Andor.cz - Dračí doupě online

I seděl jednou lidský sameček a snil.
„Ti jeleni, ti se ale mají…“
Přišla k němu dobře vyvinutá dáma v pestrobarevném hávu a suše prohlásila:
„Baf.“
Načež se samečkovi rozpadly růžové brýle na prach a on konsternovaně civěl na realitu – matku Přírodu.

… Pokud jste slabší povahy, takřka závislí na svých iluzích, čtení dál je pouze na vaše vlastní nebezpečí…

„Tak ty bys chtěl být jelen? A co ty vlastně o nich víš?“ otázala se Příroda shovívavým, leč poněkud zákeřným hlasem.
„No mají laně. Harém!“ vypálil sameček, ale cosi v jejím výrazu mu už bralo prvotní nadšení.
„Ale holenku, to toho tedy moc nevíš,“ odpověděla matka Příroda se škodoradostným úsměvem.
„Tak tedy jeleni… jen poslouchej, jaké to je být jelenem…“

Jeleni mají laně, to snad nemusím nikomu vysvětlovat. Jeden jelen obhospodařuje více laní, tedy harém. A tím to celé začíná…
Vezměme si třeba 100 jelenů. 50 z nich je samečků a 50 laní. Pozn. Když nechám stranou Čínu a její politiku jednoho dítěte, poměr pohlaví 1:1 odpovídá. No a laně jsou v harémech… pro jednoduchost třeba po pěti. Co nám z toho plyne? 10 samečků má harém… Zbytek smutně kouká z povzdálí a plánují, jak těch deset samečků o harém připravit. To víš, holenku, mít harém není jen tak. Povede se to jen těm nejsilnějším a nejlepším samečkům… prostě vyvolení. Všichni tvrdě soupeří a mohou si paroží ubrousit, aby porazili všechny ostatní jeleny a vloudili se do přízně laní. No ano, je to laň, kdo nakonec rozhodne, jestli vítězný sameček je dostatečně schopný, aby si ho pustila k tělu.
Jenže nakonec je každý vítězný sameček sám poražen někým silnějším, mladším, lepším… Nic netrvá věčně. Poražený si jen může říct: „No alespoň nejsem kamzík.“ Kamzíka totiž jeho soupeř čas od času strčí dolů ze skály. Nebo kdejaký mladý záletník se snaží nepozorovaně proklouznout a ukrást si chvilku potěšení s laní, když se pán harému nedívá. Ale tenhle husarský kousek se taky nepovede jen tak každému.
Řekněme, že dalších 25 jelenů (a to jsem na vás ještě moc hodná, holenku) bude nakonec slavit alespoň chvilkový úspěch. Ber jak ber… pořád nám tu zbývá dobrých patnáct jelenů. No a ti se reprodukce prostě neúčastní. Zkrátka rozuměj, ani si neškrtnou… Zemřou jako panici. Těm už se asi tolik být jeleny nelíbí…

Lidský sameček poněkud pobledl při představě her berany, berany, duc se všema chlapama, co zná…
„Ale já bych určitě vyhrál,“ zaprotestoval nakonec nepříliš přesvědčivě.
Matka Příroda se zas jen usmála: „Získáním harému to nekončí, holenku…“

Fajn. Máš svoje laně, harém… jsi vítěz. Ale co dál? Každá sranda něco stojí… Všude kolem je spousta jelenů, co se jen třesou, až uděláš chybu a jak ti vypráší kožich. Neustále brousí poblíž a nedají si pokoj. A ty se musíš mít pořád na pozoru, stále zas a znova dokazovat svoji převahu. Jsi z toho unavený, taky stárneš… a oni mladí, silní, nabuzení. Víš, že jednou přijde den, kdy to prostě nedáš. Docela deprese. Bez ustání na tebe dotírají a kde jaký floutek z okolí se snaží dostat alespoň na tu chviličku k tvým laním.
A co na to ty laně? Tady je, holenku, druhý kámen úrazu. Laně jsou jen laně… nemají city, emoce, lásku ani morálku. Jen jednoznačné preference. Chtějí toho nejlepšího a nejsilnějšího samečka… dobré geny pro svoje potomstvo. Ty chceš kvantitu, ony kvalitu. Ne, ony vážně nejsou v harému jen pro tvoje modré oči. To jsi nevěděl? Tak teď už víš.
Když u tebe uvidí slabost, zaváhání, nebo prohraješ… žádné utěšování nebude. Jen prosté sbohem a hurá za novým vítězem. Ani něžná péče se nekoná. Zlomil sis nožičku? Ouha, to je ale smůla… Tak se měj. A co je horší? Nepoutá je k tobě ani věrnost. Taková laň, když někde potká ucházejícího samečka, s radostí si dá říct… byť je to spokojená členka harému. Co kdyby nakonec byl lepší než ty, že? Vždycky je dobré trochu oživit geny. Potomci od několika kvalitních samečků jsou vždy lepší, než jen od jednoho.

„Ale matko Přírodo, to není fér!“ zahořekoval zoufale sameček.
No, ty sám sis posteskl, že jsou ženy emancipované a pletou do toho lásku. To víš, holenku, jen milující laň zůstane s jelenem, i když zrovna nevítězíš… a pečuje, když máš třeba rýmičku. Věrnost není samozřejmost. Laň poskytne podporu, lásku a je pro ni jen jeden jediný jelen, i když ostatní kolem natřásají parožím. A za to, celkem logicky, chce to samé. Ona se vzdala šance najít kvalitnějšího samečka a na oplátku zas on nemá víc samiček. Fair trade.

Jenže laně nemilují. Ty mají svoje zájmy, holenku… chtějí toho nejlepšího z možných. Takže milému jelenovi nezbývá, než je hlídat na každém kroku a odhánět všechny nápadníky z širokého okolí… pokud chceš mít svůj harém skutečně jen pro sebe. Ještěže jsou laně v říji jen na podzim, může se utěšovat jelen. Jenže ty lidské samičky můžou pořád… Ha, to by ses naběhal. Milý jelen se mnohdy nestihne ani nažrat… stres a žaludeční vředy. No a nakonec stejně neuhlídá. I kdyby se strhal. To je vědecky prokázané, holenku.
„To víš, já jsem mocná čarodějka,“ pravila Příroda s nonšalantním úsměvem, „na mě si nikdo jen tak nepřijde.“

Matka Příroda pohlédla na samečka lkajícího s hlavou v dlaních.
„Ještě stále chceš být jelenem?“


P.S.
V biologii se tomu říká gender war – válka pohlaví. Existuje od počátku a nikdy nemá vítěze… na každou strategii záhy existuje protitah. Pár druhů sice našlo uspokojivé řešení, obejdou se bez samečků. Že bychom si ale my lidé pořídili partenogenezi, je v dnešní době už vysoce nepravděpodobné… Takže nám nezbude, než se naučit spolu nějak vycházet.

Pokud máte dojem, že jsem byla příliš tvrdá, tak vězte, že to byl jen slabý odvar. Co takhle třeba výživné na 20 kolouchů… platit jejich lyžáky, vysoké školy, oblečení, dovolené atd. No a navíc z poloviny z nich roste nová konkurence… :o)