Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Vzpomínka na budoucnostOblíbit

demon16950.jpg

Autor: Spyder

Sekce: Povídka

Publikováno: 22. prosince 2009 15:13

Průměrné hodnocení: 8.9, hodnotilo 11 uživatelů [detaily]

 
Krátká povídka, co mě napadla při opakovaném poslechu písně Memories od Within Temptation. Díky za korekturu Pelleron a týpkovi z Písmáka ;-) Přeji příjemné počtení.
 


Hořící dům. Cítím spalující žár, na kůži mi začínají naskakovat puchýře, ale přesto vyrážím dveře. Na chvíli jsem oslepen září plamenů. Jedovatý kouř se mi hrne do plic. Nedbám toho a kašlaje vyběhnu po ohněm nahlodaném schodišti. V patře už není vidět téměř na krok. Po paměti nahmátnu kliku od dveří ložnice. Vejdu. Leží na zemi, uvězněna v magickém kruhu. Ruce a nohy má přibity těžkými hřeby k podlaze. Chci křičet, ale nedokážu vydat ani hlásku. Rozběhnu se k ní. Neviditelná bariéra mě prudce zastaví půl metru od jejího těla. Ne, ještě není mrtvá! Je naživu, cítím, jak zbytky její životní síly opouští tělo. Slzy jí stékají po tváři, v obličeji má výraz ohromující bolesti. Zahlédnu pohyb. U okna stojí postava v tmavém plášti. Stoupá na parapet okna a ohlédne se. Poznám ho. Bezezvučně zařvu a pěstí udeřím do bariéry. Zakolísá, ale nepovolí. Postava se ode mě odvrátí a vyskočí do noci. Pohledem se vrátím k Isabell. Cítím, že jí zbývá už jen chvilička. Padám na kolena, pěstí tluču do magické bariéry. Drží. Isabell se prohne v poslední křeči, bariéra zmizí a její tělo pohltí plameny...

Prudce se narovnám na posteli. Pot se ze mě jen lije. Bohové, už zase. Deset let se tu vzpomínku snažím vytěsnit. Vzpomínku na noc, kdy jsem ztratil to nejdražší na celém světě. Ale přesto všechno se mi noc co noc zdává ten sen. Sen hrůzy, bolesti a utrpení. Sen, který připomíná, že mě čeká poslední z hříchů, při cestě za pomstou.
Opatrně vstanu z postele a dojdu ke džberu s vodou. Ponořím do něj hlavu a chlad tekutiny mě probere. Už jen pár dní. Jsem mu na stopě od té doby, co se to stalo. Stále unikal, ale teď udělal chybu.
Otřu se lněným ručníkem a sáhnu pod postel. Nahmátnu podlouhlý předmět zabalený v medvědí kůži. Položím ho na stůl, nožem přeříznu přezky, které drží balík pohromadě. Kožený obal se rozevře a místnost ozáří slabá, modrá záře. Prohlédnu si magický meč a pak ho uchopím. Okamžitě ucítím, jak lačně začne hltat mou magickou sílu. Ještě ne, ještě je moc brzy. Silou vůle přinutím meč, aby se pustil mé ruky, a znovu ho obalím silnou vrstvou medvědí kůže. Oknem vyhlédnu ven na dorůstající měsíc. Už brzy bude po všem.

Sedím v útrobách jedné z nejhorších hospod města. Jsem zde už dva dny a po vrahovi stále ani památky. Pomalu se ve mně probouzí neklid a zmocňují se mě záchvaty panické hrůzy, že jsem přeci jen udělal chybu a ztratil jeho stopu. Po všech těch letech. Ne, musí přijít. Byl tu, dal hospodskému slovo, že se vrátí. A to on dodrží. Vždycky si na tom zakládal. Navíc mám ten meč.
Roztřesenou rukou sáhnu po korbelu a chci se napít. Otevřou se dveře a má ruka ztuhne na půli cesty k ústům. Je tady! Muž střední postavy, jehož tvář vidím každou noc v té nejhorší noční můře, si to namíří k hospodskému, prohodí s ním pár slov a pak se vydá ven. Sáhnu po meči. Roztřesenost, nervozita a panika jsou pryč. Nahradila je chladivá nenávist. Všechno už brzy skončí.

Rychlou chůzí ho sleduji v ulicích města. Na rychlosti neztratil vůbec nic. Vypadá méně obezřetně, než ho pamatuji. A tváří se spokojeně! Zlostně zaskřípu zuby a pak se silně kousnu do rtu. Možná až příliš silně, na jazyku ucítím pachuť krve.
Můj cíl odbočí do jedné z vedlejších uliček. To je má šance. Přidám do kroku a zmizím v temném zákoutí za ním. Přechod z dobře osvětlené hlavní třídy do naprosté tmy je trochu nepříjemný, ale oči si během chvilky přivyknou. Drží se teď nějakých dvacet metrů přede mnou, ale vzdálenost postupně zkracuji. Ulička se všemožně kroutí, rozbočuje a kříží a já ho nechci ztratit. Navíc tohle místo je přímo ideální. Daleko od zákona, daleko od nenechavých očí obyvatel. Zde, beze svědků, dojde ke konečnému zúčtování.
V zamyšlení ho sleduji na rozlehlejší dvorek. Jsem už pouze deset metrů za ním. Teď už o mně musí jistojistě vědět, ale stále nedává nic znát. Pak se však zastaví. Pohledem zkontroluji okolí. Jsme v zapadlém dvoře mezi polorozpadlými domy. Vede sem jedna cesta. Je to past! Past na mě! Prudce se otočím, abych zkontroloval únikovou cestu, ale ta se zdá být volná.

“Čekal jsem tě,” ozve se za mnou známý hlas. Zní klidně, s nádechem posměchu. Křečovitě sevřu kůži, která obaluje meč, a ucítím, jak se i přes ochranný obal napije doušku mé magické síly.
“Určitě taky víš, proč tu jsem,” pronesu, jak nejchladněji dovedu.
“Jistě. Konečné zúčtování. Uzavření cesty za pomstou. Uklidnění zmučené duše,” řekne znovu tím svým posměšným tónem. Snaží se mě snad vyprovokovat k nějaké unáhlené akci?
“Nemyslíš, že už jsi dost starý na to, abys věděl, že pomsta nemá cenu?” otáže se mě.
“Vím, že jí to nevrátí, ale alespoň bude moct odpočívat v pokoji.” Proč mu vůbec odpovídám? Proč se vybavuji s vrahem mojí milované Isabell?
Začne se tiše smát. Je to ten smích, který si pamatuji z dob mládí. Vševědoucí, laskavý, a přesto vyjadřuje, že on je ten, který má navrch. Ovšem tentokrát zní více než uměle.
“Pobavil jsi mě. Tak jako za mlada.” Na chvíli se odmlčí a pak se s nevinným tónem zeptá: “Víš už alespoň, proč musela zemřít?”

Krev se ve mně zpění, z hrdla mi zazní nelidské zařvání a prudce vytrhnu meč z pouzdra. Hladově se vrhne na mou magickou sílu, hltavě jí upíjí a začíná zářit jasně modrým světlem. Otočím se a prudce vyrazím směrem k němu. Také se otočí. Na tváři mu hraje pobavený úsměv. Zběsile se rozpřáhnu s cílem setnout mu jeho rozšklebenou hlavu. Můj úder narazí na černou čepel, která se zformovala pod jeho magickým gestem. Meč mě odrazí a začne kolem něj plynule poletovat. Znovu seknu, tentokrát šikmo přes jeho hruď. Jeho černý meč ránu znovu vykryje, tentokrát však provede výpad. Nestihnu uhnout a levou rukou mi projede ostrá bolest. Odskočím, přikrčím se a se zběsilým výrazem sleduji svého protivníka. O boj očividně nejeví nejmenší zájem. Sleduje mě s výrazem krále, který pohlíží na své poddané. S pohrdáním, lítostí, ale i jistou mírou pobavení nad tím, že není na jejich místě a nemusí tvrdě pracovat na každý kousek chleba. Už v mládí jsem tu grimasu nesnášel, ale teď ve mně probouzí přímo zuřivou nenávist. Pouštím se do série rychlých výpadů. Jeho čepel však vykrývá každý můj pokus a sama mi uštědřuje drobná zranění po celém těle. Během minuty jsem vyčerpán tak jako nikdy v životě. Takhle to nepůjde. Odskočím mimo jeho dosah a povolím sevření meče. Z čela setřu pramínky potu a snažím se vymyslet, jak prorazit jeho obranu.

“Už nemůžeš? A já se zatím ani trošku neunavil.” Znovu ten povýšenecký tón. “Chápu, proč jsi zvolil meč a nechtěl jsi se utkat v přímé konfrontaci magických sil. Vždy jsi byl v používání magie horší než já,” řekne a zazubí se na mě.
“Nějaká poslední slova?” kontruji. Snažím se znít ledově klidně, ale přesto okamžitě vycítí, že jeho poznámka dopadla na úrodnou půdu.
“Stále jsi hrdý na svou magii? Nedokážeš si přiznat, že jsem prostě lepší?” zeptá se rádoby soucitně. “Myslel jsem, že mi budeš rovnocennějším protivníkem. Nu, žel bohům to vypadá, že Isabell zůstane...”
“Neber si do huby její jméno,” zlostně zasyčím.
“Nebo co? Bratříčku,” pronese chladně. “Zabiješ mě? Očividně na to nemáš. Doopravdy tady chceš ztratit to nejcennější, co máš?”
“To už jsem ztratil té noci, když jsi ji zabil,” vykřiknu a zkusím provést další výpad. Černá čepel zůstane viset ve vzduchu za ním. Nevykryje mě. S vítězným křikem pohroužím modrou ocel do jeho těla. Když vtom zmizí. Ucítím, že se zhmotní za mnou, ale nestihnu zareagovat. Jeho černý meč se mi zaboří do břicha. Překvapením vyheknu a padnu na kolena. Bolest přichází pomalu, ale rychle nabírá na síle. Cítím, jak se jeho zbraň prokousává mým tělem a její špička mi pomalu proráží kůži na zádech a poté trhá i mou zbroj. Sesunu se na pravý bok. Dýchám ztěžka, každý pohyb mé hrudi probouzí nový nával bolesti.
“Ty...ty...”
“Nemluv, bratříčku.” V jeho hlase zní smutek. Chce mě snad v tuhle chvíli litovat?
Přijde ke mně a sehne se. Jeho úsměv je pryč. Nahradila ho chladná maska, kterou jsem u něj viděl jen třikrát. Na pohřbu otce, po smrti matky a pak tu osudnou noc, když opouštěl náš dům. Chladný, bezcitný výraz. Zrazují ho jen oči. Oči, které jsou plné bolesti. Jako při pohřbu otce a smrti matky. Ty oči, které byly bezcitné a chladné při smrti Isabell.
“Nechtěl jsem tě zabít,” pronese po chvíli ticha, “ale nedal jsi mi na výběr. Kdyby ses vzdal pomsty, potom možná...” odmlčí se a lusknutím prstů zruší kouzlo. Černá čepel se rozplyne do tmy.
“Snad tvá duše dojde pokoje, bratříčku,” řekne potom a narovná se.
“Doufám, že se s ní setkáš, ale bojím se, že ráj pro tebe bude zapovězen. Budu se za tebe modlit,” pronese pak a pomalým krokem se začne vzdalovat. Můj meč se náhle rozzáří do ruda.

***

“Pomůžu ti,” ozval se náhle chraptivý hlas. Prudce jsem otevřel oči a s úžasem sledoval rohatou obludu, která se vynořila z černého portálu. Démon byl hrozivější, než v mých nejhorších představách. Vysoký byl asi dva a půl metru, s rudou zrohovatělou kůží. Pokřivenému, ohyzdnému obličeji dominoval jakoby napevno přidělaný úsměv ostrých žlutavých tesáků. Ze spánků mu vyrůstaly dva dlouhé, zatočené rohy.
“Dám ti vše co žádáš. Budu ovšem chtít něco na oplátku. To, co je pro tebe nejdražší,” pronesl a oči mu zazářily safírovou modří.
“Máš to mít,” odpověděl jsem hned. Bylo jasné, že mu jde o mou duši, protože nic dražšího jsem po smrti Isabell už neměl.
Zasmál se hrozivým smíchem. “Vidím, že to máš promyšlené a nebojíš se vycouvat. To se mi líbí.”
Zamlaskal a pak pokračoval: “Staniž se tedy toto. Zbraň, kterou zabiješ svého bratra najdeš týden před vaším soubojem pod postelí. Meč bude prokletý. Přichytí se na tvou sílu a začne ji pomalu vysávat. Díky tomu dokáže prorazit jakoukoliv magickou obranu. Navíc ti dá možnost vidět jeho vzpomínky v momentě, kdy ho zabiješ. Uvidíš tak, co přesně se té noci stalo, co ho k tomu činu dohnalo. A v neposlední řadě, meč ti zajistí nesmrtelnost.”

***

“Chcípni,” šeptnu. V úžasu se otočí a s široce vytřeštěnýma očima sleduje mou rudou čepel, jak mu prosekává krční tepnu. Na tvář mi cákne teplá krev. V tom samém okamžiku se mi zatočí hlava a já se propadnu do vzpomínky. Jeho vzpomínky na tu noc.

“Isabell, neměj strach. Prostě se zapomněl při meditaci v lese. On se vrátí v pořádku, cítím jeho životní sílu,” řekl jsem ženě svého bratra. Jen se pousmála, ale strach jí z aury nezmizel. Holka se o něj nemusí strachovat. Jednou překoná v magii i mě. Na něj je nějaká lesní havěť krátká.
“Běž si lehnout. Budu tady dole čekat a hned, jak se vrátí, ti dám vědět.”
Poslechla, až když jsem ji k tomu přinutil hypnotickým kouzlem. Nerad ho na ni používám, ale takhle by se jinak utrápila k smrti. Musím bratrovi říct, ať o ni pečuje trochu lépe a nenechává ji celé dny samotnou. Vždyť ji to očividně ubíjí. Když usnula, uvolnil jsem magické sevření její mysli a sešel do světnice. Uvelebil jsem se před krbem a ponořil se do meditace.

Probral mě astrální výkřik. Všude kolem bylo ticho, oheň v krbu pomalu dohasínal. Zaměřil jsem se na okolí domu. Bratrova síla mě udeřila jako první. Už je blízko. Pak jsem ucítil Isabell, o něco slaběji než jsem čekal. A pak... Prudce jsem vstal a rozběhl se po schodech. Už za běhu jsem začal formovat zaklínadlo. Vrazil jsem do dveří bratrovy ložnice. Isabell ležela na zemi, ruce a nohy přibity k podlaze. Nad ní se vznášela jakási nehmotná esence. S velice temnou, zlou a zuřivou aurou. Vyslal jsem proti ní kouzlo. Bílá střela, která vylétla z mé ruky, to stvoření odhodila nad postel.

“Ustup, smrtelníku,” zaburácel hrozivý hlas. “Její duše patří mně!”
“Odstup, démone pekel! Než tě jednou provždy zničím,” pronesl jsem chladně a v mysli jsem začal formovat zaklínadlo bariéry.
“Ha, vyhrožuješ mi? Nemůžeš mi nijak ublížit! Ten tvůj první zásah se ti povedl jen díky mé nepřipravenosti. Neexistuji v jednom prostoru a čase jako ty! Když jsem připraven, nemůžeš mě nijak zranit.”
Hlavou mi bleskla přednáška o démonech nezávislých na prostoru a čase. Nejmocnější z démonů. Na povrch se dostanou jen při přivolání temným mágem těch největších magických sil.
“Navíc ona,” pokračoval démon dál a pomalu se blížil k nebohé Isabell, “už nevydrží moc dlouho. Její duše bude patřit mě.”
Cítil jsem, že mluví pravdu. Zachvátila mě vlna hořkého smutku a chladné zuřivosti. Neváhal jsem. Seslal jsem bariéru na kruh kolem Isabell. Démon se jen zasmál a přiblížil se k němu. A narazil.
“Má moc sahá také mimo prostor a čas, démone. Její tělo jsi možná zničil, ale duši nikdy nezískáš.”
Hrozivě zařval a prudce udeřil do bariéry. Síla nárazu za mnou zabouchla dveře a vyslala do okolí vlnu plamenů. Bariéra však držela.
“Tohle kolo jsi vyhrál smrtelníče. Ale neraduj se. Na oplátku si vezmu duši tvou.”
“Jen si pro ni pojď!” řekl jsem rozhodně a začal v mysli formovat druhou bariéru na lapení démona.
“Dočkej času. Dávám ti deset let na přípravu. Poté si pro tebe dojdu.” Ucítil jsem, že se jeho aura začala pomalu vytrácet. To kouzlo nikdy nestihnu, u všech bohů. Přestal jsem se soustředit.
“Kdo tě poslal?” zakřičel jsem ještě.
“Chtěl bys to vědět? Dobrá. Počkej tu. Bude to ten, kdo jako první otevře a vejde dveřmi za tebou,” řekl a zmizel.
Prošel jsem kolem Isabell. Nemohl jsem se na ni dívat. Prověřil jsem aury v dosahu. Bratr už je blízko. Proběhla mnou vlna radosti, smíšená se smutkem nad tím, jak mu tu hrozivou zprávu předám. Pak mě však došla démonova poslední slova.
Dveře se prudce otevřely. Pomalu jsem otočil hlavu. Na prahu stál můj mladší bratr. Zuřivě se rozběhl k mé bariéře, zarazil se o ní a začal do ní zběsile bušit. Náhle jsem se cítil prázdný, zrazený. Zvedl hlavu a zadíval se na mě. V jeho očích jsem zahlédl překvapení, které vzápětí vystřídala hrůza a vztek. Odrazil jsem se od parapetu a skočil do tmy. Jak jen jsi mohl, bratříčku...

Proberu se na zemi v tratolišti krve. Celé tělo se mi třese v křečích. Pěstí párkrát udeřím do dlažby. Né! Né! To nemůže být pravda! Jak?! Né! Tomu nevěřím!
Doplazím se k chladnému tělu bratra, chytnu ho za ramena a začnu s ním třást.
“To není pravda! Já jí miloval! Byla to nejcennější, co jsem kdy měl! Byla to nejdražší...” Slova mi uváznou v krku. Po zádech mi přejede mráz hrozivého poznání.
“Dám ti vše co žádáš. Budu ovšem chtít něco na oplátku. To, co je pro tebe nejdražší.”

Klečím u těla bratra a vzlykot střídají záchvaty zuřivosti. Slzy mi došly už před pár hodinami. Buším do krve rozedranými pěstmi do dláždění a stále se s tím nedokáži vyrovnat. Zabil jsem jak ji, tak i bratra, který ochránil její duši. A navíc jsem ho zabil prokletým mečem, díky kterému se teď on sám dostal do spárů démona. Pomalu se ve mě probouzí vztek na mě samotného. Sednu si a zahledím se na ranní oblohu. Není pro co žít. Pohled mi padne na meč. Jeho čepel září slabou modří. S konečným rozhodnutím po něm sáhnu. Vstanu, meč jílcem opřu o zem a s myšlenkou na bratra a Isabell na něj nalehnu. Jediné, co mi zbývá je smrt. Vše se propadne do tmy. Konečně klid.

Meč se náhle rozzáří do ruda.
 

Komentáře, názory, hodnocení

Eithné - 17. ledna 2010 18:27
dub2857.jpg
Tak jsem zase asi po roce klikla na nějakou povídku a vlastně jsem docela spokojená.
Nechce se mi tvořit nějakou obsáhlou kritiku, tak jen ve stručnosti.

Líbí se mi to.
Líbí se mi dost originální zpracování poměrně originální zápletky. To, že její originalita spočívá v bourání zažitých pravidel, mě nijak nepohoršuje, nevidím problém, proč by člověk nemohl prodat cizí duši, pokud mu na ní záleží víc než na své.
Líbí se mi nechronologická posloupnost textu. Pokud je dobře utvořená, dílu vždycky přidá; a tvoje utvořená dobře je.
Líbí se mi dobré rozvržení. Jde o mikropovídku a jako do takové jsi do ní skutečně nenasypal nic zbytečného, což tě šlechtí, protože k tomu lidi často inklinují.
Nelíbí se mi velké množství prázdných frází a poměrně velké množství klišé. "Nejdražší na celém světě", chladné tóny při hovorech všech zúčastněných, náhle se neklepající ruce, noční můry, bez toho všeho by se to obešlo. Používat noční můru jako úvodní uvedení do situace přestalo být originální po těch stovkách filmů, které toto využily.
Nelíbí se mi rozhovor bratrů na konci. Jestliže minimálně starší věděl, že je to celé jedno velké nedorozumění, ale že umře až za deset let, proč si probůh s tím mladším nezašel pokecat a vysvětlit si to? Jestliže měli do té doby dobré vztahy, těžko by na něj mladší hnedka tahal kudlu. (A i kdyby, deset let měl slíbenou nesmrtelnost.)
Nelíbí se mi poslední věta, ale to je tím, že už jsem příliš odvykla čisté fantastice a conanovským vyprávěním. Bohužel jako taková na mě působí amatérsky.

Jak jsem již ale řekla, ve výsledku jsem byla překvapená slušnou úrovní, kterou jsem u andorských povídek nečekala.
Hodnotila bych mírně nadprůměrně.
 
CLOweeCZECH - 11. ledna 2010 20:27
1546232_345412228931600_464267585_n8959.jpg
LI-BOV-KA.
 
Noctuabundus - 11. ledna 2010 14:46
904304038_s5326.gif
Eygam - 10.Ledna 2010 01:40
Mě se zdá, že o tom prostě moc přemýšlíte. Zbytečně to pitváte, místo abyste si to užili.
 
PsychoP - 11. ledna 2010 11:45
falling8927.jpg
Eygam - 11.Ledna 2010 10:57
Proč by to měl dopředu vědět? To, co se stalo v minulosti, se z jeho pohledu stalo až poté, co byl požádán o moc.

A to, že jeho moc sahala mimo čas a prostor - zcela zjevně měl moc zasahovat například do dějů v minulosti, ale jen někdo, jehož magie není závislá na místě a času jej mohl mimo jeho vlastní čas zasáhnout (tip a lehká výpomoc od Jiřího Kulhánka, který stejný princip aplikoval v knize Divocí a Zlí).
 
Eygam - 11. ledna 2010 10:57
upr84.gif
Cindy Miss - 10.Ledna 2010 17:24
On necestuje v čase, on je mimo čas a prostor. A to se tam opakuje asi 5krát.

No a to je teda taky věc. Ten démon by přece dopředu věděl, že Fred sešle to kouzlo. A Fred sice vykřikne, že jeho moc sahá mimo čas a prostor, ale co to jako má znamenat???

 
Cindy Miss - 10. ledna 2010 17:24
tituln ikonka cindy199.jpg
Spyder - 09.Ledna 2010 22:53
Já to tedy pochopila podobně jako Prášek a Eygam, tedy vůbec ne tak, jak bylo zamýšleno. Dle mého původního dojmu se tam démon zjevil sám, o nějakém cestování v čase jsem neměla ani potuchy. Navíc jsem si myslela, že to nejcennější bude Fradova duše, ne ta Izabell. Možná by to příště chtělo trochu vysvětlit, jako že démon vážně cestuje v čase a tak. A musím se přiznat, že jsem ani nevěděla, že znovu ožil - spíš jsem to brala tak, že ho může zabít jen ten meč..
 
PsychoP - 10. ledna 2010 17:18
falling8927.jpg
Eygam - 10.Ledna 2010 14:59

Před "a pak" se čárky rozhodně nepíší, jedná-li se o poměr slučovací (a tohle slovní spojení se dokonce uvádí jako jedno ze vzorových pro tento poměr) ;)

Ale to ji/jí je děs a hrůza... Těch jsem přepisoval nehoráznou spoustu.
 
Eygam - 10. ledna 2010 14:59
upr84.gif
psychop - 10.Ledna 2010 10:42
Před "a pak" by měly být čárky. I když ono je to nějak trochu volnější, s tím si nejsem jistý.

A několik ji/jí:
“Vím, že jí to nevrátí,
Hladově se vrhne na mou magickou sílu, hltavě jí upíjí a začíná zářit jasně modrým světlem. - no tak tady by se nad tím dalo uvažovat, ale "upíjet čeho" místo "upíjet co" mi přijde trochu zastaralý i na tohle.
Já jí miloval!

I když jak jsem to četl, tak jsem měl dojem, že tam toho bylo víc.
 
PsychoP - 10. ledna 2010 10:42
falling8927.jpg
Eygam - 09.Ledna 2010 17:03
Kterépak chyby? :)

Sám jsem ještě spoustu věcí opravoval, takže bych rád věděl, co mi uniklo :)
 
PsychoP - 10. ledna 2010 10:41
falling8927.jpg
Spyder - 09.Ledna 2010 21:24
minimálně já s pochopením neměl pražádný problém a spíš se jen chytám za hlavu, když si teď čtu tu diskuzi.
 
Eygam - 10. ledna 2010 01:40
upr84.gif
No tak my pochopili, co se stalo, jen poukazujeme na to, že jsou místa, kdy to moc nedává smysl.
 
Noctuabundus - 09. ledna 2010 22:59
904304038_s5326.gif
To já se musím pochlubit, že jsem vše pochopil hned při čtení. Sice jsem se také zarazil u plamenů, které jednomu bratrovi způsobili puchýře a druhého se takřka ani netkly, ale jinak mi to přišlo celkem jasné a srozumitelné.

PS: Isabell je mi upřímně líto, chudinka nic neprovedla, ale přesto zemřela tak nepěknou smrtí.
 
Spyder - 09. ledna 2010 22:53
demon16950.jpg
Hmm...tak jsem měl konverzaci s Pelleron po ICQ a ta to prý pochopila tak, jak bylo mnou zamýšleno. Z jejího popudu bych se rád zeptal, jak jste to tedy přesně pochopili vy. Docela by mě to docela zajímalo :-D
 
Eygam - 09. ledna 2010 22:19
upr84.gif
Aha, to je zajímavý, jsem vždycky myslel, že to je nějaký spojení s fr. belle. No tak nic no :D
 
Spyder - 09. ledna 2010 22:11
demon16950.jpg
Eygam - 09.Ledna 2010 22:03
Isabell je z anglického jména Isabell ;-)

viz. Tento úryvek, který se povaluje kdesi na síti:

The girl's name Isabell \i-sabe-ll, is(a)-bell\ is a variant of Isabel (Hebrew), and the meaning of Isabell is "God's promise".

The baby name Isabell sounds like Isabelle, Isabella, Isobell, Isabele, Isabela and Ysabell. Other similar baby names are Ysabella, Ysabel, Isobel, Izabelle, Izabella, Izabel, Isobelle, Isobella, Ishbel, Isbel, Isabeau and Ysabelle.

Isabell is a very common first name for women (#1190 out of 4276) and also a very common last name for both men and women (#11054 out of 88799). (1990 U.S. Census)
 
Eygam - 09. ledna 2010 22:03
upr84.gif
No, k tomuhle už na závěr ze svý strany doplním jen pár věcí. Ještě nikdy jsem neviděl to jméno psaný jako Isabell. Buď Isabel nebo Isabelle, popř. Isabella.

No, pochybuju, že se nad tím většina čtenářů nějak víc zamyslela.
 
Prasek323 - 09. ledna 2010 21:39
aura2-png-male3891.png
Spyder - 09.Ledna 2010 21:24
"Máme tu šťastnou dvojici manžílků (Tod a Isabell) a s nimi v domě žije starší bratr manžela - Fred. Fred cítí v bratrovi veliký magický potenciál, ale bojí se, aby díky své horkokrevnosti a mladické nerozvážnosti nesešel na špatnou stranu, a proto se chopí jeho výcviku. " tak tohle v úvodu žalostně chybí! Dopsat! Povinně!

No myslim si, že Tod za těch deset let má času na uvažování dost... ale budiž..

tak uzavření kruhu jsem pochopil až teď.. respektive předtím jsem to chápal jinak.. Nevím jak to mají ostatní?
a na vyvolání toho démona by byl dobrej nějakej rituál nebo návštěva nějaký jiný postavy, co Todovi pomůže...
že démon vzal Fredovo duši jsem pochopil při čtení, po naší diskuzi v komentářích jsem si ale už myslel, že démon Freda jenom zabil a měl nárok na duši Isabell (co na tom, že to pohnojil - jeho blbost..) ale to už vycházelo z mýho jinýho chápání toho začarovanýho kruhu..

No, aspoň z mý strany jsem v průběhu večera pochopil povídku už třetím způsobem :D tak uvidíš podle vyjádření ostatních, jestli je to chyba u mě nebo u tebe ;)
 
Spyder - 09. ledna 2010 21:24
demon16950.jpg
Sákryš...tady to vypadá, že je příliš mnoho nepochopení mezi myšlenkou autora a pochopením té myšlenky u čtenáře. Docela by mě zajímalo, jestli byl celý příběh správně pochopen těmi, kdo tomu dali desítku ;-)

Zkusím ve zkratce udělat takovou osnovu, jak jsem ten příběh měl v hlavě a jak jsem ho vložil do tohoto textu (aspoň si myslím, že je to z toho textu pochopitelné - nejspíš se pletu, jak tak koukám).

Máme tu šťastnou dvojici manžílků (Tod a Isabell) a s nimi v domě žije starší bratr manžela - Fred. Fred cítí v bratrovi veliký magický potenciál, ale bojí se, aby díky své horkokrevnosti a mladické nerozvážnosti nesešel na špatnou stranu, a proto se chopí jeho výcviku.
Jednoho dne ho pošle ven meditovat blabla...ten večer zaútočí na jejich dům mocný démon - cestovatel v čase. Démon zabije Isabell a chce si vzít její duši, v čemž mu ovšem zabrání Fred. Démon je rozezlen a aby se "pomstil" prozradí Fredovi, že ho poslal Tod. Fred se lekne, že se i přes jeho dohled naplnily jeho nejčernější obavy prchá z domu a nechce se již s bratrem nikdy setkat. Tod si útěk Freda vysvětlí jako přiznání viny ze zabití Isabell (ač Fred nemá žádný motiv - Tod je tak zaslepen svou ztrátou, že nad tím nikdy ani nezauvažuje). Začíná honička.

Tod ví, že na Freda nestačí, a proto se obrátí na démona. Nějakou náhodou se mu podaří sáhnout na dno svých potenciálně velice mocných sil a vyvolá jednoho z nejmocnějších démonů - našeho cestovatele v čase. Ten si v mysli Toda přečte, že to nejcennější, co kdy měl je Isabell a vydá se pro ní zpět do minulosti - uzavře kruh. Neuspěje však se získáním její duše, tak dostane ďábelský plán. Dá Todovi super ultra meč, který ho učiní nesmrtelným - což se Todovi zdá jako výhoda - a když tímto mečem zabije Freda, démon získá Fredovu duši.

Dochází k finálnímu střetnutí. Fred je silnější a poráží Toda. Protože je soupeř jeho bratrem, nezasadí smrtelnou ránu, ale odchází. Meč Toda vrací zpět do života a ten zabíjí překvapeného Freda - duše Freda je ve spárech démona. Tod zahlédne vzpomínku na den, kdy zemřela Isabell. Vidí, že vrahem není Fred, ale démon - cestovatel v čase. Poznání toho, že za vším stojí tento démon - potažmo Tod, který démona vyvolal - neunese situaci a pokusí se zasebevraždit. Meč ho ovšem znovu oživí. Konec.



Prasek323 - 09.Ledna 2010 20:51
To s démonem byl flashback ;-)

Démon o duši neřekne ani slovo. Chce jen to, co je Todovi nejdražší. A nějak nechápu, proč by vůbec démon měl mít nějakou smlouvu k sebrání cizí duše ;-) Já beru pohled na démony dle seriálu Supernaturals - tam určitě není potřeba žádná smlouva, aby si démon vzal to, co chce.

Vlna plamenů - ok, v dalším vydání tam bude něco o tom, jak efektně zakouzlil a ohni se vyhnul.

Vztah bratrů a jejich motivace snad lépe vysvětlena v osnově nahoře.

Znovuzrození - no, to je ta moje záliba v maličkých detailech (bohužel to vždy zaměřím jen na jeden detail a ostatní detaily jsou dost ochuzeny). Prostě i ta jedna zdánlivě nedůležitá věta může mít v mých dílech (a většinou má) význam.

Tod mohl být mág obrovských sil.

Njn, to je tak, když chci zveřejnit dílko, které mě samotného vážně potěšilo, povedlo se mi převyprávět v přítomném čase (což byl takový malý experiment, protože standardně píšu v prostém minulém) a nedojde mi, že čtenář nevidí pozadí mých myšlenek. Musím se nad sebou pro příště zamyslet a trochu víc to vyhladit, jak se zdá.
 
Prasek323 - 09. ledna 2010 20:51
aura2-png-male3891.png
Spyder - 09.Ledna 2010 20:24

aha, takže to s démonem nebyl flashback, ale jakási nezvyklá verze Time travelingu...

S tou duší to bylo myšleno tak, že je divný, že člověk má právo zaprodat duši někoho jinýho.. jakože - hele, vem si duši támhletoho chlápka, kterýho jsem v životě neviděl a je mi teda ukradej a já si za to vezmu meč nesmrtelnosti, jo? Jo, fajn. Paráda, díky chlape rohatá, s tebou se skvěle obchoduje..

Vlnu plamenů neodpustim :D chci tam zmíňku o schování se :D

No, co se týče tý důvěry obou bratří. Chtělo by to tam tohle všechno napsat, páč není absolutně jasný, jak to mezi nima je. Ta zápletka je v podstatě jenom náčrtek. Schéma honičky za pomstou, ale v podstatě ani nevíme z čeho to celý vychází. Vzhedem k tomu, že žili spolu, blízko sebe nebo tak nějak (usuzuji z toho, že utíkající bratr - hele budeme mu říkat Fred... že Fred znal ženu Toda a byl i ve stejnym baráku atd..) tak zřejmě měli dobrej bratrskej vztah, ne? jestli ne- mělo by to tam být napsáno. A když to vezmu z vlastní zkušenosti - i když s bráchou ne vždy vycházíme skvěle, tak žijem v jednom baráku a navzájem se prostě známe. Kdyby za mnou přijel kdokoliv, polda, politik... a řek mi, že vykrad banku, tak mu to jen tak neuvěřim a budu ho hájit, dokud mi neukáže nezvratnej důkaz. Příde mi prostě naivní, že jenom po slově démona zavrhne svýho bratra. Dobře, Tod toho démona sice vyvolal v budoucnosti, ale jak to sakra Fred ví, že ho vážně vyvolal??

znovuzrození.. ajo, tu větičku s nesmrtelností co je tam jen tak mimochodem, jsem taky očima přelít jen tak mimochodem, takže mi to v závěru už nedocvaklo, možná by taky nebylo na škodu to připomenout..

Kontrolní otázka: Takže Tod byl opravdu "temný mág těch největších magických sil."??

Menší motivace - sakra, tak jednou něco dotáhni do konce, seď nad tim pár večerů a snaž se, tohle si to rozhodně zaslouží. Fakt nejvíc mi na tomhle dílku štve, že když už chci mluvit o postavách, tak je musim nazývat utíkající a honící bratr nebo Fred a Tod. proč? protože o nich nic jinýho nevíme, žádnou specifikaci...
 
Eygam - 09. ledna 2010 20:51
upr84.gif
Aha, já si řikal, co tam ta věta dělá.

No přijde mi, že trochu moc věcí se člověk dozví až z diskuze.
S tou duší - jde o princip. Že neví o tom, co prodává, ještě neznamená, že může prodat něco cizího. Takhle to prostě fungovat nemůže, chudák Isabell takhle přijde na buben a vůbec v tom není zapojená.
 
Spyder - 09. ledna 2010 20:24
demon16950.jpg
Prasek323 - 09.Ledna 2010 19:29
Hurá :-D Skvělé, to jsem potřeboval a chtěl ;-)

To s tou duší - vždyť on nevěděl, že dává její duši. Nevím, jestli to z toho bylo dobře viditelný, ale smlouvu s démonem uzavřel pouze o to nejcennější, co má. Jenom si neuvědomil, že povolal démona, kterej se volně prohání časem a vlastně tím uzavřel kruh vedoucí ke smrti Isabell.

Jo, ta vlna plamenů - čekal jsem, jestli na to někdo narazí a dočkal jsem se ;-) Taky jsem nad tím chvíli přemýšlel, jestli tam nedodat nějaký obranný kouzlo, ale trochu to pak postrádalo dynamiku, kterou celý dílo mělo mít a udržet si ji od začátku do konce. Takhle jsem to pro sebe vysvětlil, že démon je mezi ním a bariérou a plameny se rozběhnou dokola krom směru, který blokuje právě bariéra.

Co se týče motivace utíkajícího bratra. Věřil, že démon mluví pravdu o tom, že ho povolal jeho bratr. Věděl, že ho nepovolal pro to, aby zabil svou ženu. Pocítil obrovské zklamání nad tím, že mladšího bratra vychoval k tomu, aby se paktoval s démony a ztratil v něj všechnu důvěru. A na špek démonovi neskočil, protože ho doopravdy povolal jeho mladší bratr - jenom se to stane o pár let později v budoucnosti.

S tím znovuzvednutím - honící bratr (to je vážně blbý spojení) byl díky prokletému meči nesmrtelný, na což v danou chvíli zapomněl. Rány po souboji s prchajícím bratrem měl už díky magické moci meče zaceleny. Pod tíhou svých činů se pokusil zabít, ale ani to mu nevyšlo, což jsem se snažil evokovat tou poslední větou.

Ohledně vztahu k postavám - ano, na jiném literárním serveru už mi bylo vytýkáno, že děj ubíhá až příliš rychle a chtělo by to možná trochu zpomalit a více se rozepsat. Problém je s tím, že jakmile něco nenapíšu najednou, tak to většinou dopadne tak, že to nedokončím, nebo z toho vyjde úplná ptákovina. Proto když mám nápad, začnu psát a jakmile skončím, tak na díle dělám už jenom estetické změny. Prostě se už nedokážu zkoncentrovat natolik, abych to více rozepsal. Díky tomu ještě nemáte možnost číst žádné mé romány, protože vždy skončím na osmé až desáté stránce i přesto, že nápadů mám na rozdávání ;-)
 
Eygam - 09. ledna 2010 20:11
upr84.gif
Spyder - 09.Ledna 2010 18:55
No, to, že to je neomluvitelný čin, jsi nenapsal do síla a je to docela zásadní věc.
No nevím, ale pokud bych měl bratra, co se mě pokouší zabít, tak bych se snažil zjistit proč. Hlavně, kdybych byl tak inteligentní, bych se asi zamyslel nad tím, že v tom ten démon hraje nějakou roli a že by bylo záhodno zjistit, o co vlastně jde. Teda po 10 letech by mě to snad asi doufám nejspíš napadlo.

Jinak ten příběh je fakt dobrej nápad, jen by se mi to asi víc líbilo, kdyby tam byla jasnější ta role démona. Mohl bys to třeba někdy rozpracovat tak, aby je třeba několikrát rozeštval, až by je dohnal k tomu, že se pobijou navzájem.


Prasek323 - 09.Ledna 2010 19:29

"Pak ještě, když se náš honící bratr zvedne ze země s rozpáraným břichem i zádami, aby se napíchnul ještě jednou.. myslím, že už mohl v klidu ležet a nemusel předvádět takový nadlidský výkon..."
-> On přece spáchá sebevraždu až potom, co zjistí, že to byl on sám, kdo prodal duši svojí ženy a že jeho bratr je v tom nevinně.
 
Prasek323 - 09. ledna 2010 19:29
aura2-png-male3891.png
Táákže, i já se přidám se svou troškou slov a začnu hned zostra: Ten příběh má v sobě pár logickejch chyb..

Jak napsal Eygam - prodání duše někoho jinýho.. je nám to proti srsti, páč ve všech našich čertovskejch pohádkách nás učili, že můžem prodat jenom vlastní duši a nejlíp to podškrábnout vlastní krví. Jasně, je to magickej svět, kde můžou fungovat jiný pravidla, ale tak by tam o tom měla být třeba nenápadná zmíňka.

Potom vlna plamenů, kterou vyslal démon do okolí, když narazil do bariéry - jak se ochránil náš "utíkající" bratr před touto vlnou - jo, je to maličkost ale jsem náročnej čtenář ;)

Několikrát tam byla zmíňka od utíkajícího bratra, že jeho honící bratr(to zní blbě, co?? :D) nemá dostatečnou moc a kdesi cosi.. A pak píšeš, že démona může vyvolat jen "temný mág těch největších magických sil" - nemyslíš, že kdyby vedle něho celej život vyrůstal, že si toho tak trošku všimne?? :D Takže mi taky přijde nelogický, že skočil démonovi na špek - tím myslím to "bude to ten co projde těmi dveřmi". V komentáři píšeš, že je to velice inteligentní mág. Který velice inteligentní mág by věřil démonovi, že jeho bratr ho zavolal na svoji ženu? Nehledě na to, že se o tutom typu démonů někde učil jak je tam zmíňka a řekl bych, že přednášející moh utrousit větičku "nevěřte démonům :D"

Pak ještě, když se náš honící bratr zvedne ze země s rozpáraným břichem i zádami, aby se napíchnul ještě jednou.. myslím, že už mohl v klidu ležet a nemusel předvádět takový nadlidský výkon...

Závěrem ale toto: Andorský nadprůměr, jako jeden z mála ses nad příběhem zamyslel a nebyl předvídatelný dopředu, což je rozhodně plus :) Chyběla mi trochu víc práce s postavami - nevím jaké jsou, nestihl jsem si k nim utvořit žádný vztah. Jediné cos nám o nich pověděl je, že se honí a že se chtěj zabít.. a potom - veškeré ty vysvětlivky dole v komentáři by už měly být zakomponovány v dílku, aby se na ně pak nikdo nemusel ptát.. jakmile je potřeba něco vysvětlit po přečtení, je to špatně...

Tak, doufám, že ses konečně dočkal kritiky jakou sis přál a rád budu diskutovat, jestli nesouhlasíš :)

Koukám, že to může vyznít dost negativně, proto si dovolím ještě jednu poznámku :) nebylo to vůbec tak špatný a právě a jedině proto jsem se o tom tak rozepsal. Kdybys na tom zamakal, vychytal pár chybek a hlavně to trošku víc rozepsal - tím nemyslím dějově(práce s postavami, se světem..), tak by z toho mohlo vzniknout něco naprosto skvělého.

S unavenými prsty zdraví Prášek :D
 
Spyder - 09. ledna 2010 18:55
demon16950.jpg
Eygam - 09.Ledna 2010 17:03
Pane jo...s těma "klaďákama" a "záporákama" jsem se v tom tvém popisku úplně ztratil, ale zkusím z toho něco vyrachat a ukojit tvou zvědavost ;-)))

"Záporák" je velice inteligentní mág. Zjistil si info o dotyčném démonovi. Myslí si, že "klaďák" si povolal démona na to, aby si magicky polepšil. Jelikož je vyvolávání démonů v tomto světě neomluvitelný čin, "záporák" by měl "klaďáka" už jen z toho důvodu zabít. Ale jelikož není tak úplně "záporák", tak se mu do toho nechce. "Záporák" neví, proč ho "klaďák" chce zabít - pro to, aby si dokázal, jakej je machr, kvůli dohodě s démonem...bohové ví. Ve finále je to všechno jen hra daného démona. Ten se vyloženě baví tím, jak rodinu hezky rozeštval. Ponouká "klaďáka", aby "záporáka" zabil a těší se, jak se bude kochat tím, až "klaďák" zjistí, že je vlastně "záporák" a s tím pocitem bude muset žít navždy.
 
Eygam - 09. ledna 2010 17:03
upr84.gif
No je to určitě dobře napsaný, pár gramatických chyb prošlo i přes korekturu, ale ok.

Ale nezdá se mi, že by někdo mohl vyměnit s démonem cizí duši.
Taky, jestli jsem to dobře pochopil, si každý "klaďák" myslel, že jeho bratr zabil Isabell, a "záporák" si zase myslel, že jeho bratr prodal duši Isabell. No tak za co by se mu měl mstít? Teda jako za co si "záporák" myslí, že se mu "klaďák" mstí? Odpověď je asi jasná, ale já nějak nejsem ve stavu, kdy bych byl s to myslet...
 
Arkas2 - 09. ledna 2010 16:17
200202051513nightinl985.jpg
To je hodně slušný příběh, na to, že si párkrát poslechneš Memories;-)Docela bych se těšil, kdybys z toho udělal menší román:D Poslechni si toho víc a možná uděláš bestseller:) přeji hodně zdaru...
 
Lunee - 09. ledna 2010 11:35
20110525111011-9b05eed79868.jpg
užasne....

Taky posloucham Within Temptation :D
Memories je pisnicka v moji mp3 ktera porad hraje xD
 
Sellena - 08. ledna 2010 10:03
juju9645.jpg

Tvá povídka mi vzala dech..Opravdu,opravdu kvalitní kousek! =-)

 
Spyder - 07. ledna 2010 19:40
demon16950.jpg
Golotna - 06.Ledna 2010 18:27
psychop - 06.Ledna 2010 15:47
Díky, díky ;-)))
A teď šup sem nějaké zlí jazykové a drsní kritici ;-) (a nemyslím tím Durina, kerej to zkritizuje a zhodnotí bez přečtení) :-D
 
Golotna - 06. ledna 2010 18:27
golotna929.jpeg
Perfektní příběh.
 
PsychoP - 06. ledna 2010 15:47
falling8927.jpg
Sakra kvalitní kousek :)
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.078107833862305 sekund

na začátek stránky