Andor.cz - Dračí doupě online

Zůstali čtyři. Jorg, jediná žena jeho družiny a oba mladí odstřelovači. Výhoda momentu překvapení byla poměrně rychle zapomenuta a převálcována množstevní převahou xyřanských vojáků.
„Dává si na čas,“ pronesla nespokojeně žena při pohledu ke vzdálenému obzoru, kde se měl každým okamžikem objevit podpůrný modul. Krčila se spolu s Jorgem za troskami jednoho ze zničených xyřanských plavidel a něco upravovala na své zbrani.
Od dun zasvištěl další z výstřelů a po chvilce jej následovala i palba druhého z mladíků.
„Hmm,“ zahučel Jorg, zahodil pojistku granátu a vrhl jej co možná nejdál proti předposlední funkční nepřátelské lodi. Dva Xyřané okamžitě zhasli a třetí poměrně dlouho bolestivě drnčel, než se také ztratil. Plavidlo ovšem zůstalo nepoškozeno.
Nad pouští se ozvalo táhlé zaburácení.
„Konečně,“ vyplivl jeden z mladíků písek, který mu naházela do úst nepřátelská palba.
Záchranná loď se vyloupla zpoza kamenného pahorku trčícího osamoceně uprostřed písků. Byla to vlastně jen upravená a těžce vyzbrojená verze malého dopravního modulu, ale Trinn s tím dokázal neuvěřitelné věci. Nyní kopíroval terén ve výšce necelých patnácti metrů a bylo s podivem, že při tomhle manévrování ještě dokázal přesně zaměřit a spustit palbu, která smetla pětici Xyřanů na ploše. Z dvojice věží chránících řídící centrum vyšlehly dva krátké záblesky a pod Trinnovým strojem se zdvihl gejzír písku. Pilot zvedl klapku prozatím mu bránící ve vypuštění raket. Než však stihl první střelu proti jedné z věží vyslat, s jeho plavidlem to škublo a to se povážlivě naklonilo.
Ve chvíli, kdy Trinn vystřelil, spustil na ploše palbu i Jorg s válečnicí.
„Von snad bude chtít pokračovat v útoku,“ zíral na velitelovo počínání nevěřícně menší z odstřelovačů, načež sundal jednoho z Xyřanů na ochozu hangáru.
V tom samém okamžiku ve vzduchu kus před Jorgovým krytem neškodně explodovala Trinnem vystřelená raketa. Její kovové střepiny se zakously nejen do nepřátelských objektů, ale poměrně dost se jich zasekalo i do trosek, za nimiž se krčil Jorg s bojovnicí.
Jedna z velkých lodí před hangárem se vznesla a i motory druhé se rozhučely.
„To není dobrý tohleto,“ pootočil hlavu větší odstřelovač a spolu s kamarádem sledoval, jak Trinnova loď začala nekontrolovaně klouzat vlevo k zemi.
Jorg se otočil až ve chvíli, kdy se za ním ozval tříštivý rachot a ohlušující skřípění. Modul díky malé letové výšce při nárazu neexplodoval, náraz byl ovšem i tak devastující.
V tom samém okamžiku se stalo něco, co zcela změnilo vývoj boje.
Země se, jak to později trefně popsal jeden z mladíků, nadzdvihla, jako když chlapa plazícího se po čtyřech kopnete pěkně zespodu do žeber, aby se pak v žalostném výdechu zřítila. Bezhlesně se propadla sama do sebe. Teprve několik okamžiků poté se ozvala ohlušující detonace a nad místem, kde ještě před chvílí byly xyřanské doky a na ně navazující továrny, se zdvihl oblak prachu a písku.
Explozi vystřídalo na okamžik ticho, po krátké odmlce se ale usedajícím prachem těžce prodraly nedlouho po sobě dva záblesky.
Jorg rozdrtil mezi zuby písečná zrnka a odplivl si.
„To jsem nebyl já,“ vynořil se z prašné clony za velitelem a bojovnicí zvláštní tvor. Komplikovaně vyhlížející optikou vybavená helma a nejmodernější výstroj a výzbroj, kterou byl ověšen, mu propůjčovaly vizáž robota, ale zakrvavená vesta jej usvědčovala z příslušnosti k lidské rase.
Žena se rozesmála, „Trinne!“ Víc neřekla, neboť se jí pilot hned vzápětí zřítil k nohám.
„Podívej!“ vyrazil ze sebe jeden z mladíků, když předtím jeho palba smetla z hrany kráteru dvojici přeživších Xyřanů. „Koukej!“ Jeho ruka se zachvěla, když ukazoval ke zlomu vpravo od nich, kde zůstala stát větší část podlouhlé budovy směřující někam do pouště.
Vítr rozehnal prašný závoj a z trosek stavby začali vylézat lidé.