Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Sen MinulostiOblíbit

staec21316.jpg

Autor: Laos

Sekce: Povídka

Publikováno: 09. března 2005 21:32

Průměrné hodnocení: 3.7, hodnotilo 9 uživatelů [detaily]

 

Příběh snad i tuctový, kdo ví. Přesto ukázku mého výtvoru vám zde dávám číst. Nehoďte ho za hlavu zcela. Vždy» možná i oslovit by mohl.
 
Den za dnem ubíhá vstříc zapomnění a já ležím pod rozpadlou střechou opuštěného domu. Sám, bez jídla, beze zbraně, bez sebemenší naděje, bez chuti žít. Nebe je plné těžkých mraků nesoucích vláhu do úrodných zemí Eurotácie. Jejich vláha mokří půdu a bláto které se tvoří na cestách mám i ve svých zraněních. Stále krvácí a já jsem si jist že pach krve brzy přiláká nějaké zvíře. Nevím proč jsem zůstal osamocen, proč zrovna mě si vybrali a vytrhli mě z mého života. A nechali mě na pospas osudu a smrti.

Není to dlouhý příběh, ale tím je strašnější, náhlejší a krutější. Začalo to v den, který se měl stát mým nejš»astnějším. V den mé svatby.
Tento den jsem si maloval jako to nejnádhernější co mě potkalo , její oči mi dodávaly sílu a cítil jsem,že ona je tím co jsem hledal. Večer měla začít veselka. Byl jsem tak nervózní že jsem si sednul před dům a brousil již nabroušenou sekeru. Má krásná dívka šla pro vodu za vesnici. Jen co zmizela z dohledu, zaslechl jsem dupot a než jsem stačil zvednout hlavu zaryl se mi do nohy šíp. Vykřikl jsem a skácel se ze židle. První co mi problesklo hlavou byla moje dívka. „Musím se dostat k ní!“ hřmělo mi hlavou.
Ležel jsem přitisknutý k zemi aby si mě jezdci nevšimli. Snažil jsem se zvednout ,ale bolest mi nedovolila se postavit na nohy. Sáhnul jsem po sekeře a křečovitě jí stiskl. Za»al jsem zuby a doplazil se ke stěně mého domu. Zlomil jsem šíp, utrhl jsem kus látky z nohavice a obvázal ránu. Těžce jsem se zvedl a opírajíc se zdi jsem se blížil k rohu mého domu abych viděl na útočníky.
Bylo to neuvěřitelné, ti chlapi stříleli po všem co jen pohnulo. Nepatřili k žádným banditům ani ke královským gardám. Byli oblečeni do šedočerných hábů a s meči černými jako uhel. Sekali hlavy bez jediné známky nějakého pocitu. Vše se ve mně bouřilo a já naplněn zlostí, ale také strachem, jsem se chtěl vrhnout po jednom co právě projížděl okolo rohu odkud jsem koukal.

Připravoval jsem se, že přeběhnu cestu mezi krajními baráky, abych se dostal na druhou stranu a mohl pokračovat za mou dívkou. Už jsem chtěl vyrazit, ale zaslechl jsem hlas mého přítele. „Vy parchanti! Nechte ji na pokoji!“ Ani se nedostal do půlky cesty a šíp se mu zaryl do boku. Zaúpěl a bolestí se prohnul, avšak pokračoval dále. Během chvilinky následovaly další dva šípy. Nevydržel jsem ten pohled a vyběhl po střelci. Noha mě bolela a já pomalinku zpomaloval, každý krok byl těžší a bolestnější. Nikdo z nich si mě naštěstí nevšiml a já sem se ze vší silou rozmáchl a srazil střelce z koně. Svíjel se na zemi a řval. Jeho kůň zařehtal a cválal přímo k jednomu z útočníků. Rychle jsem vytrhl tomu hajzlovi sekeru ze zad a kulhavě jsem se snažil dostat za protější dům.

Když už jsem byl u rohu protější budovy, již okolo mě lítaly šípy. Nalepil jsem se na zeď. Zaslechl jsem nějaký křik a dupot koně. Odrazil jsem se od zdi a belhal jsem se mezi budovami. Zatáčel jsem na každém rohu, ale kůň s jezdcem se stále přibližovali. Za dalším rohem jsem zastavil a čekal zad-li si mě jezdec všimne. Sekeru jsem křečovitě držel a byl jsem připraven ji použít.
Srdce mi tlouklo jako splašené a já se nemohl uklidnit. Jezdec projel. Využil jsem toho a zamířil jsem k lesu kde je studánka.

Na kraji vesnice jsem se pořádně rozhlédl a vyběhl k lesu. V půlce cesty jsem však kvůli bolesti a křečím nemohl dále utíkat a tak jsem se jen pomalinku přibližoval k lesu a mé dívce. „Snad se ukryla a čeká ne mě. Nic jí není!“ snažil jsem se utišit. Mé štěstí se však vyčerpalo a já během chvilky poznal, že to nebude tak jednoduché jak se zdálo. Během chvilinky začaly okolo mě dopadat šípy . Měl jsem pocit bezmocné lišky na lovu, a tak jsem kličkoval a snažil se zmást střelce. Zdálo se mi to jako věčnost, a já čekal jen na šíp, který ukončí mé bytí. Ohlédl jsem se, nájezdníci měli problémy s poslední hrstkou mužů kteří zbyli a využili situace, zatím co já zabavil střelce. Na tváři se objevil unavený úsměv, avšak netrval dlouho. Znovu jsem se vydal ke studánce.
Dostal jsem se do lesa a běžel jak nejrychleji mohl k mé dívce. Doběhl jsem na mýtinku a opřel se o kolena, zhluboka jsem oddychoval. Pocit že je všechno zase v pořádku vystřídal pocit beznaděje, když jsem své oči zvedl.
Má dívka ležela v prameni který byl zbarven její krví. Vypadalo to jako když spí, její nádherná tvář a černé vlasy, které se vznášeli na hladině mi brali moji životní sílu. Přiklekl jsem k ní a zvedl jsem ji hlavu. Pomalu ji položil na sebe a pohladil po tváři. Slzy mi vytryskly z očí. Ona jediná mi dodávala sílu a teď ležela v mém náručí. Ani jsem si nevšiml jednoho z útočníků, který právě přišel. „Krásná dívka, škoda že bydlela v té vesnici. Byla tak krásná.“ Zatnul jsem zuby a otočil jsem se. Stál tam mohutný muž na sobě pláš» a kápi shrnutou za hlavou, černé vlasy a v ruce obouruční zdobený meč.
Pomalu jsem vstal a udělal pár kroků k němu „Proč?“ nic jiného jsem ze sebe nedostal. On se jen usmál „Již jsem ti to řekl. Vy vesničani jste opravdu nechápaví.“ Chvilku mlčel a pak dodal „Jo ty myslíš, proč jsme napadli vesnici? No mí muži se nudili a tak jsem jim přichystal malinké povyražení. Ale bili jste se jako lvi, ale nepomohlo to. Zůstal jsi jediný, možná nejlepší.“ Zase se usmál „A možná…jen malinkej strašpytel.“ Nevydržel jsem ty jeho žvásty a rozběhl jsem se na něj. Čekal na to a jednou ranou mě poslal k zemi. „Ono by se to chtělo rvát!“ vykřikl a napřáhl. Využil jsem chvilky kterou mi dal a podkopl mu nohy. Skočil jsem na něj. Bránil se, ale moc mu to nepomáhalo. Zasypal jsem ho pěstmi, až do chvíle kdy se přestal bránit. Popadl jsem jeho meč a stoupl si nad něj. Už jsem chtěl ukončit jeho život, ale v lese jsem zaslechl zvuky dalších mužů a tak jsem zmizel..

Doběhl jsem až ke staré cestě, která vede přes rozlehlé lesy a opuštěné planiny do sousední země. Začalo pršet a já si byl jist že jsou za mnou. Nechtěl jsem utéct a při myšlence na mou dívku jsem ani nemohl. Ukryl jsem se v křoví a čekal.
Netrvalo dlouho a uslyšel jsem hlasy a po chvilce jsem je i uviděl. Byly tři, ten muž kterého jsem potkal u studánky a ještě další dva. Mířili rovnou na cestu, kradl jsem se mezi stromy a čekal na vhodnou chvíli. Došli na cestu a chvilku se o něčem dohadovali. Já jsem mezitím se schoval za keř blízko okraje. Rozdělili se, jeden šel na mé straně a druhý po protější. Ten třetí zamířil opačným směrem. Čekal jsem až se dostane ke mně blíže a když se tak stalo, vyrazil jsem a jednou ranou ho s»al. Druhý si mě všiml a s křikem na mě vyběhl. Ani ten ale pro mě nebyl příliš velká překážka. Poslední z mužů stál kus ode mne a zase se usmíval. „Zdá se že jsem tě hodně podcenil. Zabil jsi poslední muže, kteří zaútočili na tvojí vesnici. A těď zbývám jen já.“ Zase se usmál a pevněji stiskl meč který právě držel.
Zase jsem stál proti němu, jeho umění a má předchozí náhoda se už nemusela opakovat. Pevně jsem stiskl meč a namířil proti němu. Lehce jsem našlápl na zraněnou nohu a rychle skočil na zdravou. Tímto způsobem jsem se dostal až k němu. Na nic jsem nečekal a rovnou jsem napřáhl.

Byl to skvělý bojovník, ruce mě po jeho každém útoku bolely a já se jen tak tak držel na nohou. Během chvilky si můj stav vynutil chybu která mě stála zbytek mých sil. Můj výpad jsem špatně načasoval a on se lehce dostal do mých zad. Ostří jeho meče se svezlo po mých zádech a já s výkřikem se prohnul. Rozhodil jsem ruce a meč, který jsem držel v jedné z nich, se mi vymkl a zabořil se do bahna. Nestačil jsem se ani nadechnout a dalším sekem přes šlachy kolen jsem ztratil veškerou naději. Padnul jsem na kolena a se skloněnou hlavou jen čekal na poslední úder. Dlouho se nic nedělo, otevřel jsem oči a on stál předemnou a kochal se mou bezmocností a utrpením. „Tak nakonec jsem já ten, který se směje. Nečekali jsme takový odpor a kdo by ho čekal od nějakých vesničanů? Ale dost povídaček jistě si přeješ aby tě Bůh vzal k sobě a já to mile rád udělám.“
Zatím co na mě mluvil snažil jsem se vymyslet cokoliv co by mi zachránilo život. Ale nebyla žádná šance. V myšlenkách jsem se vracel ke své dívce a doufal jsem že se probudím z toho strašného snu. Ten chlap se náhle hlasitě zasmál „Ne to bylo moc lehké, byl jsi rovnocenným protivníkem a já ukážu svou velkorysost. Jsi volný……..volný!“ divoce se zasmál plivnul na mě a odcházel. Ruce zatínám v pěsti, a pohled odvracím stranou. Všimnul jsem si rukojeti mého meče který se při pádu zaryl do bahna tak, že nebyl téměř vidět. Chytnul jsem ho oběma rukama a ze všech sil jsem ho vrhnul za odcházejícím mužem. Zatmělo se mi před očima a já padl do bezvědomí.

Když jsem se probral stále pršelo, bahno jsem měl po celém obličeji a nebylo mi jasné co se stalo. Nikde v okolí jsem neviděl ani meč ani chlápky které jsem zabil. Doplazil jsem se k rozbořené chajdě, která dříve sloužila jako hostinec a opřel jsem se o trosky.

Oči sotva držím a rány jsou zanesené bahnem, síly mi docházejí a to mokro a strašná zima mě pomalinku ubíjí. Můj život nikdy nebyl š»astný a já si uvědomil že jediný kdo řídí naše životy je Bůh. Ten co stojí nad námi a řídí naše kroky… Byl jsem si jist že poslední pohled bude patřit jí, ale poslední co vidím jsou mraky. Mraky nesoucí vláhu do úro…..
 

Komentáře, názory, hodnocení

Marigold - datum neznámé
images7884.jpg
No commneto: Ravager to napsal pěkně a ač s ním někdy už jen z principu nesouhlasím dnes mu musím dát za pravdu...
 
Jade - datum neznámé
26300.gif
No myslim ze k ravovu komentari neni temer co dodat. Kdyz jsem to cetl tak to snad ani neslo brat vazne a kdyz jeste prictu ty silene vazby tak to je silny podprumer. jednicku sem tady daval jen Kitiare ktera to navic opsala takze tady za 2
 
Drake - datum neznámé
zangetsu60032617.jpg
Arrand: nekteri z nas si berou pocitace tak proc by si on nemohl vzit sekeru :)
 
evve - datum neznámé
blue_butterfly_sm2219.jpg
Souhlasím se vším co bylo níže zmíněno, jen bych něco dodala...
...ke konci hlavní bezejmenný hrdina bojuje na bahnité cestě, po boji se doplazí k pobořeným stěnám hostince... a jak se tam ten hostince vzal? Podle popisu a podle toho jak jsem to pochopila jsou dvě možnosti: 1) Buď je ten hostinec kdesi uprostřed lesa
2) Nebo se hrdina odplazil zpět až do vesnice...
Budiš... ale dostal mě ten námět... jak z Kill Billa :o)
 
Arrand - datum neznámé
ignatius2553316.jpg
No, mě ještě překvapilo, proč se ve svatební den zabývá sekerou... To si ji měl brát místo své vysněné dívky ? Nebo se měl ženit se sekyrou po boku ?
 
Eithné - datum neznámé
dub2857.jpg
Co dodat? Ravagerův komentář se mi zdá celkem dostačující, ale myslím si, že když si příště dáš na tyhle věci pozor, nemuselo by to být zas až tak špatné.
 
Colter McLoy - datum neznámé
00014214.gif
Docela hrůza. Moc mi vadilo, jak jsi měnil pořád přítomný čas s minulým.
Například tady to bylo hooooodně nepříjemné a proto se mi to špatně četlo.
"..........Ruce !!!zatínám!!! v pěsti, a pohled !!!odvracím!!! stranou. !!!Všimnul!!! jsem si rukojeti mého meče který se při pádu zaryl do bahna tak, že nebyl téměř vidět......".
Ty slovesa jsem označil vykřičníkem. Tady v té pasáži se mi to zdálo nejviditelnější. To by asi bylo třeba opravit.
 
Drake - datum neznámé
zangetsu60032617.jpg
Rave gratuluji. ja bych byl jeste horsi. popsal si vsechno co slo. kez bys tak taky psal v jeskynich
 
Fistandantilus - datum neznámé
fuck_y2031.jpg
Tohle byl nejlepší komentář co jsem zatím na Andoru mezi články četl ...
 
Ravager - datum neznámé
ikonkarav6371.jpg
Takze...mel jsem to "stesti" ze jsem to byl ja, kdo opravoval v tvem prizpevku pravopisne a jine chyby.
Musim teda uznat, ze uz jsem toho videl hodne, ale neveril jsem vlastnim ocim.
Dam ti radu. Kdyz budes psat jakekoliv i/y tak napis opacne, nez bys napsal sam od sebe, tva uspesnost spravneho napsani bude mnohem vyssi.
Dale bych se byt tebou vyvaroval mnohacetnych opakovani slov (jsem, atd), vazne to tam bije do oci a to jsem to neopravoval, at si to ostatni take vychutnaji.

Jinak abych se zminil i o kvalite, nejen forme napsani, tak musim uznat, ze bys byl asi dobry reziser americkych beckovych az ceckovych filmu.
Obcas jsem mel pocit, ze misto fantasy povidky ctu fantasy grotesku, protoze to, co tam delas za kixy, to se nevidi.....jen tak pro zajimavost.
1)hlavni hrdina je na zacatku postrelen do nohy, ale jinak si tam v pohode pobiha, skoro utece jezdci na koni, klickuje pred sipy.....dokonce udrzi sermirsky postoj.....ja jsem sermir, upozornuju te, ze to bys nezvladl, ani kdybys mel jen bouli na kolene.

2)Hlavni hrdina na zacatku neumi vubec nic, ale na konci je z nej brutalni reznik, dokonce pri finalnim souboji mu po zadech sklouzne nepriteluv mec, coz musim uznat, ze bud jsi se zapomnel zminit, ze to je Clarc Kent, nebo je cosi shnileho ve state Danskem.

3)Kdyz se zamyslis nad slovy toho vudce zbojniku, tak podle toho, co rika na konci utocil na zacatku na tu vesnici se TREMI muzi plus to, co zabili ostatni vidlaci, takze jich bylo tak maximalne sest....to si docela verili.
Notabene ze hejtmana tak male skupinky vubec nestve, ze prisel o vsechny muze.

4)Na takove veci, ze hlavni hrdina mel sekeru, tak je zvlastni, ze k finalnimu boji sel s mecem, upozornuju jen proto, aby sis na to dal priste pozor.
Take ti tam u par veci chybi kontext(treba smrt pritele...vubec tam neni napsano, odkud vybehl, kde se tam vzal.....vlastne jen kriknul, obevil se a umrel).

5)Pri vybijeni vesnice ktera urcite ma sotva par obyvatel bych cekal, ze hrdina bude celou situaci vic....tak rikajic "zrat".
Museli se tam znat osobne vsichni, kazdy dalsi mrtvy vesnican je vlastne jeho kmotricek, strejda, nebo tak....takze bych cekal, ze se ho to dotkne o neco vic, nez jen smrt kamarada......a to ani kamarad neni pojmenovan, stejne jako hrdinova divka.

Proste v mych ocich tomu jeste ke vsemu chybi autenticnost, nejaky cit, neco, co by z toho udelalo vic, nez jen popis masakru, kdyz se toho hrdina osobne ucastni.

Takze kdyz to vsechno sectu, forma sani priserna, pribeh je jak z ceckoveho americkeho filmu, chybi tomu autenticnost i slovni zasoba.....chybi tomu vsechno.
Nemohu si pomoct, ale je to zatracene slabe.
Snaz se priste aspon natolik, aby sis to po sobe precetl.

s pozdravem
Rav!!!
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.085367202758789 sekund

na začátek stránky