Andor.cz - Dračí doupě online

Sloužím jako první důstojník kapitána Thorna už několik let na lodi pojmenované Černá holubice. Nikdy jsem se nepídil po tom, jak k tomu jménu přišla. Daleko více mně zaujal právě její kapitán. Byl to pašerák nevalné pověsti, ale za tu dobu, co jsem měl tu čest s ním pracovat, mu vše až zázračně vycházelo. Byl to muž ochotný pro zisk obětovat vše. Zároveň se však snažil, aby to pro něj dopadlo co možná nejvýhodněji, jako právě dnes. Před několika týdny si nás najal v Port Tenru nějaký chlápek na jednu prácičku. Nic zásadního, pouze doručit součástky. O tom, že se jednalo o zakázané součástky zbraní, jsme nikdo neměl ani páru. Cesta nebyla ani tak dlouhá jako spíš nebezpečná. Prošli jsme si několika boji a naše Holubice je teď v opravě. Problém byl ten, že na opravu jsme neměli peníze. To se však mělo velmi rychle změnit.

„Polož to tady.“ Řekl kapitán a ukázal dvojici našich nosičů místo na zemi. S hřmotem tam složili velkou dřevěnou bednu, jejímž obsahem byly ony zmiňované součástky zbraní a Bůh ví co ještě. Víko bylo prasklé a bedna celá kompletně odřená a potlučená. Náš kontakt byla nějaká pochybná existence, možná jen další překupník, a proto jsem kapitána doprovázel stejně jako Mark Donelly a Norman Dale.
Mark byl navigátor a kormidelník, ale když došlo na boj, dokázal být smrtelně přesný s téměř jakoukoli zbraní. Norman byl vedoucí strojovny. Přetrhnul by člověka vejpůl holýma rukama a mimo jiné se vyžíval ve všem, co dělalo randál a to co možná největší. I teď byl ověnčený několika dynamity a v ruce třímal zrezivělou brokovnici.
Na konci téhle zapadlé uličky se objevily obrysy tří postav a pomalu se zvětšovaly. Náš kontakt dorazil. Kapitán si odplivl a promnul ruce. Náš cíl se zastavil na dva metry od kapitána. Měl s sebou dvě gorily v pláštích s puškami. No, početně jsme měli přesilu, kdyby se věci trochu zvrtly.
„Mám rád dochvilnost.“ Řekl chladně kapitán zpod své helmy. Kontakt jen pokýval hlavou. Nebyl příliš vysoký a byl oblečený do úhledného obleku s cylindrem.
„Máte zboží?“ Zeptal se a přišel blíž.
Kapitán neohrabaně kopl do bedny před sebou, až to v ní zachrastilo. Viděl jsem, jak kontakt zrudl vzteky.
„Tohle snad nemyslíte vážně? Zásilka měla dorazit nepoškozená!“ Zařval kontakt. Zjevně si neuvědomil, že není v situaci, kdy by mohl vyjednávat.
„Porušený je obal, nikoliv obsah. Klidně se podívejte.“ Odvětil klidně kapitán a opět bednu lehce nakopl. Kontakt něco zabručel, vrhl se k bedně a odlomil víko. Chvíli se do bedny koukal a pak víko opět přiklopil.
„Zaplatím polovinu. Tohle nebylo domluveno. Ve smlouvě bylo, že náklad dorazí nepoškozen a to nebylo dodrženo, tudíž je smlouva neplatná a tohle je jen projev mojí dobré vůle. Tady... patnáct set.“ Řekl kontakt, hmátl do náprsní kapsy a napřáhl ruku plnou bankovek, které předtím ještě pro jistotu přepočítal.
„Takže smlouva je neplatná? Předložím vám tedy novou. Zaplatíte plnou cenu a k tomu mi uhradíte opravu lodi a plat posádce. Neletěl jsem přes půl císařství pro patnáct set.“ Navrhl kapitán s pevným odhodláním v hlase.
„To nemyslíte vážně! Žertujete, že ano... hehe... málem jsem Vám na to skočil.“ Řekl kontakt posměšně, zachechtal se, ale na nabídce trval.
„Vy jste s žerty začal. Zaplatíte a rád.“ Trval chladně na své nabídce kapitán kapitán a namířil na kontakt pistoli. Ten zděšeně ucukl, upustil peníze a couvl. Jeho dva bodyguardi, kteří až doteď jen tiše stáli a pozorovali situaci, bleskurychle hmátli po zbraních, odjistili a zamířili na kapitána. Ten svou zbraň nesklonil. Odjistil jsem tedy svou pušku a namířil jí na bodyguarda naproti mě. Mark tasil obě své pistole a každou z nich mířil na jednu gorilu a Norman odjistil brokovnici, kterou držel v pravé ruce a v ruce levé svíral tubičku dynamitu, jejíž knot se nebezpečně přibližoval k jeho doutnající dýmce. Ochranka kontaktu znejistěla.
„Za tohle nám neplatí dostatečně dobře. Nenechám se tu odprásknout nějakým pomatencem.“ Řekl ten, na kterého jsem mířil, sklonil zbraň a rozeběhl se pryč, směrem odkud přišli. Druhý chvíli váhal. Těkal zbraní mezi kapitánem, kontaktem a mnou. Nakonec i jemu povolily nervy a rozeběhl se za svým kolegou, který nám již mezitím zmizel z dohledu. Kontakt se třásl a začal ustupovat před kapitánem, který překročil bednu a pokračoval k němu. Chytil ho za límec a hlaveň pistole přimáčkl vší silou k čelu kontaktu.
„D-d-dobře, za-zaplatím!“ Vykřikl zděšeně a roztřeseně kontakt. Hmátl do saka, ale když ruku vytáhl, nebyly v ní bankovky, ale lesklý kolt. Ozval se výstřel a kontakt zaječel bolestí. Od hlavně mojí pušky se stále kouřilo, zatímco se kontakt držel za postřelenou ruku. Tmavě modré sako začalo na předloktí rudnout. Kapitán odkopl kolt, který kontakt upustil, směrem ke mně a já ho urychleně sebral.
„Peníze! Udělej to znovu a zastřelím tě!“ Zařval kapitán a kontakt se rozklepal ještě víc. Vytáhl z náprsní kapsy tlustou obálku, ze které koukaly bankovky.
„P-p-pět tisíc... n-nebo šest. Vez... jau... vezměte si to v-v-všechno!“ Zakřičel, když ho kapitán pustil. Stál pořád na místě a celý se klepal. Kapitán bankovky zběžně přepočítal a pak obálku založil do kapsy svého kabátu.
„Jdeme, fofrem!“ Řekl a kývl k odchodu.
Spěšně jsme vykráčeli ven z uličky a já doběhl ke kapitánovi.
„Ta bedna byla opravdu poškozená. Víko bylo vypáčené. Co jste mu to vlastně prodal?“ Zeptal jsem se zvědavě, ale s notnou dávkou úcty.
„Nějaký šrot a rozbitý nářadí. Zdá se, že náš kontakt byl jen další poslíček, co nerozezná šroubek od pojistky. Nevíš o někom, kdo by koupil komponenty pro dalekopalné pušky, nebo ten pozlacený kolt, Miku?“
Odpověděl kapitán s úsměvem na tváři a poplácal mě po rameni.
A právě za tohle jsem ho obdivoval.