Andor.cz - Dračí doupě online

Zjizvenou rukou si Tom zapálil cigaretu, rychlým švihnutím ruky zaklapl zapalovač a popotáhl. Podržel dým chvíli v plicích a pak jej vyfoukl směrem k postavě na židli.
„Tak znovu, kde to je?“ zeptal se muže na židli, který vypadal, že každou chvíli upadne do bezvědomí, byl místy od krve a měl podlitiny po celém těle, jak dlouho tu už byl, to nevěděl, ale připadalo mu to jako dny.
„Nevím… nevím. Kdybych to… to věděl, tak… tak to sakra ře… řeknu,“ pronesl muž na židli potichu a při tom mu z pusy vytekla další krev. Tom zavrtěl hlavou, zatnul pěst a napřáhl se.
„Špatná odpověď,“ pronesl koutkem přes cigaretu a praštil muže do žaludku, ten zalapal po dechu a začal se dávit, už dávno neměl co zvracet a tak mu z úst vytékala jen krev a sliny.
„Prosím… už… už dost… už nemůžu…“ řekl, když se mu podařilo popadnout dech.
„Stačí jen místo, nic víc, to je vše co chci,“ odpověděl Tom klidně a došel pár metrů ke stolku, tam si dolil skleničku whisky. Pomalu se napil a položil jí zase na stůl, pak se vrátil k židli. Muž na ní seděl, hlavu svěšenou a potichu vzlykal. Tom se zničehonic rozpřáhl a znovu jej praštil, tentokrát někam do žeber, ozvalo se prasknutí.
„Asi ti prasklo žebro, chlapče,“ řekl muži, který se teď rozvzlykal ještě víc. Tom se ušklíbnul.
„Prosím… nevím, nic nevím… sakra nic… nechte mě…“ opakoval, jako již předtím, jenže nyní do toho již brečel. Tom se z ničeho nic napřáhl a kopnul jej do žeber, muž vytřeštil oči, zařval a upadnul i s židlí na zem. Praštil se do hlavy a na chvíli se mu zatmělo před očima, když se mu vrátil zrak, zjistil, že na něm sedí Tom.
„Poslední šance, poslední!“ řekl Tom a pomalu přiložil dohořívající cigaretu na čelo muže. Muž vytřeštil oči, ale už jej to ani tolik nebolelo, měl celé tělo tak rozmlácené, že tohle mu už téměř nevadilo.
„Jak chceš,“ pokrčil rameny a vstal, chytnul ho za dlouhé vlasy a pokusil se jej odtáhnout směrem ke dveřím, ale nešlo to, zatáhl. Ozval se výkřik, Tom se podíval na svojí ruku a zjistil, že v ní drží téměř celý culík, podíval se na zem a tam viděl muže, jak mu z hlavy teče krev, vyrval mu vlasy i s kusem kůže.
„Promiň, to jsem nechtěl,“ řekl hraným omluvným tónem, postavil židli a chytnul ji za opěradlo. Muž upadnul do bezvědomí. Pomalu táhl židli ke dveřím a pak ven. Před vchodem do skladiště - kde byli předtím - bylo jezero a les, nikde nikdo.
„Tak to bychom měli,“ řekl Tom, když židli postavil na okraj jezera. Podíval se na bezvládné tělo na židli a zamračil se, přiložil ruku ke krku a zkusil nahmatat puls, našel ho.
„Už jsem se lekl, chlapče,“ řekl a oddychl si, rychle se otočil a vrátil do skladiště, tam v rohu stál obrovský otevřený pytel a vedle klubko provázků. Tom vzal z pytle několik balíčků něčeho zabaleného a provázek, při tom si začal pískat rychlou melodii. S těmi věcmi vyrazil zas za mužem ven, ten tam stále seděl, když Tom přišel blíž, zjistil, že se už pomalu probouzí. Tom se usmál a otevřel první baliček, bylo to maso z nějakého zvířete a hodně krvavé. Začal je přivazovat na různé části těla a stále si pískal, muž byl tak mimo, že jen občas něco zamumlal, ale to bylo vše.
„Hej, vzbuď se,“ propleskl jej Tom lehce, aby ho přinutil probudit se z bezvědomí.
„Teď se koukej,“ usmál se na něj Tom téměř přátelsky a obešel jej, stoupl si za něj a strčil do židle. Muž přepadl dopředu na hlavu a ozvala se rána, jak se svalil na bok, hleděl do vody, která byla tak metr od něj s výrazem hrůzy.
„A ani nemrkej, ano? Jinak o to přijdeš,“ pronesl Tom lehkým tónem a připálil si další cigaretu.
Vykouřil jednu, dvě a pak se náhle voda zavířila, něco se blížilo ke břehu a Tom udělal krok dopředu, aby na to viděl líp.
„Už je tady,“ usmál se Tom a koukal na muže, který jen hleděl s výrazem hrůzy před sebe, z vody se vynořoval aligátor. Blížil se k muži na židli velice pomalu, když byl tak metr od něj, muž teprve začal křičet. Tom to sledoval, sledoval i to jak aligátor začal okusovat kusy masa, které bylo k muži přivázané, spolu s jeho masem. Sledoval i to jak muž řval, dokud neztratil příliš mnoho krve. Aligátor se následně vrátil do vody, táhnoucí zbytek muže za sebou. Tom odhodil cigaretu na zem a zašlápl jí, vrátil se do skladu.

Otevřely se dveře do temné místnosti, kde se krčilo asi deset lidí z ráno uneseného autobusu. Všichni měli v očích výraz hrůzy, už odešlo odsud pět lidí a nikdo se nevrátil. Tom ukázal na malou holčičku a ta se skrčila ještě víc v koutě. Tom vystřelil vedle ní.
„Dělej!!“ zařval a ona poslechla, vzal ji do skladu a zamknul za sebou, nechal ji posadit na novou židli a přivázal ji. Zírala na něj s hrůzou, ale on se jen mile usmál.
„Tak a teď mi řekni, kam ukryl Kapitán Puff svůj poklad, holčičko.“