Transcendentální frustraceOblíbit
| Publikováno: 27. ledna 2010 23:56Průměrné hodnocení: 8, hodnotilo 1 uživatelů [detaily] |
Takový pokus o depresivní lyriku vycházející ze zkušenosti v reálném světě...
Chci podotknout, že jsem naprostý amatér...
Krev na dogmatickém tepichu společnosti,
replikující se skvrna duše,
teze lámající v těle všechny kosti,
již nic člověk nezmůže.
Sama sobě oporou, když hlásá smysl universa.
Odhadujíc cenu života, zpívajíc o míru ve všem živém.
Však beze smyslu před tím, co dávno je již mrtvém.
Krutá šelma drásající mysl, stále hledající příležitost.
Však pořád dítě neznající smysl, troska škemrající: "Milost!"
Život a smrt, černá a bílá,
ten nekonečný etický kontrast.
Pravda nebo lež?
Otázka, jež tu vždycky byla,
ta, co posílá lidi nad propast.
Komentáře, názory, hodnocení
|
| No vidíte, zavděčil jsem se všem :) |
|
| Mě s zase líbí poslední sloka ;-) |
|
| mně se teda zase nejvíc líbí první dva verše z druhé sloky.. |
|
| Hodně se mi líbila první sloka, škoda, že celá básnička není v podobném stylu.
|