Andor.cz - Dračí doupě online

Je tma, déšť se z nebe snáší,
nad Prahou se mraky vznáší,
každou chvíli k zemi sjede blesk,
osvětlí ulici, ukáže jas hvězd.

Jen chvíli, než si oči znovu přivyknou,
na noc a pleskot kapek dešťových,
přeběhne ulici, zahalí se tmou,
kdo by podezříval dvojici zornic ledových.

Ty oči, smrtí byly čistou,
a vězte toto jako jednu z věcí jistou,
že nespatřila je ni jen oběť sama,
kterak putovala nocí špínou nepoznamenaná.

Snad odhalil je jejich temný úkol,
dáma ulekla se, kapky rozstříkly se vúkol,
když její tenké nohy rozběhly se ulicí,
za ní běžel jen zabiják s mohutnou palicí.

Utekla se za roh, snad si toho nevšim,
jak mylná byla její úvaha,
zabiják to byl všehovšudy se vším
a jí už zbyla jenom odvaha.

Postavila se mu, jen co zaběh za roh,
podtrhla mu nohy, rozplácl se jak hroch,
ohryzek mu rukou přesně zatlačila
a jediným dalším pohybem jej omráčila.

Kdo čekal by, že bytost tato křehká,
poradí si s mužem, co váha není lehká,
každý den se něco takového neděje,
ne ve městě, kde chytá zloděj zloděje.