Andor.cz - Dračí doupě online

To se tak jednoho pověstně krásného dne stala taková nemilá příhoda. Pan Eliáš Jahoda zrovna promýšlel, kterak nabílí svůj plaňkový plot, kdy půjde natrhat pár ostružin, a které pohodlné botky si na ony úkony vezme, když znenadání se ozvalo nezvykle neústupné bušení na dveře.

„Koho to sem Sauron nese?“ Zabrblal pan Eliáš, naposledy potáhl ze své třešňové dýmky a vyskočil ze svého pohodlného křesla, vydajíc se vstříc kulatým dveřím. „Doufám, že zase nepřišel ten bláznivej mlynář, znova ho z rybníka tahat nebudu.“ Pokrčil rameny a otevřel třesoucí se dveře.

„Příteli, kamaráde, Eliášku! V žádném, ani v tom nejnepravděpodobnějším případě neuhodneš, co jsem právě viděl!“ Vychrlil vystrašeně na pana Eliáše jeho soused Rudomír. „Hmm, zkusím hádat, zpoza Dna Pytle se vyřítil obrovitý drak a nyní prohání celý Hobitín, i s mojí tetičkou Agnes.“ Ušklíbl se Eliáš, jistě čekající další rádoby hrůzostrašně dobrodružné vyprávění svého velkookého souseda.

„No ano, jak to víš?“ Vykulil Rudomír oči. „Přiletěl jako sám Šmak k Hoře, požadujíc po mém tatínkovi sud jeho nejlepšího piva, jinak že prý ho roztrhá i s podpatky! Ty sám moc dobře víš, jaký je můj tatík škudlil, tak mu i přes ohrožení vlastního života nabídl sud zázvorového, což ho rozčílilo natolik, že táta stihl jen tak tak utéci! Celý pivovar je rozbitý a táta je už lapený v drakově spáru, musíš jej zachránit!“ Prosebně se na Eliáše zadíval.
„A co mám jako podle tebe dělat?“ Podivil se pan Eliáš. „Sám moc dobře víš, že ne každý z hobitů dosáhl slávy či síly rodu Pytlíků.“ Zavrtěl hlavou, poté si však začal obouvat jeho pohodlné botky a nasazovat svůj oblíbený klobouk, když v tom se zamyslel: Maximálně bych ho mohl...hmm, to je mi nápad, jsem to ale hlavička! a rozeběhl se směrem k nejoblíbenějšímu hobitímu pivovaru v celém Kraji.

Zde na něj již čekal strašlivý pohled: Obrovitý drak sedící přímo uprostřed sudů, mávající nebohým obtloustlým hobitem jako utěrkou a řvoucí na celé kolo. Eliáš se ještě rozmyslel, zdali by se neměl vrátit, však jeho hobití čest a přirozená žízeň mu nedovolila ustoupit, bylo na čase vykonat hrdinský čin. Vyskočil proto na jeden ze sudů a rozkřičel se:

„HEJ, TY ŠPINAVÁ VOBLUDO! TADY JSEM!!!“ Drak se na něj jen zahleděl, zamžoural, poté vychrlil trochu ohně do vzduchu, naklonil se k Eliášovi a zafuněl: „Co ty po mě chceš, prťousku, ty se mě snad nebojíš?“ „Nebojím,“ pravil Eliáš, načež statečně pokračoval, „ale zajímalo by mě, na co takový veliký drak jako ty potřebuje soudek Podpytelského ležáku, vždyť existují jiné nápoje, dostupnější, které můžeš mít kdykoli a kdekoli!“

„To víš,“ zachrčel drak, „každý drak má v sobě mnoho ohně, ale když tak chrlí a chrlí, tak mu časem vypraží. A dračí žízeň trpasličí pivo sice uhasí, ale... někteří z nás mají pro něj ten určitý Šmak,“ načež se rozesmál vlastnímu vtipu. Eliáš se lišácky usmál a nyní již v klidu pravil: „Inu tě vyzývám, mocný draku, když ty v dračí míře vypiješ více než já v hobití, můžeš si ho vzít a budeme ti jej vyrábět každý rok, jen pro tebe; pokud ale prohraješ, budeš nám sloužit a na náš ležák nikdy nesáhneš!“ Drak se zamyslel, avšak poté s jistotou pravil: „Inu dobrá, chop se svého poháru, avšak pamatuj, porazil jsem a osmahnul kdejakého trpaslíka!“

Nyní drobná vsuvka přátelé. Trpasličí pivo je pivo velmi silné, ovšem je přeci jen vhodné pro havíře po těžké práci či pro válečníky po tvrdém boji; pro jemné rozvázání jazyka a ošálení smyslu je zas to hobití výborné, i když by neustálo přísnou kritiku trpaslíka. Proto, když se každý chopil svého přiděleného pitiva, měl pan Eliáš vskutku solidní náskok. A co vám mám povídat, pili, pili, pili, jako by jim hořely plíce a jako by měli bezedné žaludky. Opili se jako drak s hobitem a jak některé osoby moc dobře ví, v jemném opojení se toho nejvíce domluví, tedy zkrátka drak se všemocně zavázal že áááno, že bude vozit sudy třeba až pod Horu, zato náš milý hobit zase veleváženě slíbil velkolepé postroje, přístroje a nástroje, vhodné pro onen převoz. Když po pár dalších korbelech usnuli, vypadali jako dva milenci po bitvě.

Co vám mám povídat, drak i hobit si tuto příležitost notně pochvalují dodnes. Tajemný ležák zůstal zachován, drak svou žízeň utopil, pan Eliáš zachránil půlku Hobitína a oblíbeného vesnického sládka a podobně pijatice se konaly párkrát do roka, pokaždé když přiletěl drak s novinkami v tlamě a drahým kamením v pazourech.

A jaké z toho plyne ponaučení? Vykašlete se na boj přátelé, vždycky existuje nějaká příjemnější alternativa.