Andor.cz - Dračí doupě online

Hniloba, zmar a puch tlejícího masa,
kdo dovolil si říct, že není to krása.
Vůně rozkladu a všeho co čpí,
jen skřet z bažin o něčem takovém sní.

Svět kolem hrůzou utichá,
skřet strach a opovržení nevnímá.
Když dravčí hlad konečně ukojí,
vydá se dál, přinášet smrt svému okolí.

Jak příhodná postava v tomto světě,
kdy jeho já, zní v každé větě.
Jak snadno lze skřeta přirovnat k člověku,
vždyť sobeckost, dřímá v nás od věků.

Ticho narušil padající list,
skřet s ústy od krve, vydal jen dlouhý hvizd.
Nemilosrdný tvor, dál na své oběti hoduje,
pohled na něj, všechny ostatní varuje.

Pozor, zde on je pánem, on a jeho Já,
zničit život v plné síle, ani na okamžik neváhá.
Až nechutně podoben člověku,
jenž zbavoval lidi života, už v pravěku.