Andor.cz - Dračí doupě online

Nohy křížem, oči upřené do hrnku kávy.
Nepřítomně se dívám, jak tmavá tekutina mizí.
Dávím se jen myšlenkou na tu chvíli.
Pohled z okna, potemnělá místnost… je mi cizí.

Vidím tě, jak se topíš v mé denní dávce kofeinu. Mohla bych ti podat lžičku, aby jsi se chytil… ale pohled na tvé utrpení mi působí neovladatelný pocit radosti. Na tváři se mi rozprostře uspokojený úsměv.
Opětovný pohled z okna. Jako by jsi se na mě díval i z šedých mraků, které si proráží cestu potemnělou oblohou. Náhle si přeji, aby začalo pršet a ty ses s tím deštěm rozplynul. Smáčel chodník a každý, kdo se po něm projde, co nejvíce spěchal. Skoro slyším ten klapot podrážek.
Nakrčím obočí a konečně vstanu od okna.
Zvonění telefonu mě vytrhne z hlubokého zamyšlení. Přestřelím očima display s tvým jménem. Drnčivý zvuk se mi v uších zvyšuje s každou vteřinou. Nebodá, netrýzní… uspokojuje. Nezlobím se. Nemám vztek, jsem naprosto klidná.
Jen nenávidím.
Nenávist je snadná. Snadnější než láska, bolest, žal, smutek. Nenávist je vysvobozením z každodenního vědomí, že mi scházíš.
A tak tě nenávidím, jak nejvíc je to možné…
Nevzrušeně stisknu červené tlačítko na mobilu a pronikavý vyzváněcí tón vystřídá hlasité ticho.
Dopiju poslední doušek kávy, který spláchne poslední zbytky úzkosti z mého staženého hrdla.

Oči zavřené v otupělé nepřítomnosti.
Co dělám?
Vznáším se na křídlech nenávisti.