Andor.cz - Dračí doupě online

Rychle za sebou zabouchla dveře a zamkla. Srdce měla až někde v krku a v boku ji nesnesitelně píchalo při každém dalším prudkém nadechnutí. Z posledních sil se dopotácela k oknu a napnutě hleděla na tmavou uličku, ve které se před chvílí sama nalézala. Snažila se popadnout dech a sama sebe uklidňovala, že mu určitě unikla. Běžela přece tak rychle a tak dlouho!
V uličce se nic nehýbalo. Ulehčeně si sedla na postel a zadívala se na jasně zářící měsíc. Byl úplněk.
Byla si téměř jistá, že by jí to mělo něco připomínat, něco hodně důležitého, kvůli čemu začala utíkat. Ale proč vlastně utíkala? Nějak si nemohla vzpomenout. Jen omámeně sledovala měsíc a mraky, které přes něj přebíhaly. Snažila se odpoutat zrak od toho zářícího kotouče, ale ten jako by ji k sobě přivázal.
Do části mozku, který byl ještě plně při vědomí, jí začal prostupovat pocit paniky. Ať se snažila sebevíc, nemohla vstát ani pohnout rukou nebo odvrátit oči. Panika byla ovšem brzy vystřídána další vlnou otupělosti. Zklidnila se a omámeně pozorovala měsíc. Byl tak krásný! Mohla by vstát a zajít se na něj podívat ven. Ano, asi to udělá. Napnuté svaly se uvolnily a ona pomalu vstala s pohledem stále upřeným na měsíc. Pomalu se otočila a vykročila ke dveřím. Vztáhla ruku ke klíči v zámku.
NE! Nechce to udělat. Část mysli se vzepřela té síle, co ji táhla ven a ona pomalu svěsila ruku k boku. Zatřepala hlavou, aby odehnala otupělost, která na ni opět zaútočila. Věděla, že když jí podlehne, tak zemře.
Otočila se zpět směrem do místnosti a rozhlédla se. Přímo naproti ní bylo okno, ze kterého se bála vyhlédnout ze strachu, co uvidí venku, v rohu nalevo od ní byla malá, ale pohodlná postel. Vedle té byl malý stolek, na kterém bylo nedbale poházeno pár srolovaných pergamenů a starý vyschlý inkoust s brkem. Také tam stálo pár zapálených svíček. Po její pravé ruce viselo na zdi zrcadlo, od kterého se do místnosti odráželo měsíční světlo.
Odhodlaně přešla místnost k posteli a opět se posadila. Byla pevně rozhodnutá přežít, což znamenalo, že nesmí usnout, a už vůbec ne znovu vstát. To si stále dokola opakovala. Ale po chvíli se její odhodlání začalo vytrácet. Šlo na ni spaní. Zoufale se snažila držet oči otevřené a zvolila tu nejnepohodlnější polohu, jaké byla v tu chvíli schopna.
Po chvíli přešla i potřeba spánku a zase na ni zaútočila otupělost. Cítila, jak se jí rozlévá od končetin do mozku. Prudce zatřásla hlavou a dvakrát se štípla. Po třetím štípanci bolestně sykla, ale pomohlo to.
"Máš silnější vůli, než jsem si myslel"
Vyděšeně vykřikla a prudce otočila hlavu směrem ke dveřím, odkud zvuk vyšel. Stála tam postava zahalená v černém plášti s kápí přes hlavu. Muž se uvolněně opíral o stěnu. Působil dojmem, jako by tu byl na návštěvě každý den.
Odhrnul si kápi z obličeje. Dívka znovu vyjekla. Muž měl dlouhé černé vlasy, které mu dopadaly až na ramena. Jeho pleť vypadala, jako by už dlouho neviděla sluneční světlo, jestli vůbec někdy. Ale nejzvláštnější a zároveň nejděsivější byly jeho oči. Byly tmavě modré a sálala z nich krutost, ale zároveň i jakási něžnost.
Dívka se třásla a srdce jí div nevyskočilo z těla. Snažila se ale ovládnout a přemýšlet, jak se ho zbavit. Těkala očima po místnosti a hledala, co by jí mohlo pomoci. Zrak jí dopadl na svíčky na stole. Byl by to zoufalý pokus, ale nic jiného neměla.
Muž se pobaveně usmíval. Ta holka se mu líbila. Byla ještě mladá, nemohlo jí být víc než 19 let. Měla dlouhé tmavě hnědé vlasy, zelené oči a štíhlou postavu. Byla silná a odvážná. A hlavně dokázala vzdorovat jeho vůli takovým způsobem, že vlastně nebyl schopen vylákat ji ven před dům, ale musel si pro ni dojít sám. To byla věc, která se mu už dlouho nestala, vlastně ještě nic podobného nezažil. Každý smrtelník mu dříve nebo později podlehl.
"Bylo od tebe velmi nezdvořilé, že jsi mi nešla otevřít a nechala mě čekat." I přes velký strach, který cítila, si nemohla nevšimnout, jak má vábivý a krásný hlas.
"V-v-vy jste byl celou dobu venku?!" pronesla přiškrceným hlasem. Najednou jí došlo, že tu otupělost a ospalost měl na svědomí on. Polila ji vlna studeného strachu. Co byl zač, že vládl takovou mocí? Pomalu jí její nápad se svíčkami začal připadat bláznivý. Vždyť by zapálila celý dům a jemu by to třeba ani neublížilo!
"Samozřejmě," na chvíli se odmlčel a pak zamyšleně pronesl, "myslím, že tě nakonec nezabiju"
Dívka se teď neovladatelně třásla a choulila se do klubíčka.
"Udělám něco mnohem lepšího," jeho rty se zkřivili do nepříjemného úšklebku.
"N-Nechte mne, p-p-prosím!“ pronesla plačtivě.
"Nebuď blázen," odfrkl si, "pokoušíš se mi navrhnout, že tě mám po té námaze, co jsem vynaložil, abych tě dostal, nechat být?“
Pomalu k ní vykročil. Dívka strnula. Zoufale se rozhlížela po místnosti. Ke svíčkám už doběhnout nestačí. Pohled jí dopadl na zrcadlo. S hrůzou si uvědomila, že cizinec kolem něj prošel, aniž by se v zrcadle objevil jeho odraz. To naprosto zlomilo její vůli. Seděla, třásla se a čekala, co s ní chce cizinec udělat.
Došel k posteli a sehnul se. Začala křičet. Sevřel jí ramena ocelovým stiskem. Dívka se začala divoce vzpouzet. Ale muž byl příliš silný. Její pěsti bušící ho do hrudi snad ani nevnímal. Všimla si, že mu oči zčernaly a zdálo se jí, že se mu protahují horní špičáky.
Zavřískala a snažila se mu vytrhnout.
Cítil, jak v ní proudí život, cítil každou žílu v jejím těle. Přitiskl se k ní a zabořil své zuby do jejího krku. Krev vytryskla. Stékala mu pomalu do krku a potřísnila i její bílou halenku. Dívka křičela, ale pomalu začínala ochabovat.
Jakmile přestala křičet, odtrhl se. Vytáhl si od opasku nůž a řízl se do zápěstí. Chytil jí za vlasy a hrubě přitiskl její rty na krvácející ránu.
"Pij!" jeho hlas najednou postrádal veškerou krásu. Byl krutý.
Dívka byla na pokraji vědomí a sotva si uvědomovala, co dělá. Cítila se naprosto vyčerpaná po velké ztrátě krve. Nečekaně dychtivě se přitiskla k ruce a sála sladkou krev.
Muž se usmál a po chvíli se jemně vymanil z jejího sevření. Dívka upadla do bezvědomí.
Sklonil se k ní a olízl krev, která jí zbyla na rtech. Pohladil ji po vlasech a vzal do náruče.

***
Ráno šla matka do dívčina pokoje, aby ji probudila. Našla jen zakrvácené prostěradlo a lísteček se vzkazem: Přijdu si pro tebe.