Andor.cz - Dračí doupě online

Půlnoc se hlásila ke slovu,
unavený jsem tápal v listinách.
I přes myšlenky uzamčené v okuvu,
cítím, že rozum cosi napíná.

Kamení mé srdce přilehlo,
jak stará dáma vročila do dveří.
Jen si pro mě pojď, černá předehro,
v černém šatu a černou kadeří.

Mrazivý plamen její oči opřádá,
jak bílá tma, co světlo vykrádá.
Bez života, bez jiskry, jen zíra suše.
Bolestivý je její pohled, mrtvé duše.

Přichází pomalu, těžké jsou její kroky.
Mé ústa chtěly říci větu,
rty jsou však mými soky.
Čím blíž ta co halena je v nočním květu,
o to víc se blížím k druhému světu.

Jak stěna její ruka bledá.
Natahuje ji k mému stolu.
I přes odpor mé tělo k její ruku zvedá,
aby mohli spočinout spolu.

Tma objala celou místnost,
necítím už studený její dotek.
Nevnímám ani její blízkost.

Celý život jak by v kapku vody protek.
Ze svíce života zbyl doutnající knotek.