Andor.cz - Dračí doupě online

A konečně nadešel čas na chvilku poezie. Šťastná sedmička od samotného mistra :)

Bard - Evoluce

Pod klidnou hladinou příčetnosti,
kde v spodních proudech běsi plují,
já mnohokráte plaval s nimi.
Ač klid a mír dnes v srdci hostím,
těch neklidných dob nelituji,
vždyť byl jsem šťasten mezi svými.

Dnes klidný jsem a vyrovnaný,
jak černá zvěř je při výřadu,
však klid ten jde mi vcelku k duhu.
Ač, chcete-li, na všechny strany
můžete mluvit o mém pádu.
Je zatím pouhopouhý vývoj druhu.

***

Nejhorší noční můra každého Andořana se právě teď stává skutečností... Přichází číslo 8. Sem by ale patřilo spíše položené na bok.

Rowana3 - Re-Evoluce

V jeskyni byla zima. Dívka přiložila poslední papíry do dohasínajícího ohně, ale ani ty nedokázaly zachránit umírající zdroj tepla.
Seděla zachumlaná do liščích kožešin a pohybovala se dopředu a dozadu jako blázni v ústavech, zaměřená na jediný bod kdesi v prázdnu, nevnímala.
Neslyšela dokonce ani postavu, která se do jeskyně za hlasitého nadávání přiřítila, shodila ze stěny poličku s počítačem a dorazila zbytky růžových závěsů roštím, které se okamžitě zapletlo do zlatavých ozdob ve tvaru tulipánů.
„Tohle nebude vydávat žádné teplo,“ řekla tiše, když si všimla toho, co neohrabaný muž donesl.
„Promiň, já... vůbec si bez Googlu nevím rady.“ Muž si sedl na zem a rozbrečel se.
„To bude dobré...“ pohladila ho po vlasech.
„Co na tom může být dobrého! Vždyť já už si skoro ani napamatuju vlastní přezdívku! Došly nám všechny z jedné strany potištěné papíry, nevím už ani, který je rok!“
„Je rok 10,“ zašeptala dívka tiše.
„Deset? To už je tomu deset let? Deset let si musíme shánět jídlo sami, mluvit místo psaní, bloudit po lesích bez navigace... To už je tomu vážně deset let?“
„Deset let, co zkolaboval internet...“

***

Nevím, co k devátému kousku napsat... Mám narážet na sci-fi prvky? Fantasy prvky? Nebo pointu?
(Omluva za nahrazení vulgarismů snesitelnějším výrazivem)

Poslední Ocelot - Re-Evoluce

Cíl se mi dostal do středu hledáčku.
„Mám ho na mušce“
Hlesl jsem do mikrofonu.
„Odstranit.“
Stiskl jsem spoušť – nic se nestalo. Ten zatrolenej moderní krám zase nestřílí.
„Sakra!“
Zahodil jsem ten zatracenej krám, vytáhl starej dobrej dragunov, rychle zamířil… a cíl byl pryč.
„Zelený, co to do háje děláte?“
„Ta zatracená puška nevystřelila.“
„Zelený, opusťte pozici.“
Nemeškal jsem, pušku sem hodil šachtou dolů a okamžitě jí následoval, o necelou minutu později na mé minulé pozici vybuchl granát. Přistál jsem pod kostelní věží, tady v tej zatracený zpátečnický zóně maj ještě kamenný kostely s věžema. Sebral sem dragunova a rozběhl se někam ven ukrýt se do trosek. Nad hlavou mi prolítla salva z kulometu, ze starýho dobrýho rotačního kulometu. Zapad sem za nějakou trosku, další dávka. Ta zeď to kupodivu vydržela, není tady ale moc co řešit. Rozběhl jsem se vpřed, skrz trosky toho baráku, vyskočil jsem dírou po okně, udělal něco ve stylu parakotoulu, přeběhl ulici a skončil v dalším domě. Do oka mi padl sklep, do kterého jsem o několik vteřin později zapadl. Těžce jsem oddechoval, jsem odstřelovač a ne nějakej zavšivenej průzkumník, abych tady běhal jak magor po městě.
Ve sklepě se rozsvítilo.
„Díky, ta tma byla strašná.“
Pak jsem si uvědomil, na koho koukám – na dva zpropadený zpátečnický rytíře v zašlejch plátovejch zbrojích s kalachama.
„A do...“
Došlo mi, kterej parchant mi sabotoval pušku.