Andor.cz - Dračí doupě online

„Pojď se mnou, Charlotte. Pojď se opít…“
„Půjdu, Caesare, půjdu, ale ne teď a ne s tebou.“
„Charlotte… Charlotte, podívej se na mě!“
„Vypadni z mého bytu. Dneska s tebou nikam nejdu. A už sem nechoď.“
„ Jdu. Ale vrátím se. A ty mě budeš ještě prosit, abych se vrátil.“
„Zhasni, až budeš odcházet.“

Vypínač cvakl. Slabá žárovka u stropu zhasla. Hlasité prásknutí dveří. Sáhla pod stůl. Vytáhla lahev. Zhluboka se napila. Cítila, jak jí vyčichlé víno stéká hrdlem.

„Ehm.“
„Říkal jsi, že jdeš.“
Překvapil ji.
„Rozmyslel jsem si to. Proč odcházet z místa, kam se stejně vrátím? Jen zbytečné plýtvání časem.“
„Myslela jsem, že čas je to jediné, čeho máme dost.“
„Tak to se pleteš, máme čas a bar přes ulici. To situaci mnohem zjednodušuje.“
„Už neříkáš život. Říkáš situaci.“
Chtěla se zasmát. Nemohla.
„Vypadni. Chci být sama.“
„Nechceš. Nikdy jsi nechtěla. Proto jsem tady.“
Lahev se rozbila o zeď za jeho zády.
„Nerozčiluj se. Chováš se jako opilá.“
„Nejsem opilá! Vypadni! Nejsi schopný pochopit tak jednoduché slovo? VYPADNI!“
„Já vím, že nejsi opilá. Proto ti říkám, abychom to společně napravili. Když máš v sobě dost alkoholu, chováš se rozumněji.“
„Jdi pryč, Caesare. Proč mě nenecháš být? Spát s tebou nebudu. Nevím, co si pořád slibuješ.“
„Musím ti pořídit zrcadlo zlatíčko. Kdy ses viděla naposled? Můžu tě ujistit, že mé plány jsou počestné.“
Přejela si rukou po holé hlavě. V šeru si prohlédla své hluboce zvrásněné dlaně. Konečky prstů připomínaly ohlodané kosti. Kde jsou její havraní vlasy? Vzpomíná. Kdy se přestala česat? Čas tu plyne tak divně.
„Tak co chceš? Co po mě sakra pořád chceš? Dala jsem ti všechno! Chci klid! Chci spát! Chci, abys mi dal pokoj!“

Křičí. Hrozí mu vyhublou rukou. Nevidí mu do tváře. Je příliš velká tma.
Je zoufalá. Sedá si. Hlava v dlaních. Jak dlouho už s ním je? Jak to má ukončit?
On stále mlčí.

Ticho.

Roky ubíhají

„Už ses uklidnila?“

Kývne. Tečou jí slzy. Sůl se dostává do popraskané a popálené kůže. Bolí to.

„Půjdeš do toho baru?“

Otře si oči do roztrhaného rukávu. Tyhle šaty si nepamatuje. Popadne kabelku. Je těžká. Neví, co v ní je.
Zvedá se.
On otvírá dveře.

„Děláš s tím vždy tolik cavyků, lásko.“
„Nesnáším tě.“
„Já jsem Nikdo, princezno. Neznám ženu či muže, který by mě viděl rád. Ale já vás miluji všechny bez rozdílů.“

Poslední střep z rozbité lahve dopadl na zem. Charlotte odešla.