Andor.cz - Dračí doupě online

Stáli jsme tam v mrazu, přitisknutí na sebe,
dívali se na hvězdy, dívali se na nebe.
Teplo našich těl tolik krásné bylo,
však právě tohle teplo teď prázdno pohltilo.

Zažili jsme spolu spoustu vzácných chvil
a teď pomalu praská všechno, o čem jsem snil.
Určitě jsme byli idylický pár,
však život rychle letí, musíme jít dál.

Dříve nebo později musel přijít zlom,
já vím, přišlo to naráz: všeničící hrom.
Však musíme se přenést přes ty hrozné dny
a musíme zapomenout na všechny ty sny.

Ano, je to hrozné, každý den tě vídat,
abych tě nepolíbil, pilně se musím hlídat.
A doufám, že tu bolest odnese s sebou čas,
chybu našeho rozchodu musíme hledat v nás.

Tu krásnou možnost úniku nám Síla srdce dává,
přec všechno dobré pohoří, to už se hold stává.
Musíme se vzpružit, abychom přežili
a Sílu srdce v sobě pečlivě střežili.

Proč aspoň se mnou nemluvíš, proč zakrýváš si tvář?
Proč si o mně myslíš, že jsem jenom lhář?
Má drahá, prosím, vzpomeň - to tys to ukončila,
prý tenhle vztah nám nesvěčí, prý nešťastná jsi byla.

Neměl bych spíš já se cítit uražený?
Už neslýchám tvůj hlas… už neslýchám tvé steny.
A mezitím se ty mého jména straníš,
při každém tomhle náznaku moje srdce raníš.

Však nezůstanu tupcem do konce svých dnů,
už nebaví mě hrát si s tebou tuhle hru.
Tak odhoď svoji masku a ukaž, co jsi zač,
nebo se zas hodláš skrývat za svůj pláč?

Už nehodlám jen ustupovat, tahle hra je tvrdá
a vím, že ty jsi jako já - nehorázně hrdá.
Jen odhal svoje karty a ukaž, zda jsi lepší hráč
a až dojde na slova, doufám, že jsi dobrý rváč.

Tu krásnou možnost úniku nám Síla srdce dává,
přec všechno dobré pohoří, to už se hold stává.
Musíme se vzpružit, abychom přežili
a Sílu srdce v sobě pečlivě střežili.

Jde slyšet jenom tvůj namáhavý dech,
každý den mě trápíš v mých hrůzostrašných snech.
Promiň, já jsem nechtěl, aby se tohle stalo,
ach bože, k neštěstí stačí tak děsně málo.

Proč jsem se nechal strhnout tou zatracenou záští?
Proč k tobě musím chodit v nemocničním plášti?
Vždyť víš, stále jsi pro mě divukrásný květ
a já tě možná připravil o tolik vzácných let.

Toužil jsem po pomstě a ta mě zaslepila
a tahle strašná událost do mě těžce vryla,
jak moc mi, holka, chybíš, víš, pořád tě mám rád,
a neboj se, já nechci na tvůj názor se ptát.

Až otevřeš oči a spatříš poblíž kytku,
už budu navždy pryč, zcela beze zbytků.
A prosím vymaž všechno, co máš společného se mnou,
neplač, slzy nehodí se na dívku tak jemnou…

Tu krásnou možnost úniku nám Síla srdce dává,
přec všechno dobré pohoří, to už se hold stává.
Musíme se vzpružit, abychom přežili
a Sílu srdce v sobě pečlivě střežili.