Andor.cz - Dračí doupě online

„Jmenuji se Styrvald Erikson a jsem kupec z Osebergu.“


Pravil muž zrzavého vousu a vlasů oděn v zelenou tuniku lemovanou zdobnou stužkou. Tato tunika byla přepásána vkusným avarským páskem, který se mu velmi zalíbil na trhu ve Velehradu loňskou zimu, kam jel prodávat kožešiny, neboť když je zima, tak se za huňaté kožešiny nejlépe mincí dostane. Jeho nabírané proužkované červeno-černé kalhoty nebyly příliš vidět, neboť končily jen o málo níže než jeho tunika. Lýtka měl ovázané lněnými onucemi přírodní barvy, které byly upevněny ozdobnou stužkou. Nad zadkem se mu houpal dlouhý nůž, saex, s rukojetí z paroží. V ruce právě třímal sekeru bradatici a zlostným pohledem probodl holohlavého muže s knírem černé barvy, který byl oděn v bohatý oděv, jaký lze vidět v teplé Byzanci.


"To hedvábné sukno, jež jsi nám tak draho prodal, sotva co trochu mořské vody okusilo, hned se smrsklo, ty pse! Prodáváš málo za hodně! Buďto nám naše peníze zpět za sukno směníš nebo životem zaplatíš – jako otrok budeš na našem Knarru tak dlouho veslovat, dokud peníz za tebe v našem měšci nebude."


Byzantský kupec jeho havraním hlasem velmi lámanou švédštinou odpověděl, že je vysokého rodu a veslovat nebude. A že Styrvald své peníze neuvidí a pokud se mu něco stane, jeho ochranka složená z varjagů ho do zajetí padnout nenechá. To už ale Styrvaldovi došla trpělivost a udeřil byzantského obchodníka tupou stranou sekery tak silně, že ho omráčil, a možná, že mu i lebku trochu nalomil. Jakmile ale rána dopadla a byzantský kupec se skácel k zemi, pět varjagů v těžkých kroužkových zbrojí vtrhlo do pokoje v hostinci, ve kterém se toto jednání odehrávalo. Nejspíše poslouchali za dveřmi. Nejdříve měli nevraživý pohled, avšak jakmile jejich velitel uviděl Styrvalda, a dal pokyn k zastavení, poněkud zklidněli.


"Styrvalde, jsi to ty?"


Řekl velitel, též zrzavého vousu a sundal si jeho zdobenou přilbu očnici.


"Leife!To víš, že jsem to já! "


Radostně řekl Styrvald, podal sekeru jednomu z jeho mužů a přátelsky Leifa obejmul.


"Máš štěstí, že nám už několik úplňků ten čubčí syn nezaplatil, jinak by to s tebou mohlo zle dopadnout, neboť bysme byli rychlejší a nestihli bychom si uvědomit, co vlastně činíme."


A tak se toho dne v hospodě pilo a pilo a pilo. Všichni pili jako dánové, i přestože to byli do jednoho švédi.

***

Dalšího dne nenásledovala kocovina, jak se dalo čekat, ale odjezd do Británie, neboť bylo jaro roku 956 a na jaře se seje. Britské břehy byly úrodné na otroky z řad chudých, a to byli ti nejlepší, protože byli zvyklí pracovat... Leif se ještě téhož dne nabídl, že on a jeho garda s ním čítající patnáct mužů, pojedou s ním, pomohou mu veslovat, drancovat, plenit a krást, výměnou za spravedlivý podíl, a tím bylo dvojnásob podílu jednoho Styrvaldova muže. Styrvald shlédnuv vybavení Leifovo a jeho mužů rád souhlasil, neboť najmutí této gardy by ho bezpochyb stálo nejméně dvojnásob. Ještě než vypluli, obětovali Aegirovi, Odinovi, Thorovi, Tyrovi a Heimdallovi.

***

Cesta do británie byla klidná i přesto, že nově nabytý byzantský otrok příliš nevesloval, ale bič už mu tempo vryl do zad. K břehům Británie připlulo všech sedm lodí. Čekali do noci, aby mohli nenápadně přistát a napadnout vesnici podlíž města Grimsby. Jelikož již bylo pozdní poledne, nemuseli dlouho čekat a zanedlouho jejich lodě nehlučně zajely do písku britských břehů. Vše probíhalo hladce, vesničané nebyli příliš sběhlí v boji a proto byli snadná kořist, za necelou hodinu bylo vše na lodi a jako bonus si donesli pár krav a několik sudů piva a medoviny. Jenže Leif chtěl udělat ještě jeden výpad s jeho gardou a Styrvald souhlasil pod podmínkou, že bude moci jít s nimi. Vzal tedy k sobě další čtyři bojovníky a v celkovém počtu dvaceti dobře vyzbrojených mužů napadli malou vesničku, která ale byla blíže Grimsby než ostatní. Postup byl stejný a za chvíli měli otroků dostatek, ale někteří Leifovi muži si chtěli trochu povyrazit a tak začali některé nově nabyté otrokyně na místě znásilňovat, což bylo zdržení.


"Nechte toho, užijete si na lodi!"


Sykl na ně Styrvald, avšak bylo pozdě, neboť si předtím nevšimli, že unikl jistý malý chlapec a dovedl malou gardu britských vojáků. Bylo jich sice o něco málo více než vikingů, ale nebyli odění ve zbroji a sběhlí ve zbrani též nebyli. A když se oněch dvacet dobře vyzbrojených vikingů postavilo do štítové řady proti nim, tak to jim také nahnalo něco strachu. Kdyby ale za nimi nestála pevná ruka důstojníka, který by se nejspíš neodvážil na ně sám zaútočit, byli by už dávno pryč. Důstojník je tvrdým hlasem hnal bez rozmyslu dopředu a celkem pět padlo k zemi s házecí sekerou v těle. Zbylých dvacet dorazilo ke štítové hradbě, dlouhé patnácti mužů v jejímž středu byl Styrvald. Ale ani oni neměli valný úspěch, neboť oněch pět varjagů, jež je skolilo svými vrhacími sekerami, je přes hradbu sekali do hlav svými danaxy - dlouhými obouručními sekerami. Styrvald jich pobil pět, než se zbylá hrstka odhodlala k útěku. Převálcovali důstojníka a ten zůstal ležet omráčený na zemi. Leif ho rychle přehodil přes rameno, a i přesto, že krvácel z nohy, udržel tempo s ostatními. Když dorazili k lodím, dal Styrvald rozkaz okamžitě odjet. Na lodi sundal svou očnicovou přilbu a lamelovou zbroj. Nátepníky a chrániče lýtek si sundal hned poté.

A když se pak prohlíželo Leifovo zranění na noze, i přesto, že Leif neustále s bolestným výrazem tvrdil, že mu doopravdy nic není, zjistilo se, že noha skutečně zraněná není, ale že Leifovi probodlo kopí měch s dobrým slovanským rybízovým vínem. A to bolelo všechny nejvíce, neboť kromě této oběti nikdo nepadl.