Andor.cz - Dračí doupě online

Raine vykřikla a rozeběhla se. Zakopla však o výmol a sletěla na zem. Překulila se na záda, chtěla se postavit a znovu utíkat. Bylo pozdě. Drak ji chytil jednou z předních tlap a ve chvilce byli několik set stop nad zemí.
Princezna zakřičela, ale nemělo to smysl. Nikdo ji neslyšel. Křičela znovu a znovu až drak nespokojeně zamručel*. Raději proto zmlkla a pozorovala ubíhající krajinu pod sebou.
Drak letěl rychle a dlouho alespoň na lidské poměry. Přeletěli hranice království a přistáli asi v polovině druhého v celkem neobydlené části.
Drak postavil princeznu na zem a sám si sedl kousek před ni. Nepokusila se o útěk, stejně neměla nejmenší šanci a sama si to dobře uvědomovala.
Dlouho se jen pozorovali. Raine si sedla na zem a drak si lehl. Princezně tak připadal velmi krásný. Vždycky tato stvoření obdivovala a přečetla o nich vše, co našla v zámecké knihovně. Proto také poznala, že drak je samec a že patří k horským drakům. Jeho barvu ve tmě nerozeznala.
Drak natáhl krk a jeho hlava se posunula blíž k dívce. Raine se dívala do jeho očí a ani nevěděla proč, ale věřila, že jí neublíží. Natáhla k němu ruku.
Draka její důvěra překvapila, ale nedal to najevo. Natáhl krk ještě víc a ruku očichal. Princezna ho po nozdrách pohladila, což draka překvapilo ještě více.
„Proč to děláš?“ zeptal se drak. Raine překvapilo, že mluví lidskou řečí, ale nechtěla ho urazit, tak si to raději nechala pro sebe.
„Co proč dělám?“
„Většina princezen by se pokusila o útěk a ty tu nejenom sedíš, ale i se chováš přátelsky.“
Raine musela uznat, že drak má pravdu. Většina lidí by okamžitě prchala, ale ona tu seděla a dotýkala se obrovského stvoření, které v království považovali za obrovskou hrozbu.
„Nikdy jsem nechápala, proč se bát. Nepamatuji si, že byste někdy úmyslně začali boj, vyjma toho, že unášíte princezny a ty byly vždy v pořádku, pokud je někdo vysvobodil. Nepřipadáte mi nebezpeční.“
Drak se zamyslel a nakonec řekl: „S takovým pohledem na dračí národ jsem se u lidí ještě nesetkal.“
„Všichni nejsme stejní.“
„To máš pravdu. Každý z vás je úplně jiný.“
Chvíli bylo ticho až nakonec drak řekl: „Měli bychom spát. Zítra před sebou máme dlouhou cestu.“
Raine si lehla na zem vedle draka brašnu si dala pod hlavu. Trvalo to jen chvilku a roztřásla ji strašná zima. V jejich království bylo léto, takže si nevzala přikrývku, ale tady byla zima jako v pozdním podzimu, nebo začátkem jara. I drak si všiml, že se třese a drkotá zuby.
„To je ti taková zima?“
„Nemám přikrývku, protože u nás bylo léto.“
„Zvláštní, kolik toho vy lidi potřebujete. Pojď sem.“
Princezna sice nevěděla proč, ale poslechla a posunula se drakovi blíže k hlavě. Byla jí čím dál tím větší zima.
Drak si dal přední tlapy dál od sebe a potom řekl Raine: „Lehni si sem.“
Raine tím vyrazil dech. Něco takového opravdu nečekala. Váhala. Přes svůj zájem zas tolik drakům nevěřila. Na druhou stranu se třásla zimou a bylo jí jasné, že čím víc bude noc postupovat, tím bude zima větší. Nakonec váhavě přikývla a lehla si mezi drakovy přední tlapy. Drak si natáhl krk a položil hlavu před přední tlapy. V této pozici usnul. I když byla Raine nervózní a trochu se bála, nakonec ji únava přemohla a Raine usnula.
___________________

Ráno se probudila až po drakovi. Byl stále ve stejné poloze až na to, že zvedl hlavu a pozoroval slunce, které se právě odlepilo od obzoru.
Raine se zvedla a přelezla dračí tlapu. Drak se na ni podíval a kývnutím hlavy ji pozdravil. Potom znovu otočil hlavu ke slunci a Raine také.
Pozorovali, jak pomalu slunce vychází nad obzor. Dívali se na něj dlouho. Než drak cukl hlavou a zeptal se: „Poletíme?“
Raine přikývla a odlepila oči od slunce. Až teď si uvědomila bolestivé pálení, které bylo způsobené právě tím, jak dlouho se na slunce dívala.
Drak vzal Raine do tlapy jako včera a vzlétnul vzhůru. Vystoupal vysoko a Raine brzy zjistila, že míří k vysokým vrcholkům hor na východě.
Cestu, která by lidem trvala pěšky půl roku a to by museli jít ve dne v noci bez přestávky, zvládl drak uletět za necelé tři čtvrtiny dne. Slunce se už dotklo horizontu na západě, když se před nimi vynořily obrysy dračího údolí a jeho obyvatel. Draků.

_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_
*draci mají velice citlivé uši, takže drakovi, který Raine nesl, její křik moc příjemný nebyl.