Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

The Frost AltarOblíbit

sukuna5964.jpg

Autor: Jichou

Sekce: Povídka

Publikováno: 13. března 2010 11:02

Průměrné hodnocení: 5.8, hodnotilo 4 uživatelů [detaily]

 
Je to taková povídka. No... uvidíte sami...
 

,, Arishine?“ Kdyby nebylo té hluboké rány přes hruď, vypadal by, jako kdyby spal. Ale on bude spát… Navěky… Cestu k ledovému oltáři pořád obývala ta hnusná zabijačka, chobotnice se zuřivě plápolajícíma očima. Ze záplavy Arishinových ohnivě rudých vlasů jsem vytáhla své ruce. Byly celé od krve. Jeho krve. Zvedla jsem dlouhý ostrý kus ledu. ,,Sbohem, Ari. Spi sladce.“ Lehce jsem ho políbila na čelo… Již několik let s Arim pátráme po zdrojích magické moci. Na starých pergamenech jsme narazili na zmínku o Oltáři ledu. Naše zbraně ale byly k ničemu. Takže jsme se jich museli vzdát. Dorazili jsme ke vstupu do jeskyně. Uvnitř byl, přesně podle instrukcí, portál. Bylo to ohromné. Magická energie ledových barev zde byla viditelná. Stáčela se ve spirálách doprostřed. Bylo slyšet jakési cinkání. Cinkání ledu? Cinkání zvonkohry z drobných krystalků ledu, která visela ze stropu. Byla to nádhera. Prostě… nešlo to popsat slovy. Prošli jsme portálem. Objevili jsme se v dlouhé ledové chodbě. Strop byl plný rampouchů, všechno zde osvětlovaly louče s modrým, kouzelným plamenem. Potom byla… jak to říct… ledová pole? V ledové lávě s hrozivě mrazícími účinky plavaly ledové kry. Mrzli jsme na kost. Jeskyně plná ledových, ostrých krystalků přišla potom. Dostat se přes ně na druhou stranu bylo sice hezké na pohled, ale hodně složité. Utržili jsme hodně tržných a řezných ran. Museli jsme si na několik dní udělat stabilní tábor. Poté, co jsme konečně vyrazili, jsme ještě několik šli jen ledem, sněhem a zimou. Pak jsme došli sem. To monstrum spalo. Šli jsme potichoučku, ale mě sklouzla noha a spadla jsem hlasitěji, než jsem čekala. Chobotnice se vzbudila. Vrhla se na mě a najednou tu byl Ari, byl rychlý. Tu rychlost jsem ještě u člověka neviděla. Stál ke mně najednou zády. Pootočil hlavu a usmál se. Na to dopadla rána. Ihned ho to zabilo. Prudce jsem svírala v ruce kus ledu. Cítila jsem, jak se mi malé odštěpky zarývaly do dlaně, ale stisk jsem nepovolila. Do žil se mi vlily prudké emoce. Vztek, smutek, nenávist a touha po pomstě. Ta chobotnice musí zemřít. Adrenalin se mi do žil nevlil, takže proti bolesti jsem nebyla ani trochu imunní. Možná dobře, možná špatně. Kus ledu byl asi metr dlouhý a pořádně ostrý. Bezmyšlenkovitě jsem zaútočila, hnána kupředu pouze emocemi. Uhnula jsem chapadlům, které byly všude okolo mě. Jedno jsem probodla. Stvůra zařvala a oči jí rudě vzplály. Po celé té modro-šedě-bílé mě to v očích zabolelo. Mezitím mě nedůležitě zasáhlo několik chapadel. Velmi těsně jsem uhnula smrtícímu úderu. Další chapadlo se rychle vymrštilo. Prudce mě udeřilo do hrudi. Zavrávorala jsem a spadla. Něco mě udeřilo do hrudi. Jako by mi hlava explodovala. Po chvilce jsem se zvedla. Touha po pomstě ještě zesílila. Asi na mé straně stálo hodně štěstí. Bolest jsem ignorovala a se vzteklým výkřikem (nevím, jak se mi to povedlo) jsem probodla hlavu chobotnice skrz na skrz. Z její rány se vylila sytě jedovatě zelená krev tryskem. A pořádným proudem. Led, na který dopadla, zasyčel. Krev byla teplá. Já raději rychle uhnula. Stvůra sebou chvíli škubala a potom přestala. Byla mrtvá. Mrtvolné ticho se rozlilo stejně rychle, jako předtím krev. Pomalu jsem vykročila k oltáři. Mé kroky se hlasitě ozývaly, protože krev pode mnou hlasitě čvachtala. Čvacht. Čvacht. Čvacht. Šla jsem cestou k oltáři. Když jsem tam došla, položila jsem na něj ruku. Okolo mě vzplála magie mnoha druhů, zhmotněných v podobách bran. Hlasy bran mi našeptávaly, že si mám vybrat kterou. Všechny mi něco slibovaly. Po pěti minutách jsem se nejistě vydala k jedné, co se zhmotnila jako ledová brána. Natáhla jsem dovnitř ruku. Okamžitě se změnila. Asi to měla být ruka podoby ledového mága. Jak asi budu vypadat zajímavě. Najednou promluvila temná, černá brána, když předtím nic neřekla. ,,Pojď ke mně a já Ti vrátím Arishina.“ Bez zaváhání jsem se otočila a prošla temnou branou. Začala má proměna v něco, co jsem tehdy nevěděla, co je. Později jsem to zjistila. Stala jsem se…



... lichem.

 

Komentáře, názory, hodnocení

Jichou - 03. května 2010 06:03
sukuna5964.jpg
Anelea Shorren - 02.Května 2010 17:53
Já píšu věci často, ale málokdy je zveřejnuju na webu a co se Andoru týče... Dala jsem na zveřejnění jednu básničku před celkem dlouhou dobou, takže už by mohla vyjít...
 
Anelea Shorren - 02. května 2010 17:53
fantasy western f-2627991.jpg
Mě osobně se povídka líbila, jistě bylo by bláhové tvrdit, že je nejlepší, co jsem, kdy četla. Chyby se samozřejmě prominout dají, když jich zrovna není v každé větě nasekáno padesát, takže otázku chyb bych ani tak neřešila. A dokonce bych neřešila otázku "odfláklých" popisů, jistě žánr fantasy mnohdy zavání dojmem, že vše - krajiny, lidi, pocity - musí být dokonale popsány. Ale musí tomu tak být? Méně často znamená více, já sama se u dlouhých popisů, které děj jen zpomalují, nudím. Navíc povídka je útvar s jednoduchým rychlým dějem, tak proč se zdržovat popisy? Já vytýkám povídce pouze jednoduchý fakt, že téma nebylo mým šálkem kávy. Souboje nemusím, a jak už jsem řekla, popis mě nudí, takže jsem po většinu času nudila, ale to je už můj problém. To, co čtu, si přece vybírám sama. Chci jen říct, že víc by mě ale asi zaujalo, kdyby se nejednalo jen o povídku, ale byla to část většího příběhu. Moc dobře ovšem chápu, že jsi to napsala, tak jak jsi chtěla, dostala jsi tenhle nápad a rozhodla ses ho zrealizovat. A dokonce jsi měla i odvahu ho zveřejnit a kritika - to je už riziko povolání, ze kterého se můžeš mnohdy něco přiučit. Doufám, že budeš psát dál, a snad si od tebe přečtu něco, co mi víc padne.
Přeji do budoucna mnoho úspěchů!
 
Jichou - 11. dubna 2010 16:59
sukuna5964.jpg
occultist - 11.Dubna 2010 16:45
Tohle je v pořadí moje asi třicátá povídka, ale většina není ukončená... Tohle je jedna z mála uveřejněných povídek, půvdně psána jen tak, ne pro zveřejnění...

Je pravda, že popisy jsem celkem odflákla...
 
occultist - 11. dubna 2010 16:45
occ_as_kelthuzad_by_altana_50x108px_edit7566.jpg
Kuraookami:

To popravdě může tvořit část špatného dojmu.
Ale rozhodně to nic nemění na odfláklých popisech a nezajímavém ději.
Jako já nevím na jednu stranu tě nechci odradit, i když Inceí má v podstatě pravdu, osobně si myslím, že touha uveřejňovat je právě hnací motor, takže když budeš psát jen do šuplíku tak se na to dřív nebo později vy... .
Na tu druhou ale, tohle "dílo" mi nedalo vůbec nic a nevím jestli bych byl ochotný si od tebe ještě někdy přečíst něco podobného.
Takže se snad vydat nějakou zlatou střední cestou, napsat něco do toho "šuplíku" a až se trochu vypíšeš tak něco z toho vytáhnout, přečíst si to po sobě, předělat a poslat ke zveřejnění. Každopádně se ale zase nesnaž o nějakou dokonalost tak, že bys to předělávala do nekonečna. Prostě zatím piš a něco zkus zveřejnit třeba tak za dva týdny.

Nebo tak. :D Já sám nevím. :D Prezentuju jen svůj názor. :D Který nemusí ani zdaleka být užitečný. :D
 
Jichou - 11. dubna 2010 15:41
sukuna5964.jpg
No, můj největší průšvih byl to, že jsem to psala ne wordu a poté zkopírovat, vložit, čímž mi zmizely odstavce...
 
Marawin e Yaeri - 11. dubna 2010 08:32
tn-20110219112207-c646189f8313.jpg
Psychoušku?
Chybky:
Potom byla... jak to říct... ledová pole
A pak po zabití chobotnice nenastalo Mrtvolně ticho, ale Mrtvolné..:)

Pro autorku:
Stylistika běsná, místy mi přijde, že sis to po sobě nemohla ani přečíst (příklad z konce, na který tu teď koukám: "Asi to měla být ruka podoby ledového mága. Jak asi budu vypadat zajímavě.") No fuj, co to je? Stejně tak: "Začala má proměna v něco, co jsem tehdy nevěděla, co je."
Takže: Psát (do šuplíku), číst, číst, číst a číst, dávat přečíst i kamarádům, kteří ti řeknou, co si o tom myslí, používat Pravidla a klidně i slovník (i když nevím, jestli ti ten pomůže), naučit se lépe vládnout slovy a jejich různými synonymy, aby se ti slova neopakovala, číst básně, aby ses naučila lépe rozumět jinotajům. Číst, aby ses naučila líčit (ledové síně a pláně by se určitě daly opsat lépe, jak už zmínil occultist), a tak dál. Je toho strašně moc, takže končím, ale když budeš mít nějaký komentář, třeba s dotazem, nebo kritikou mé myšlenky, ráda odpovím.
Sam
 
occultist - 09. dubna 2010 15:04
occ_as_kelthuzad_by_altana_50x108px_edit7566.jpg
Běs.
Ten první pád to hrozně kazí. To zaprvé.
Nějaké popisy okolí jsou úplně odfláklé, něco málo tam je, ale zrovna o krásách sněhu a ledu se toho dá napsat mnohem víc mnohem detailněji. Ale fajn beru netvrdím že "povídka" musí mít super popisy. Jenže,
celý děj je hrozně jednotvárný, v podstatě už od začátku je docela jasné jak to dopadne, a to s tím lichem místo aby překvapilo (v dobrém slova smyslu) tak jen uvidí (v tom špatném). Co se děje ještě týče vůbec nechápu proč to něčím začíná, pak je tam ta část kurzívou, což má být nějaké shrnutí nebo co, ale je to prostě nehorázně odfláklé a snad by bylo lepší to teda i radši vynechat.
Je to i nelogické souboje, kde hlavní roli štěstí samozřejmě můžou být, ale v povídce kde ten souboj je tak pětina by to mělo být opravdu něco promyšlenějšího.
Jen tak okrajově opravdu mi přijde nevhodné to užití těch citislovcí hned po slovesu. (myslím to čvachtání)
Zkrácené nepromyšlené, nemastní, neslané, celkově nic neříkající.
Ještě zkráceněji běs.
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.068384170532227 sekund

na začátek stránky