsem dovezl chlápka ke Svatoňovicím, má asi sebevražedný sklony. Mám něco udělat?“ zeptal se Rob.
,,Jak sebevražedný sklony?“ ptal se operátor.
,,No, koupil si lano a láhev piva,“ odpověděl Rob jednoduše.
,,A neříkal ještě něco?“ zeptal se znovu operátor.
,,Ano, stěžoval si na svůj zkažený život.“
,,Nuže dobrá, pane. My tam pošleme psychiatra a hlídku policie. Vy se pokuste toho pána zadržet,“ poradil operátor a zavěsil. Rob odložil mobil a vystoupil z auta. Rozeběhl se sprintem k lesu. Muž už byl ale pryč a kdesi zmizel. Rob ho marně hledal. Po čtvrt hodině bloudění na okraji lesa odešel zpátky k taxíku a proklínal sám sebe, že se neodvážil jít hlouběji.
Chvilku nato přijela policie i s psovodem a psychiatrem. A taky sanitka. Všichni zmizeli v houští lesa a Roba vzali s sebou. Putovali asi kilometr a za chvíli narazili na samotný dub, stojící na mýtině. Vzhlédli vzhůru. Na jedné z větvích viselo lano a něm oběšenec. Pod ním ležela nedopitá láhev piva.

Policie celou oblast zabezpečila. Přijela sanitka, ale muž byl již mrtvý. Rob seděl v autě a sepisoval výpověď s jedním z policistů. Když byl policista na odchodu, obrátil se k Robovi a řekl: ,,Byl jste poslední člověk, který toho muže viděl naživu. Nic si z toho nedělejte.“


Podle skutečné události.