Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Nic není jak se zdáOblíbit

whiskanova26456.gif

Autor: PulElf

Sekce: Povídka

Publikováno: 19. května 2009 18:23

Průměrné hodnocení: 8, hodnotilo 1 uživatelů [detaily]

 
Konečně mají být zpuštěny Fůzní elektrárny, všichni si myslí, že v tom je budoucnost. Všichni až na jednoho člověka....
 


Fúzní elektrárna bude spuštěna už zítra… Žádné demonstrace se neočekávají… Bezpečné elektrárny… Ministerstvo životního prostředí je spokojeno… Konec jaderným elektrárnám?...
Lukas seděl v metru a přejížděl pohledem titulky v článcích, které se hemžily kolem něj, a všechny mluvily o tom samém.
Ano, už zítra, pomyslel si spokojeně, jelikož on sám měl být u toho spuštění. On byl ten, kdo prováděl poslední kontrolu, která dopadla dobře, dokonce i líp, než on sám čekal. Byl spokojen se svojí prací, ale i s prací celého týmu a to se jen tak nestává. Spokojeně přivřel oči a opřel se v sedačce, jede ještě několik stanic, to si stihne i zdřímnout.
Ano, už zítra, usmál se.

„Takže budeme na to mít jen patnáct minut, ano? Během patnácti minut se musíme stihnout dostat sem, rozumíte?“ zeptal se Tom lidí stojících kolem a ukazoval na místo na mapě, všichni koukali na něj či na mapu. Kolem se šířilo tiché ano… jo… to zvládneme… Tom se narovnal a začal skládat mapu do úhledného čtverce a pak ji strčil do desek, lidé kolem se za tu dobu ani nehnuli.
„Máte ještě nějaké otázky?“ zeptal se pro jistotu, když nikdo nic neříkal, pokynul jim, ať odejdou. Sednul si na stůl a kouknul na hodinky, za chvilku bude muset jít do práce, ale má ještě čas, rychle projel v hlavě celý plán, byl s ním spokojen, tohle nejenže může vyjít, to také musí vyjít.
Ano, už zítra, pomyslel si spokojen a odešel z místnosti.

Muž stál na střeše domu a kochal se výhledem na město, v ruce svíral coca-colu z nějakého občerstvení. Byl spokojen sám se sebou, s tím, jak se to vyvíjí.
Ano, už zítra, otočil se a vydal se ke schodišti.

Lukas se zastavil před budovou, kde pracoval, ještě před vchodem si urovnal kravatu a spokojen sám se sebou vstoupil dovnitř.
„Dobré ráno, pane Doine,“ ozvala se od recepce.
„Dobré i vám,“ řekl Lukas s úsměvem a vlezl do výtahu, než se zavřel, uviděl usměv krásné sekretářky, ten mu jako vždy zvedl náladu. Cestu do kanceláře si probojoval přes mnohé dobrý den a gratuluji k zítřku, vpadnul dovnitř a zatáhnul rolety.
Bože, ať už to mám za sebou, řekl si pro sebe a sednul si k počítači, za chvilku přijde Luisa, dá mu nová měření a nové podklady. Vzal do ruky šálek kávy, která tu již byla připravena a napil se, nebyla ani horká, ani studená. Ozvalo se zaklepání.
„Vstupte,“ odložil kávu a urovnal si kravatu.
„Krásný den, že?“ řekla na přivítanou slečna v červených šatech a velikým výstřihem, který ukazoval, že operace prsou se před několika měsíci vyvedla.
„To jo, tak co tu máme od McLaina?“ zeptal se Lukas a nebral na vědomí to, jak tu ukazovala svojí nejnovější chloubu.
„Stále to samé, výpočty, kterým nerozumím a grafy s hromadou čar, naštěstí žádná čísla nejsou červená,“ řekla a naklonila se o něco víc, aby se mu plně ukázala.
„Hmmm,“ uniklo jen Lukasovi z úst, jak si prohlížel papíry.
„Tedy! Vy si mě vůbec nevšímáte!“ vyjela na pana Doina Luisa, ten se jen zaklonil a s úsměvem na rtech odpověděl.
„Měl bych si něčeho všímat?“
Luisa našpulila rty a přišla o kousek blíž ke svému šéfovi.
„Tohohle, manžel byl štěstím bez sebe, když jsem mu je ukázala a vy….“ víc toho neřekla, jelikož ji Lukas stáhnul k sobě a začal ji líbat.
Papíry počkaj, stejnak to je už několik měsíců stále to samé, začal ji svlékat.

Tom prošel vrátnicí a vydal se do svého sektoru, kde měl na dnešek práci. Potkával cestou kolegy, kolegyně a jiné lidi, vždy pozdravil, ale jinak si hleděl svého.
Musím to dnes zopakovat, řekl si a vešel do šaten, tam se převlékl, svoje věci uklidil do skřínky a vytáhl krabičku s několika displeji. Do druhé ruky si vzal desky s papíry o měřeních z minulých dnů.
Vyšel ven a po schodech se vydal nahoru do druhého patra, prošel dlouhou chodbou a na konci zabočil odprava, slezl po dříku dolu a pak zahnul první uličkou vlevo. Po chvilce se dostal na místo, kam potřeboval, přímo nad reaktor. Sednul si a zapnul přístroj, párkrát do něj praštil, jelikož zase nechtěl naskočit, přece jen už byl starý, možná poslední svého druhu.
5,6 to je o 0,2 víc než včera, o 1,3 víc než před týdnem a o 2,45 víc než by mělo, s tímto výsledkem přístroj vypnul a vyrazil zpátky, už ho nemůže ignorovat, nesmí, zítra se to má spustit…
„…pane Doine, vždyť je to blbost, dnes už nikdo tomu neuvěří,“ zkoušel to na Toma jeho nadřízený Joy McLain.
„Proč ne? Vždyť tady ty výsledky máte!“ praštil Tom do stolu a zamračil se.
„Můžu vás tam dovést a ukázat vám to, pokud chcete!“ téměř zařval na svého šéfa.
„To věřím, ale to čím to měříte…“ zakroutil hlavou McLain a naklonil se k němu.
„….to, čím to měříte, je starej analogovej měřák, ten se nepoužívá přes čtyřicet let. Bůh ví, co se mu kde stalo, kde se rozbil, nebo něco takovýho,“ řekl s klidem McLain.
„Ale je spolehlivý, všude měřil dobře, jen u té fúze ne!“
„Uklidněte se! Poslal sem tam lidi, ať to změří ručníma, kdyby něco s těma normálníma bylo a nic zvláštního nenaměřili,“
„Jo, ale říkám, digitální ta fúze ovlivňuje, při každém lehkém záběhu se hodnota zvyšuje!“
„Už toho mám dost, ceníme si vás jako technika a dobrého fyzika, ale tohle je blbost, jděte a už mě s tím neotravujte, mám na práci důležitější věci!“ vykřikl a ukázal rukou směr dveře. Tom stál, neschopen slova, otvírajíc a zavírajíc pusu. McLain si povzdechl.
„Poslal jsem to na konci zprávy, co odešla dnes ráno, někdo si to možná přečte a bude na to brát zřetel,“ řekl.
Tom vzal poznatky, přístroj, otočil se a vyrazil ze dveří.
Není jiná možnost, zítra, už zítra…

Muž stál pod elektrárnou a usmíval se, něco si zapsal do papírů a odešel, stále se uškíbajíc.

Lukas vstal a kouknul z okna, bylo vcelku krásně, tak, jak předpovídali. Protáhnul se a kouknul na budík, zbývaly 2 hodiny.
Ustrojil se a vyrazil na první oficiální spuštění, cestou si ještě procházel věci, které nestihnul, bylo tam i hlášení ze včerejška, které nechal být, už na to neměl náladu, navíc to bylo zbytečné. Cestou stihnul projít něco přes dvacet stran z třiceti a vše bylo v nejlepším pořádku. Nechal zbytek být.
Dnes je tak krásně, usmál se a uložil papíry do kufru.

„Ráno,“ přivítal Tom všechny okolo stolu a znovu s nimi začal probírat plán, vše se zdálo v pořádku, naprosto v pořádku. Každý věděl, co má dělat, všichni to chápali a byli zřejmě připraveni i umřít. Tom to věděl, spoléhal na ně, musí to stihnout, jinak to nejde.
Povzdechnul si.
„Jdeme,“ řekl jim a oni začali odcházet z místnosti, zhasnul a odešel.
Tohle neselže, na nic jsem nezapomněl, ubezpečoval sám sebe.

Muž hleděl na oblohu, začalo se zatahovat, tohle ve včerejší předpovědi nebylo, usmál se.

Lukas stál v hlavní místnosti, byla zde televize, novináři a taky ředitel elektrárny, spolu s ministrem a předsedou vlády. Urovnal si kravatu, byl lehce nervózní. Kouknul na hodiny, ještě dvacet minut do začátku.
Polknul.
Ať už to máme a sebou, znovu si urovnal kravatu.

Tom dal každému oblek a přilbu, všechny přejel pohledem a pak si nasadil přilbu vlastní. Všichni vyrazili za ním do spleti tunelů.
Po chvilce se dostal k jedné krabičce a otevřel ji, vzal kleště a něco odstřihnul, vypnulo se zabezpečení a díky jedné věci, co včera namontoval, měli teď čas.
Patnáct minut, to je dost času, řekl si a vyrazil.

Muž vytáhl deštník, začalo poprchávat. Zvednul hodinky před sebe a zapnul stopky.

Lukas stál za ředitelem a čekal, až dostane povel ke spuštění, hlavou mu stále projížděly výpočty, věděl, že neudělal chybu, nikdy ji neudělal.
Už jen pět minut do spuštění, pomyslel si a sjel pohledem na páčku.

Nemuseli pospíchat, věděli, že až se dostanou tam, nic je nezastaví, nikdo jim nestojí v cestě a až tam budou, překonfigurují digitální měřáky a hned budu mít lepší výsledky, které konečně lidé uvidí.
Ještě osm minut, čas výjimečně hraje pro nás, zvolnil krok, nesmí tam být dřív ani později.

Muž kouknul na hodinky, pět minut zbývalo. Blesk rozjasnil zataženou oblohu.

Ředitel domluvil a podíval se na Lukase, pokývnul hlavou. Lukas se otočil k páčce a položil na ni ruku, vše muselo být precizně uděláno, přesně na minutu. Zbývalo patnáct vteřin, všechny pohledy byly upřeny na něj.
Tři, dva, jedna… usmál se a stisknul páčku.

Ticho proříznul zvuk nabíhajícího reaktoru. Všichni se zastavili a kouknuli na sebe, začali dřív, to není možné. Někomu vypadla z ruky karta s informacemi, které bylo potřeba nahrát do počítačů. Tom kouknul na hodinky, měl ještě čtyři minuty.
„Jak – jak je to možné?“ řekl někdo.
„Já nevím, měli… měli sme ještě čas, hromadu čas…“ Tomovi se rozšířily oči, náhle mu vše došlo, fůze si hrála s digitálními přístroji. Oni se blížili a reaktor jak zmenšoval hodnoty měřáků, zpomaloval i čas, který nabíhal na hodinách.
Je pozdě, nestihli jsme to, sundal si hodinky a hodil s nimi o zeď.

Muž se rozesmál.

Lukas i Tom stáli na svých místech, jeden šťastný, druhý smutný. Každý jinde, ale přece spolu, jen pár sektorů od sebe. Reaktor se začal blížit pomalu k bodu kritické hodnoty, ale přístroje nic neřekly. Zatímco Lukas si přiťukával šampaňským, Tom seděl na zemi, obličej v dlaních.
Po chvilce se vše rozzářilo, obloha svítila bílým světlem jak ve dne, náhle vše zhaslo a po zemi se přehnala tlaková vlna.

Muž si sundal přilbu a vstal z křesla.
„Takže?“ zeptala se žena a v rukách měla desky.
Muž se protáhnul a nasadil si brýle.
„Bylo to velkolepé, velice pěkné,“ řekl, vyrazil ze dveří do vedlejší místnosti, žena šla za ním. Oba se objevili v místnosti, která byla od další oddělená sklem. Na druhé straně skla leželo několik postav a byli napojeni na přístrojích, všichni měli na hlavě stejnou přilbu jako on před chvílí.
„Odpojte všechny kromě Toma Doina,“ řekl nevýrazným hlasem.
„I jeho bratra Lukase?“ zeptala se překvapeně.
„Ano, i jeho,“ otočil se a vyrazil pryč, žena si napsala jména na papír a vyšla za ním, muž zjevně pospíchal..
„Jdu domů, Tomovi nechte nahrát novou paměť a pošlete pro další vězně. Nahrajte scénu padesát čtyři,“ vzal si bundu a vyrazil směrem k východu, jeho žena na něj už určitě čekala.
„A vyplaťte sázky prosím,“ řekl, než nastoupil do vznášedla a odjel.
Žena se otočila k budově a vešla dovnitř, odpojit – zabít tucet lidí.
 

Komentáře, názory, hodnocení

PulElf - 18. června 2009 13:27
whiskanova26456.gif
Galad - dik... mno ja to po sobe moc vetsinou nectu, ma chyba... a i kdyz jo, chyby neodhalim bohuzel... mno snad to bude priste zas o neco lepsi... xD
 
Galad Elen - 18. června 2009 07:55
arodjkafinal5054.jpg
Tak jsem to konečně přelouskala i já. Jak už bylo řečeno, zdvojené "spokojen sám se sebou" mě taky bilo do očí. Věty jsou psány celkem čtivě, možná na pár místech maličko překombinovaně.
Trošku mi vadily ty neustále skoky z místa na místo. Možná měly povídku oživit, ale já se maličko ztrácela.
Takže konečný verdikt: dobré
 
PulElf - 17. června 2009 23:24
whiskanova26456.gif
fry - 17.Června 2009 18:32
rave ze fungoval bez nejmensi chybicky kdyz ho zkouseli, problem byl v tom, ze jakmile spustili reaktor o nco vykonejsi, zacal fungovt jinak nez mel a oni to nezjistili temi pristroji co meli k dispozici... doplatili na techniku...


Qued - 17.Června 2009 09:17
kazdy to ma jinak xD
 
Fry - 17. června 2009 18:32
frynovy23924.png
Trochu zmätené, zopár logických chýb... Nikto by nespustil fúznu elektráreň, keby reaktor toho typu už minimálne päť rokov nefrčal v nejakom labáku bez najmenšej chybičky.
Ale inak dobré. Zaujímavá myšlienka.
 
Qued - 17. června 2009 09:17
qued_antisanta2873.png
PulElf - 16.Června 2009 20:13

Tomu říkáte dlouhé věty? Mně přišly čtivě krátké :D
 
Aelin - 16. června 2009 20:30
aellin29631.jpg
PulElf - 16.Června 2009 20:13
Věřím, že by se ti to nakonec povedlo napsat do jedné věty..ale nedočetla bych se výsledku..usnula bych.:D Ale v tom zkracování nehledej vědu.;o)
 
PulElf - 16. června 2009 20:13
whiskanova26456.gif
Aelin - 16.Června 2009 19:20
spojeni sam se sebou jsem si nevsiml, az ted kdyzs na to upozornila xd
Ano, pisu dlouhe vety, vim to o sobe... Kdyby to slo, napsal bych vse do jedne vty, bohuzel obcas nevim jak to zkratit... :(
zustanu u fúzních xD
 
Aelin - 16. června 2009 19:20
aellin29631.jpg
Nu, tato pravopisná otázka mě donutila si dílko přečíst.:) Tak asi začnu tím negativním:
Na můj vkus píšeš příliš dlouhé věty. Co nejnatahovanější souvětí mi nepřijde jako základ pro dobré dílo. Samozřejmě platí, že čím kratší věty, tím jaksi graduje dramatičnost. Ale čím delší, tím více čtenáře (nebo aspoň mě) uspáváš. Takže..by asi neškodilo je trošku zkrátit?
Trochu mě vytočilo spojení "spokojen sám se sebou", které máš na konci jednoho odstavce a vzápětí na začátku druhého. To mi opravdu rve uši.
Drobné překlepy pominu.:)
Ale co se mi opravdu líbilo, je kompozice. A také myšlenka, ta mě opravdu zaujala.:) Po této stránce vydařené, dle mého názoru. A to považuji za důležitější.:)
Jinak vše ber/berte s rezervnou, nejsem žádní literární kritik..:D
 
Aelin - 16. června 2009 19:02
aellin29631.jpg
PulElf - 16.Června 2009 17:27
No...co vím, tak se píše fúze, ale zase se píše difuze..takže si vyber..:D V pravidlech, co mám, jsem slovo fuzní nenašla, ale rozhodně bych ho nenapsala fůzní...to jistě ne..buď čárka a nebo nic.
 
PulElf - 16. června 2009 17:27
whiskanova26456.gif
Fedrah - 16.Června 2009 15:33
anotaci necti xD


Qued - 16.Června 2009 14:57
hehe... jen nvm porad, zda se pise Fůzní a nebo Fúzní... :(
 
Qued - 16. června 2009 15:43
qued_antisanta2873.png
Fedrah - 16.Června 2009 15:33

To je anotace, tam je to buřt.
 
Fedrah - 16. června 2009 15:33
fedrah_2423.jpg
Slovo "zpuštěny" hned v první větě opravdu bolí.
 
Qued - 16. června 2009 14:57
qued_antisanta2873.png
Mně se to líbilo moc, trochu jsem se bál té fůzní elektrárny a pořád mi trochu vrtá hlavou ovlivňování přístrojů, ale to je asi dobře. :)
Pěkné, rychlé, čtivé.
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.085033178329468 sekund

na začátek stránky