Andor.cz - Dračí doupě online

Nacházíme se v mírumilovné zemi Jalisema. Zlo zde existovalo jenom v podobě krádeží a takových drobností, avšak ne ve vraždách, válkách, mučení a znásilňování. To všechno očekává země příchodem mocného černokněžníka Famaluse. Na jeho příchod se poukazovalo ve věštbách a tak byla od malička připravována skupinka hrdinů, kteří ho měli zastavit. Ve skupině byli dva lesní elfové – bratři, kteří ovládali svoje luky, jako bůh používá svoje blesky, jmenují se Aleron a Ameron. Dále trpasličí válečník Dales, vlastnící sekeru "Boží moci". Pak mág Xarxon v bílé říze s kouzelnickou holí. A nakonec Malias – bojový mág s mečem u pasu, dvěma šavlemi a štítem na zádech v modrobílém oblečení a kápi.

Cítili to všichni lidé na zemi. I naše skupinka cítila to chvění země, bylo to takové chvění, jako kdyby země plakala. To je znamení, to je to znamení oznamující příchod zla, příchod Famaluse.
"Co budeme teď dělat?" Zeptal se Aleron onoho dne, kdy se země zachvěla. Všech pět hrdinů sedí na Stanici dobra ve středu země.
"Co asi? Jdeme přeci bojovat." Odpověděl mu impulzivně Dales.
"A proti komu? Ty snad víš, kdo proti nám stojí? Jestli jo, tak se nám pochlub." Řekl Malias podrážděně.
"No to nevím, ale my je přece zvládneme. Jsme na to od malička připravováni."
"To sice ano, ale cvičili jsme na přátelích a ne na nepřátelích. Nejsme ještě připraveni."
"Tak dost." Řekl Xarxon. "Já to cítím, cítím to zlo, které přichází, sílí každým dnem. A je velké – hodně velké. Musíme se ihned vydat na cestu."
"Ale…"
"Žádné ale, Dalesi. Vyrážíme."

Od té chvíle vyrazili na severní konec země, kde si Famalus vytvořil svoje sídlo. Naráželi na skupinky skřetů, orků, goblinů a dokonce i démonů. Postupem času si troufali na odolnější a početnější nepřátele. Dokázali by porazit stovky orků, kdyby museli. K černokněžníkovi se však nikdy nedostali, neboť nepřátel bylo hodně. Famalusovi stoupenci už skoro zabrali polovinu země a z kdysi úrodných zemí se staly pouště. Když došla vojska nestvůr do středu země, tak si lidé řekli dost. Bylo svoláno dvacet největších mágů světa, aby vytvořili napříč celé země propast půl míle širokou a míli hlubokou. Podařilo se jim to, ale Famalus se nechtěl nechat uvěznit. Proto přesunul celou jednu horu do propasti, aby mu dělala umělý most. V té době poprvé spatřili černokněžníka Famaluse. Neviděli mu však do tváře, neboť byl zahalen tmou obsahující všechno zlo světa.

"Podrobte se mi a možná vás nechám žít v otroctví." Zněl jeho příkaz dunivým hlasem, který nesnesl odpor. Odpověď mu bylo řinčení mečů a štítu od spojených vojsk dobra. Bitva, která se odehrála, byla největší v dějinách Jalisemu. První a druhou vlnu nepřátel odrazili lučištníci pod velením Alerona a Amerona. A pak se do války pustili válečníci, šermíři, mágové a prostě všichni, co měli zbraně a nechtěli se nechat zotročit. Po dlouhodobé válce to vypadalo, že by mohla zvítězit dobrá strana a tak se chtěl Famalus schovat. V tu chvíli Malias pochopil, že jeho osudem není válčit, ale střetnout se samotným Famalusem. Proto se teleportoval z boje přímo před utíkajícího černokněžníka.

"Ha, jaký zemský červ se chce střetnout se mnou?" Zeptal se Famalus překvapeně.
"Nejsem žádný červ, ale jsem někdo, kdo tě hodlá zabít, jsem Malias." Jak to dořekl, jasně cítil, že se ho Famalus bojí, že ho zná.
"Maliasi, připoj se ke mně a budeme vládnout světu spolu. Připoj se ke mně a daruju ti nesmrtelnost. Budu ti otcem jakého si kdy neměl." V té větě bylo obrovský nátlak a jen s obrovským úsilím se mu podařilo odolat.
"NE." Vykřikl Malias.
"No tak, nebuď bláhový. U nohou ti bude ležet celý svět. Všechno zvěrstvo, všichni lidi, celý vesmír. No tak, bud mým synem." Pokoušel to dál černokněžník. Malias pochopil – Famalus ho nechtěl, chtěl si ho podvolit. Chtěl ho mít ve své vůli.
"Poslouchej mě, Famalusi." Začal Malias říkat. "Můžeš mi nabízet celý vesmír, můžeš mi nabízet nesmrtelnost, můžeš mi nabízet, co chceš, ale nikdy si mě nepodvolíš. Všichni lidé na tomto světě odolali tvé vůli. Já nejsem tvůj syn a ty nejsi můj otec. Pohrdám tebou, Famalusi, a vždycky zůstaneš sám. Jestli mě chceš, tak si pro mě pojď." A vrhl proti němu ohnivou kouli. Tu však černokněžník lehce odklonil. Následující bitva byla zuřivá, všude létaly blesky, ohnivé koule, tmavé koule – černé koule černokněžníků obsahují smutek, zlost. Dále létaly světlé koule – bílé koule dobrých mágů obsahující radost, lásku. Oba byli zahaleni v černobílé auře, míchala se tam černá magie s bílou magií. Ale ta aura se zmenšovala. Zmenšovala se tak dlouho, dokaď neexplodovala. Nebyla to exploze doslova řečeno. Famalusova a Maliasova vůle se střetla a buď je zabila, nebo je vtáhla někam mino realitu. Zemí projela černobílá vlna v pěti impulzech po vteřinách, až nakonec celou zemi a nebe prosvítila černobílá záře. Bílá záře byla tak jasná, že z toho někteří oslepli a černá záře byla tak zlá, že někteří zemřeli strachem.
"Kde jsou?!" Křičel Dales, zatímco běžel k místu souboje. "Kde jsou, Xarxone, ty o tom musíš něco vědět!"
Xarxon, který tam přiběhl o něco později, se nemohl vzpamatovat. "Já nevím." Odvětil. "Ale v té explozi, nebo co to bylo, bylo ohromná síla. Kdyby se ta síla usměrnila, tak by dokázala zničit celou zemi. Ať je to jak chce, tak ta síla mohla oba zabít, nebo je přenést do jiného světa. Já doopravdy nevím." Hlesl smutně Xarxon. "Sbohem Maliasi."
Armáda zla se ztrátou svého vládce vzdala nebo skočila do propasti. Avšak oslava se nekonala. Lid ztratil hrdinu, který kvůli nim obětoval život. Jeho smrt se oplakávala celý měsíc.

Nyní však nastává otázka: "Přežil to Malias, nebo ne? Jestli jo, tak kde asi je?"