Andor.cz - Dračí doupě online

,,Tvoje oči jsou tak zvláštní,“ prohlásila dívka, s pohledem upřeným do mágových očí. Sain přikývl a stáhl dívce, kterou před chvílí zachránil, kápi z obličeje. Mág se na dívku podíval a překvapeně řekl: ,,Moje oči mají černou barvu, proto nejsou vidět moje zornice, ale díky nim vidím, jak čas plyne, vidím, jak vše kolem mě stárne a rozpadá se na prach, ale jak to, že vy zůstáváte pořád v mých očích stále krásná?“ Dívka se lekla a rychle si nasadila kápi. ,,Děkuji ti za záchranu a tvému společníkovi samozřejmě také. Já jsem Ariadna,“ a podala ruku Sainovi. ,,Já jsem Sain a ten druhý muž je můj bratr Cedrik.“ Když se dotkl Ariadniny ruky, něco mu projelo celím tělem a rychle ucukl. ,,Co to bylo? Co jsi to na mě použila za kouzlo? Nějakou kletbu?“ Dívka se na Saina překvapeně podívala ,,Já nic neudělala, to se nemělo stát,“ a rychle utekla do svého pokoje v hostinci. Cedrik přišel ke svému bratrovi ,,Co se děje? Proč ta dívka utekla?“ Mág se na válečníka otočil ,,Nevím, bratře, nevím, ale zjistím to.“ A odešli také do svého pokoje.
Ariadna byla ve svém pokoji a přemýšlela, jak se to mohlo stát. Ona pocházela ze zvláštního národa. Lidé v něm jsou samotářští a proto se rodilo stále méně dětí. Však mágové tohoto národa vymysleli, že udělají kouzlo, které přinutí dva lidi, aby zplodili dítě. Ta kletba zhoršovala zdravotní stav těch dvou lidí na které padla, do doby dokud nepočnou dítě. A teď ta kletba padla na Ariadnu a toho mladého mága, ale ona nikdy neslyšela o tom, že to funguje i na obyčejné lidi. Dívka se cítila provinile a tak se vydala do pokoje Saina a jeho bratra. Zastavila se před jejich dveřmi a nevěděla jestli má zaklepat.
,,Jdi do pokoje té dívky a přiveď ji sem,“ řekl Sain svému bratrovi. Cedrik vyšel ze dveří a lekl se Ariadny, která stála za dveřmi. Sain vstal z křesla, aby lépe viděl. ,,Pojď dál. Cedriku nech nás o samotě.“ Ariadna vešla dovnitř a válečník za ní zavřel dveře.
Mága najednou přepadl hrozivý záchvat kašle. Dívka k němu přiběhla a pomohla mu, aby se posadil do křesla. Ariadna se otočila na Saina ,,Nevím, jak se to mohlo stát, myslela jsem, že to platí jenom na náš lid.“ Mág se rychle postavil a pevně chytil dívku za ramena ,,Co to bylo za kouzlo, řekni mi to, abych to mohl zrušit.“ ,,To se nedá zrušit a bolesti budou horší,“ vyděšená Ariadna se Sainovi vysmekla z držení a utekla z pokoje.
Na chodbě si jí všiml Cedrik a tak se vrátil zpátky do pokoje. ,,Proč tak rychle utekla? Byl jsi na ni krutý jako na většinu lidí.“ Sain se na něj znechuceně podíval ,,Zbal nám věci, hned odcházíme.“ Cedrik se na svého bratra nechápavě podíval ,, Ale proč?“ a když nepřicházela odpověď začal balit.
Ariadna si uvědomila, že mágovi neřekla vše a tak se do jeho pokoje vydala znovu. Otevřela dveře a uviděla prázdný pokoj. Ze svého pokoje si vzala kožešinový kabát a vydala se za bratry.
Nebylo těžké je najít, ve sněhu byly vidět jejich stopy. Po chvíli zahlédla jeskyni, v které hořel oheň a směřovaly tam stopy. Ariadna musela nějak odlákat Cedrika, a tak vykouzlila iluzi světélka.
,,Dochází nám dřevo, půjdu se podívat do lesa a zkusím nějaké suché dřevo najít. Saine támhle je nějaké světlo,“ ukázal Cedrik do dálky a potom pokračoval ,,Budu se snažit hned se vrátit,“ a odešel z jeskyně.
Ariadna vešla do jeskyně. Sain se ani nepohnul ,,Co tu děláš?“ ,,Neřekla jsem ti vše, můžu tě zbavit těch bolestí,“ a přistoupila blíž k mágovi. ,,A jak? Jak mám to prokletí zrušit,“ a otočil se na ni. Ariadna si klekla k ležícímu Sainovi „Musím porodit tvé dítě.“ Jeskyní se začal nést strašlivý Sainův smích. Ariadně se přestalo líbit, jak se k ní mág chová a proto začala zase kouzlit.
Sain se ráno probudil a uviděl, jak se Cedrik vrací z lesa. Válečník vstoupil do jeskyně a spatřil, jak oheň hoří z kamenné podlahy bez pomoci dřeva. Když Sain uviděl, co jeho bratr pozoruje řekl „Přece víš, že jsem mág, tak se nemáš čemu divit,“ ale on sám byl zmatený, jak to že ten oheň hoří.
Po devíti měsících se v nedalekém hostinci narodilo dítě a v tu dobu tam byli dva zvláštní hosté.
Děvečka seběhla ze schodů a běžela k hostinskému. „Ta žena porod nepřežila, ale to dítě,“ řekla s vystrašeným výrazem. „Co je s dítětem mluv,“ zeptal se tázavě hostinský. „To je v pořádku, ale měl by jste se jít na něj podívat.“ Najednou se čas zastavil a dva cizinci vstali od stolu a zamířili do pokoje, ze kterého vyběhla děvečka.
Nejdříve přistoupili k mrtvé ženě. „Chudák naše sestra Ariadna, a» její duše najde klid,“ prohlásil jeden z nich a potom se šli podívat na dítě. Zděsili se ,,To dítě má úplně černý oči. Musíme schovat tohle dítě před světem. Nikdy se nesmí dozvědět, kdo jsou jeho rodiče.“ Druhý přikývl a podíval se dítě: „Ano, necháme zmizet ze světa tvoje oči.“