Andor.cz - Dračí doupě online

Když měl Stín splynout s jeho družkou Marinou a synem Gryfem, něco se pokazilo. Zablesklo se mu před zrakem a náhle už u nich nebyl. Probudil se u Stromu v Podsvětí. Kolem něj proletěl houf netopýrů.
"Hej!" zavolal, ale žádný si ho nevšiml.
Před ním prolétl vampýr. A svítil. Vampýr si Stína nevšiml a sletěl níž. Stín si vampýra všiml a vzpomněl si, že to je jeden z těch, díky kterým zemřel. Vampýr znaveně dosedl na zem a chtěl si odpočinout. Stín neváhal a vrhnul se na něj. Vampýr se téměř nebránil
"Dej mi život!" naléhal Stín.
"Proč bych ti ho měl dát?" zeptal se vampýr.
"Protože ho chci..." přiznal chladně Stín a pomalu strhával vampýrovi kůži a roztrhával jeho křídelní blány. Pak začal vampýra kousat do krku.
"Nech toho!" okřikoval ho vampýr, ale Stín nepřestával.
Vampýrova duše se už pomalu odtrhávala od těla. Vampýr spadl a duše uletěla úplně. Stín letěl za ní a vdechnul ji do sebe.
"Tohle je lepší," vydechl Stín a nadechl se. Vampýrova duše byla sice trochu větší, ale to Stínovi vůbec nevadilo, jelikož měl víc energie. Vůbec necítil bolest, vůbec nebyl rozlámaný, byl zdravý.
"Dej mi mou duši zpátky!" křičel na něj vampýr.
"Proč? Kvůli tobě jsem zemřel!" křikl Stín.
"Ha, můj král Gord tě stejně jednou zabije!" pohrozil vampýr a zamířil pryč od Stromu.
Stín si oddechl a byl rád, že okolní netopýři říkají: "Záříš."
Vampýr se ještě jednou otočil a vražedným pohledem sjel po Stínovi. Pak odletěl.
"Ahoj, Stíne," pozdravil někdo Stína, "ty záříš?"
Z hlasi Stín poznal Jávu. Otočil se a spatřil ji. Za ní letěl Nemo, Jorik a Chmur.
"Co se děje? Taky se vám stalo to, co mně?" optal se jí Stín.
"Ano," odpověděl Jorik.
"Chtěli jsme si vybrat nové tělo, ale pak se nám zablesklo před očima a probudili jsme se tady," vysvětlovala Jáva.
Kolem letěl jeden starý Stříbrokřídlý, jedna stará Liškokřídlá, starý vampýr a ještě jeden, který byl stejný druh jako Nemo. Všichni čtyři spadli a umřeli. Jáva, Jorik, Nemo a Chmur ty čtyři duše vtáhli do sebe a všichni byli živí.
"Musíme do Stromu! Gord tam taky šel! A kvůli němu jsem umřel! Pojďte!" pobídl Stín a vlétl do Stromu.
Ostatní neváhali a letěli za ním. Když je to vyneslo nahoru, byl každý doma. Před rozdělením se rozloučili a každý se vydal svou cestou.
Stín se probral v lese. Kolem prolétlo několik Stríbrokřídlých, naštěstí si však Stína nevšimli.
Uf, oddechl si a zamířil nad stromy.
Chvíli kroužil a po chvíli nabral správný směr do Stromu bezpečí.
***
Chmur se objevil v džungli. Uslyšel hlas, jenž celkem znal.
Byl to Gord.
Chmur sletěl níž a opatrně se snesl za hlasem. Pocítil, jak se mu svírá duše, ale strach překonal a schoval se za jeden krápník. Poslouchal, co Gord říká.
"Vy," začal Gord, "jste zbylí vampýři, patříte k Vampyrum Spectrum. Musíme spolu vytvořit novou říši! A musíme zprovodit ze světa Gryfa Stříbrokřídlého a Marinu Jasnokřídlou! Ale musíme ještě počkat na Fénix, která se stane mou družkou!"
Hm... Gord chce Fénix... A Zotz jim věří... A Gord si myslí, že Stín zemřel... přemýšlel Chmur.
Netopýři si mezi sebou něco šuškali a nakonec předstoupil jeden z nich.
"Dobrá," promluvil, "budeme ochotni ti sloužit."
Ale já ne, vzdoroval Chmur v mysli a tiše odletěl.
"Výborně. Teď počkáme na Fénix," řekl Gord.
Když Chmur vyletěl ven, zamíři k jednomu stromu a sedl si na větev. Nedaleko letěl další vampýr, ale vypadal jako samička.
To bude ta Fénix, vzpomínal Chmur.
Fénix vletěla do jeskyně za Gordem.
"Á, už jsi tu, Fénix," přivítal ji Gord.
"Ano, jsem tu," přikývla a pohlédla na malé vampýry a vampýřice.
***
Stín letěl nad stromy. Už nemohl letět skrz ně, už se jim musel vyhýbat. Sice mu to chybělo, ale na druhou stranu byl rád, že je zase živý. Zamířil ke Stromu bezpečí. Když ho spatřil, pocítil obrovské štěstí.
Jsem doma, pomyslel si a usmál se.
Přilétl blíž a začal se rozhlížet po synovi. Zas tak rád by ho spatřil.
***
Gryf s Lunou mířili domů. Oba šťastně lovili a oba byli unavení. Stejně byli ještě zmoženi z Podsvětí. Gryf stále cítil bolest.
"Jak ti je?" optal se Gryf Luny.
"Dobře, už to ani nebolí..." odpověděla a letěla dál.
Gryf popolétl a dohnal ji. Chtěl být u ní. V její přítomnosti se cítil dobře. Měl ji rád.
"Poleť, Gryfe!" pobídla ho Luna a letěla mezi stromy.
"Dobře," souhlasil Gryf a snažil se ji dohnat.
Luna však byla rychlejší. Obletěla Strom bezpečí a vletěla do něj.
***
"Gorde," oslovila ho Fénix, "dobře jsi vysvětlil těm mladým, že musíme osvobodit z Podsvětí Kama Zotze, našeho boha. Když budou s námi spolupracovat, můžeme vytvořit novou říši."
"Hm..." mumlal Gord, "to máš pravdu. A jetli chceme nový královský rod, musíš se stát mou družkou."
***
Gryf nic neviděl. Jen Strom bezpečí. Nikoho neviděl venku. Všichni byli nejspíš uvnitř. Na chvíli se zastvil a přemýšlel.