Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Smrt Trpasličího králeOblíbit

wh9033.jpg

Autor: Sherlo

Sekce: Povídka

Publikováno: 09. července 2009 23:16

Průměrné hodnocení: 0, hodnotilo 0 uživatelů [detaily]

 
Možná z vás někteří znají jeskyni Mocní a Mocnější.
Ti kteří v ní učinkují vědí o koho se jedná :)
Zde je tedy vylíčeno jak Ymir Bláinn I. zemřel.
 


Po sjednaném týdnu dojíždím na Hranice s Rivii a Mahakamem. Můj doprovod je dobře ozbrojen, samozřejmě já také. Všichni jsou nacpáni do plné bojové výzbroje.
Čekám s trpaslíky na hranicích se standartou Mahakamských trpaslíků.
Netrpělivě vyhlížím za hranice Rivie.
Je to správné místo? Je to past? Pokárám se za svoje černé myšlenky a uvolním se.

---

Ještě za neúplné tmy přijede na hranice jezdec a za ním další tři s kušemi na zádech. Není to zrovna velká družina, ale na menší boj či spíše ochranu naprosto stačí.
Za sedla seskočí jezdec a jde přímo ke králi. Před ním se zastaví a z pod kápi, kterou má volně na hlavě, aby zřejmě nikdo postavu nepoznal, vykouknou dvě zelená očka.
Je jasné, že je to žena.
Skrytá pod pláštěm se podívá na stráže krále trpaslíků a otočí se ke svým lidem, kývne rukou a oni popojedou trochu dozadu.
“Následujte mě, věc, jenž chci projednat, vyžaduje soukromí….“
Popojde několik kroků mimo cestu směrem k jezírkům.
“Králi, tohle není past, jen velice prospěšný obchod…“
Mluví žena a neotáčeje se rozejde do lesa.

---

Pokynu veliteli družiny, aby nás následoval z povzdáli, aby poníky uvázali zde a následovali nás, pokud možno z doslechu.
Nejistě se ohlédnu na svou družinu. Sakra, tohle bych neměl dělat... Zoufalé situace potřebují zoufalé rozhodnutí.
A vydám se za ženou do lesa.
Snažím se s ní držet krok, ačkoliv na moje krátké nohy a váha brnění to značně ztěžuje.

---

Žena se zastaví na břehu jezera a počká, až ji dojdeš, až tam její bílé ručky chytí okraj kápi a stáhne ji ze své hlavy.

Dlouhé rudé vlasy spadnou na plášť, který následně rozepne a vlasy se spustí na její bělostnou hruď vypnutou pod zašněrovaným korzetem. Na její hlavě se blýskne zlatá drobná koruna s červenými drahokamy.
Nyní je to už jasné, je to královna Everien. Narovná hlavu a podívá se na trpaslíka.

“Jistě už chápeš, králi, proč to soukromí, nechci, aby o našem spojenectví někdo něco věděl… Pro to, co ti nabídnu, je tohle nezbytné…“
Řekne královna hladkým hlasem a její očka září jako smaragdy, dívá se mu pevně do očí a její postoj věští jistotu.
Přimhouří oči a olízne si rty, prstem pohladí ostří své dýky a její rukojeť se blýskne vysázenými diamanty.

---

Žená se zastaví u jezírka.
No konečně! Copak si myslela, že půjdu s tímhle těžkým brněním 10 mílí? Pod mými těžkými kroky křupe tráva, moje naleštěné brnění odráží měsíční svit, okolo v trávě tancují stíny, které odráží postříbřené pláty brnění.
Dojdu na okraj jezírka a stanu vedle oné ženy.
Vedle ženy mám divný pocit, jakoby poprvé v životě se cítím malý. Zahledím se na jezírko odrážející měsíční svit. Někde v dáli zavyje vlk.
Když si sundá kápi a odhalí její ohnivou hřívu, tak mi je hned jasné o koho se jedná.
Znám jen málo lidí s tak rudými vlasy.
"Královna z Rívie..." vydechnu.

"Jistěže chápu. Určitě se musí jednat o něco velice... závažného..." Nadhodím do vzduchu. Její upřený zrak se jakoby do mne propaluje, její smaragdově zelené oči hrají čirou divokostí. Všimnu si, jak položí ruku na dýku. Rozhodnu se nezareagovat.

---

Jsem ráda, že mě poznává, jsem ráda, že jeho pohled není opovržlivý. Každý dobře ví, že vskutku nesnáším, když mi někdo předhazuje, že jsem žena a že nemám na trůnu co dělat. Levý koutek vyklouzne nahoru a podivný úšklebek podoben smíchu chvíli trvá.

“Ano, králi, dříve než začneme jednat, jaké jsou tvé vztahy k Temerijské říši a především k Temerijskému králi Foltestovi?“

Zeptám se a pravé obočí se decentně zvedne, s noblesou se pohnu směrem k jezeru a čelem do lesa, zády ke králi se dívám na hladinu, ve které ovšem vidím vše, co potřebuji, otočím se přes rameno a zahledím se na něj, měsíc osvětlující mou tvář se stal jasnějším.
Mé rudé vlasy sahají těsně nad zadek. Jsou opravdu dlouhé a jejich barva je více než ohnivá. Otočím se čelem ke králi a prohlédnu si jeho zbroj.
Jede snad do války? Nebo to byla jen jeho obezřetnost?

---

Když jí vyklouzne koutek nahoru, napadne mne, že by mohla představovat rudovlasého démona.
V duchu se uchechtnu mým absurdním myšlenkám.
Když je mi položena otázka, chvíli mlčím, než se rozpovídám. "Jak jistě víš, Král si vyjednal vysoké daně z našeho příjmu za prodané zboží na jeho území, byla to však nutnost. Dále mám podezření, že nás chce obsadit, protože nejen při jednání o obchodní smlouvě vyjádřil více než nadšení nad tím, kdyby jsme se připojili, víc než jednou. A konečně, nedávno nám nabídl, že ať necháme jeho armádu vstoupit do našich pevností, prý nám pomůže odrazit skřety zpět. Jenže něco se mi na tom nezdá, nezdá se mi, že by nechtěl, abych o tom někoho informoval. Čím více mužů, tím lepší šance na úspěch. Prostě si myslím, že se mu nedá věřit." Zahledím se do lesů za jezírkem. "K Temerii jako takové žádné výtky nemám, je to země jako každá jiná, dobrá pro pěstování obilí a dobytka." Všimnu si, že světlo měsíce zvýrazňuje její bledost a divokost jejích vlasů. Všimnu si, že si prohlíží mou zbroj. "Pouze bezpečnostní opatření..." poklepu na hrudní plát.

---

Poslouchám jeho slova a je mi jasné, že král Foltest je vyčůraný a jeho panování je nestálé a nepromyšlené. Tyhle zprávy, ač jistě nepříjemné pro krále trpaslíků, mě potěší a usměji se bělostným úsměvem hodno samotného lucifera.
Kývnu hlavou a chvíli přemýšlím, jak to správně říci a co vše říci.

“No jistě víte, že brzy bude svatba mezi mnou a Foltestem, a divila bych se, kdyby ses, králi, nedozvěděl o předmanželské smlouvě, jenž mi král nachystal. Řekněme, že jsem ti schopná nabídnou stejné podmínky obchodu v Temerii jako máš v Rivii. To znamená jen poplatky za překročení hranic. A samozřejmě dohodu o neútočení a pakt útočný i obranný proti všem, kdo by chtěl čelit tobě, nebo ty jemu. Ale výměnnou chci něco od tebe já. Temerie se stane mou zemí a král Foltest…“

Nedomluvím a zadívám se na něj, abych viděla jeho pohled. Pak se usměji a dýka přejede po mém prstu a kapka krve, jenž se na něm objeví, je stejné barvy jako moje vlasy. Zvednu ruku a prstem s krví přejedu trpaslíkovi po rtech.

“Smrt může být lahodná, především když skýtá možnost vlády nad zemí jako je Temerie…“
Usmívám se a jiskry v očích jasně prozrazují, co mám v plánu.

---

Když se začne smát, projede mnou mráz. Zamračím se: Co je zde, k sakru, k smíchu?! podivím se pro sebe.
Slovo od slova mi začíná docházet, k čemu se tu upisuji s "Ďáblem", aspoň tak mi to připadá, když už ne kvůli vzhledu Královny. Každou další větou mi začíná docházet, že ne všechny věci se mají tak, jak mají. Že nakonec Foltest nebude tím, za co se pokládá.
Když nechá větu nedokončenou, živě si představím Foltesta viset v okovech na zdi.
Když se řízne do prstu a z ní se vylije kapička krve a otře mi ji o rty, zaskočí mě nepřipraveného. Tohle mi až moc připomíná upisování Ďáblu, “všechny sny se splní, jen jsou tu určité podmínky... a pečetí se krví.“ Docela se mi zalíbí ta myšlenka.

---

Usmívám se, jak vidno i jemu se můj plán a především nabídka líbí. Projdu kolem něj, a pěkně si ho obejdu, prohlížím si ho a pak se před ním mírně skloním, vlasy udělají závoj na každé straně mého obličeje a my konečně stojíme proti sobě, tedy tváří v tvář.

Usmívám se na něj a prohlédnu si jeho tvář.
“Jedna z podmínek je, že v králově nepřítomnosti, nebo dlouhé nemoci, bude vládnout jeho syn, jistě chápeš, že se mi tohle ani trochu nelíbí…. Takže potřebuji, aby syn okusoval kořínky… Ve smlouvě není nic o jeho smrti…“
Usmívám se na něj a pak se podívám do lesa a zase na něj.
“Za měsíc je svatba, budou projíždět přes vaši zem do mé, chci, aby králův syn zemřel, ale nikoli cestou do mé země, ale až pojedou zpět. Věřím, že příjdeš na něco, aby vina nepadla na tvou hlavu. Ostatně cena za smrt jednoho ubožáka je více než dobrá…“

Dívám se mu do očí a naše tváře jsou zatraceně blízko u sebe. Můj horký dech se odráží od jeho tváře a je mi jasné, že horko, jenž ho nyní pohlcuje, není vůbec záviděníhodné. Má ňadra se nadouvají pod nádechy a výdechy a vůně těla připomíná vůni ohně, je těžká a omamná.

---

Sleduji bedlivě, jak jsem již usoudil, nevyzpytatelnou královnu. Také jsem usoudil, že je lepší ji mít na své straně než proti sobě. Její plány jsou prolezlé zradou, intrikami a... smrtí. Nechtěl bych být nyní ve Foltestově kůži.
Je to hlupák, ten Foltest! Každému, kdo by neměl růžové brýle, by došlo, že královně jde jen o moc, moc nad ostatními.
Moje teorie se potvrdí, když se přede mne předkloní a mě zahalí její závoj rudých vlasů.
Je na mne poznat znepokojení.
"Jak jsem již soudil, nic není tak, jak se zdá. Pokud má princátko hnít v zemi, bude to chtít dobrý plán... ne, více, jak dobrý! Pokud ale zemře syn Foltesta, tak zřejmě máte zajištěné, že Foltest zemře v blízké době. Jakmile pojedou zpátky přes mou zemi, budete s nimi? Aby nedošlo k nehodě..." Je jasné, co tím myslím, sem tam se stane, že se prostě skála sesype, akorát Foltest nic neví o trhavinách, kterými hloubíme povrchové doly.
"Také by to šlo jinými způsoby, jako je otrava jedem, který nezpůsobuje smrt, pouze oběť po 48 hodinách upadá do komatu, kdy nejsou zjistitelné známky života. Jed působí, dokud není odbourán z těla pryč. U trpaslíku to trvá tři dny, u skřetů dny dva. Poněvadž trpaslíci a skřeti mají výkonnější metabolismus, u lidí by to mohlo trvat až týden. Dostatek času na pohřbení, jak krutá smrt." Zlověstně se usměji. Všimnu si, když nejsem zabrán svými úvahami, že je u mě až příliš blízko, hledí mi do očí a nastrkuje svoje vnady. Moje tělo zalije horko. Sakra! Ovládej se přeci! Do nosu mi bije samotný oheň. Opětuji ledově pohled a v mých kaštanově hnědých očích se nyní nedá nic vyčíst. Ale je vidět, že se snažím ovládat se.

---

Baví mě sledovat toho malého a i jeho slova, jeho myšlenky téměř vystupují a já jako bych se jich mohla dotknout.

“Nezajímá mě, kdy a ani kde a už vůbec ne jak… Také předpokládám, že na svatbu dorazíte a pak… nesmí se to stát v mé zemi, byla bych podezřelá a to nemohu, kdybych pomýšlela na jed, tak si to zařídím sama a tebe bych neobtěžovala, musí to být náhoda, nebo přepadení, cokoli, co nebude spojeno se mnou… rozumíš…“

Řeknu poměrně hlasitěji a trochu i naštvaně a zadívám se na něj, oči žhnou a zúžily se do úzké skulinky. Rychle se narovnám a jednu ruku dám v bok, druhou si přejedu přes korzet až na krk a dále na rty. Prsty poklepu na rty a po chvíli přemýšlení se podívám zase trochu dolů na krále.

“Foltest tě po svatbě nemusí vůbec zajímat… Válka se blíží a on půjde bojovat a už se nevrátí. Ale ty…“
Usměji se a lehce si skousnu spodní ret. A očkem zabloudím opět na chvíli do lesa.

---

Už se nemůžu udržet.
"Válka je na dosah! Všichni se polčí proti Mahakamu! Jediné, co Mahakam chtěl, bylo, aby bohatl jako vždy! Když se Mahakam dozvěděl o připravované invazi, začal stavět obranné prostředky."
Vybuchnu. "Nevím, jak dlouho bude možné válku udržet, odhaduji, že po svatbě to vypukne, pak... pak to zřejmě už bude zabít někoho tak jednoduché, jak by to jen šlo. Pokud by jste nějakým způsobem mohla zdržet celou tuhle tragedii o půl roku nebo rok! Zůstalo by spoustu času tuhle válku a umírání lidí, elfů, trpaslíků odvrátit."
Uklidním se.
"Vím, jak to udělám, kdy a kde. Nesmí to mít spojení s vámi, se mnou, prostě se to musí zdát, jakoby náhoda nebo třetí strana."
Zahledím se na hory Mahakamu tyčící se v dálce.

---

Dívám se na něj a vidím tu vzpurnost, co prý trpaslíci mají, nikdy jsem tomu moc nevěřila, ale překvapil mě.
Vím o válce, a také vím, jak ji zastavit, vím, jak zachránit Mahakam.
Hlavou mi rychle proběhne plán, ovšem zaslechnu slova trpaslíka.

“Půl roku nebo rok? To myslíš vážně?“
Řeknu ostře a rozzlobeně pak zatřesu hlavou a podívám se na hladinu jezera, je tak klidná. Hlavou mi víří tisíce myšlenek. Náhle se usměji a podívám se na trpaslíka. Hledí na své hory, natáhnu ruku a položím mu ji na rameno.

“Mohu ti pomoci, neuvidíš svou zem padnout, nemusíš se bát, mám větší sílu, než osud sám… chceš, abych ti pomohla?“
Usmívám se zlověstně a dívám se trpaslíkovi do očí.

---

Když se rozčílí nad tím, že zřejmě žádám moc.
Poté se uklidní a položí mi ruku na rameno, jako bych cítil její energii. Pak pronesu onu větu.
Otočím se na ni zcela překvapeně i zmateně.
"No... zní mi to jako duše upisována ďáblu, teda... já vážně nevím, jak by se tyhle cvakající kolečka v hlavách vůdců ve výhlídkách po bohatých krajích Mahakamu..."
Přešlápnu a promnu si vous.
"Pokud to zachrání Mahakam... No, jenže moc se mi to nelíbí, abych se k někomu připojoval."
Znovu se dívám na hory. "Ach, hory mého osudu! Proč musím být ten, který stojí proti síle osudu? Padnu? Padnu, nebo ustojím tuhle poslední válku Mahakamu?" řeknu si šeptem pro sebe.

---

Rukou na jeho rameni se posunu po zádech na druhé rameno, teď stojím za ním, sehnu se a jednou rukou hladím jeho vousy. Bradu mám opřenou o jeho rameno, rty těsně u jeho ucha.

“Už to, že jsi zde, znamená, že obchod s ďáblem ti není cizí, mě možná ďábel vrátil duši, protože ani do pekla se nehodí, ale tobě, tobě žehná bůh, ubohý trpaslíku…“

Mluvím tiše a podmanivě chytím jeho vousy a políbím ho na ucho.
“Vzepřel jsi se, tvé problémy ti byly víc, než můj příkaz…“
Prostor, který jsem si vytvořila chytnutím vousů, mi umožnil vidět jeho krk. Druhou rukou chytím svou dýku tiše a pomalu a přesunu ji pod jeho krk, nečekám a dýkou trhnu, je velice ostrá, už jen cítím krev, její omamná vůně mě spaluje, cítím uvolnění, neměl se mi vzepřít.

“Už neuvidíš Mahakan padnout… ty už neuvidíš nic….“
Řezná rána byla jistě dost hluboká, ale stejně pustím tělo a ustoupím o pár kroků.

---

Cítím škubnutí na krku. Náhlý zával teplé krve mě šokuje. Chytnu se za krk a snažím se promluvit. Nejde to… řezná rána byla příliš hluboká a přeťala hlasivky. Místo zvuku vyjde ze mě jen kloktavý zvuk. Pohasínajícíma očkama sleduji Everien a zakrvavenou rukou na ni ukazuji.
Já ne… nesmím… umřít…
Trpaslík se přestane hýbat. Rudá krev již neprýštící z hluboké rány vypadá jako nejtemnější tma.
Tak skonal Trpasličí král Ymir Bláinn I., Vládce Mahakamu.
 

Komentáře, názory, hodnocení

Malakian - 03. srpna 2009 20:39
images9556.jpg
psychop - 03.Srpna 2009 13:09
uz som sa bal :)
 
PsychoP - 03. srpna 2009 13:09
falling8927.jpg
Malakian - 03.Srpna 2009 13:03
Nikoliv, byl jsem na Potštejně.
 
Malakian - 03. srpna 2009 13:03
images9556.jpg
psychop - 03.Srpna 2009 11:11
Sú letné suchoty, keď články vychádzajú v takých odstupoch?
 
PsychoP - 03. srpna 2009 11:11
falling8927.jpg
Arion2 - 30.Července 2009 10:26
Pokud se k tomu vyjádří autoři příspěvků...
 
Arion2 - 30. července 2009 10:26
a5615.png
Sherlo - 24.Července 2009 10:38
Ale ten výtah někdo zpracoval a to už jsi snad byl ty nebo ne?
A bez pardonů musím říct: "Zpracoval jsi ho blbě," jinak se to říct nedá.

Jsem 100% pro, aby se zde takové články nezveřejňovaly. Vypovídající hodnota je nulová, jen to tu zabírá místo lepším článkům.


Jinak když jsi to nenapsal ty, tak je to plagiát a mělo by ti zde být zakázáno zveřejňovat cokoli.
 
Cassandra - 24. července 2009 19:25
tao5000.png
Sherlo - 24.Července 2009 10:38
Tak proč to tu zveřejňuješ:-D
 
Mia - 24. července 2009 17:35
mia3235.png
Sherlo - 24.Července 2009 10:38
než něco co jsi nenapsal zveřejníš, měl by jsi se ptát těch co to napsali zda můžeš... pevně doufám, že jsi to udělal
 
Sherlo - 24. července 2009 10:38
wh9033.jpg
Jak jsem psal dříve, tohle jsem nenapsal já! Je to jen výtah z jedné jeskyně.
Heh kritizujete to jako bych to psal komplet já :D
 
Malakian - 24. července 2009 07:59
images9556.jpg
Ja som skončil na vete s tou plnou zbrojou. Ostatok som len prebehol, súhlasím s očkami (kapucňa a vykukujúce očká vo mne evokujú skôr Jawas zo Star Wars ako zvodnú kráľovnú) a vôbec všetkým čo tu už bolo spomenuté. Koniec aj celá zápletka je jasná už z názvu a samotný dej nemá potrebnú kvalitu, aby zaujal. Tvoria ho neuveriteľné dialógy a zbytočné myšlienkové pochody oboch (nezaujímavých) postáv, vyzerá to, ako keby sa hráči kŕčovito snažili mať svoj príspevok čo najkvetnatejší, vytvárajúc tak klišovité mešuge. Predstava ľudskej samičky "zvádzajúcej" trpasličieho samčeka mi prišla skôr parodujúca ako dramatická.
Komentovať odstavce a zvýraznenú priamu reč sa ani neoplatí, je vidieť akú si dal autor s úpravou príspevku prácu (copy+paste). Mám pocit že s písaním tohto komentára tak, aby mal hlavu a pätu, som strávil viac času ako autor s celou "poviedkou".

Otázne je, čo nás čaká nabudúce? Výpis diskusie z epického dobrodružstva Naruto Returns Revival XIII Vracia úder (dúfam že tak sa tu žiadne naozaj nevolá, podobnosť s realitou čisto náhodná) do sekcie "Dadaistická báseň" ? Neviem sa dočkať.
 
Arion2 - 24. července 2009 06:09
a5615.png
Já jen zírám... On to někdo dočetl? Jestli jsem se dostal do poloviny, tak je to moc.
Proč?
Nuda, chybná stylizace, neporozumění exotickému (čti: do očí bijícímu idiotismu) chování, a tak dále, a tak dále.

Docela dobře to vystihl Eygam, já nemůžu... Musel bych být sprostý a to se nesmí, ale zejména bych napsal větu ve smyslu: "Už raději nic neposílej, dokud si nepřečteš jakékoli hodnotné dílo, což vyjímá komiksy, které jsi doteď asi četl."
Jenže já nic takového nenapíšu. Ono by to beztak nemělo smysl.


Takže bez komentáře, protože bych byl zase za toho zlého.
 
Eygam - 23. července 2009 22:49
upr84.gif
Tak děj je totálně o ničem, ale to je asi tím, že to je výpis z dobrodružství. No ale to nic nemění na tom, že jsem málem umřel nudou. Navíc to nemá ani smysl, chápu, že ho chtěla sejmout od začátku a zabránilo jí jen to brnění. Ale proč takhle? Celou dobu žvaní o tom, že vražda toho kluka se nesmí spojovat s ní. A pak jde a zabije krále, když je s ním sama. Snad jí muselo bejt jasný, že je budou sledovat, chytrá na to byla zjevně dost. Takovou kravinu by ta postava prostě neudělala.
Některý kusy jsou vážně tragický, vyberu jen pár:

Můj doprovod je dobře ozbrojen, samozřejmě já také. Všichni jsou nacpáni do plné bojové výzbroje.
Krom toho, že se tam opakuje ta samá informace, se obrat nacpaní do plné bojové výzbroje vůbec nehodí.

Za sedla seskočí jezdec a jde přímo ke králi. Před ním se zastaví a z pod kápi, kterou má volně na hlavě, aby zřejmě nikdo postavu nepoznal, vykouknou dvě zelená očka.
Důvod, proč se nosí kápě, je asi každýmu jasnej. Slovo očka je tu vážně jak pěst na oko.

Co mě ale výžně drtí, je když se někdo snaží psát tak, aby to znělo knižně, a vůbec to neumí.

“Následujte mě, věc, jenž chci projednat, vyžaduje soukromí….“
Věc, JIŽ chci projednat.

Mluví žena a neotáčeje se rozejde do lesa.
Za prvý ti tu chybí jednou zájmeno se, za druhý máš blbě přechodník (neotáčejíc se).

Takže to jsem vybral věci jen z asi prvních dvou odstavců, tudíž ti je snad jasný, že nad zbytkem jsem dostával lehký křeče. Navíc tam něde bylo něco ve styli "kdyby jsme", no tak to je prostě vrchol. Jo, ještě moc často používáš přivlastňovací zájmena, česky to zní dost divně.
 
PsychoP - 23. července 2009 12:33
falling8927.jpg
Geralt z rivie - 23.Července 2009 10:18
Je to výpis z dobrodružství na Andoru ;)
 
Geralt z rivie - 23. července 2009 10:18
467851.jpg
mám menší dojem že se zde nechal někdo inspirovat zaklínačem jelikož jsem si všimnul slova Mahakam a dalších z knihy Andrzeje sapkovskeho prominte za gramatiku...tak se chci zeptat autora jak to je
 
Balduran - 23. července 2009 09:12
8876_6de93756.jpeg
Zkus trochu méně bušit na ENTER ... jinak to byl možná dobrý nápad, ale provedení nic moc
 
Siss - 22. července 2009 20:48
vampire_girl7462.jpg
Ten slovosled...
Ten výběr slov...
Ta lacinost...
Au, to bolí...
 
PsychoP - 22. července 2009 20:24
falling8927.jpg
Výt. Vířit.

Autora zabít...
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.090914011001587 sekund

na začátek stránky