Andor.cz - Dračí doupě online

Nedaleko od místa, kde Hendur vešel do lesa, se nacházela jeskyně. Bydlel v ní Raindolf. Dříve jeden z nejmocnějších mágů a člen nejznámější družiny hrdinů, která procestovala skoro celý svět a udělala mnoho dobrého, dnes byl jiný. Před pěti lety sem vstoupil spolu se svými přáteli, protože se zde nacházely poklady. Ale nic nenašli. Jenom tisícovky nemrtvých, většinou zombií a kostlivců. Všechny jeho přátele zabili, Raindolf přežil. Tedy skoro. Byl oživen ke stejným účelům. Zabíjení všech, kdo přišli do lesa. Nedávno však ten, kdo vše řídil, temný pán, který si říkal Lothar, změnil taktiku. Poslal všechny nemrtvé, aby se zabili v propasti. Jedinému Raindolfovi se podařilo získat kontrolu a utéct. Temný pán okolo sebe zatím shromažďoval lidi a elfy… a možná i jiné civilizované tvory. Raindolf se ho chystal zabít. Lidé věřili, že temný pán je bůh a odvede je do ráje, ale lhal. Chtěl ovládnout svět. Mezitím náš nemrtvý mág shromažďoval armádu nemrtvých. Hledal padlé mrtvoly a oživoval je…
„Paaaneee,“ zamručel Grún, jediný z mágových nemrtvých, který uměl mluvit. „Ano, Grúne?“ odpověděl mu mág. „Eeelf“ mručel dál Grún. „ V leeeseee neeedaaaleko jeeeskyyyně.“ Raindolf zpozorněl. Potřeboval někoho, kdo se dostane mezi Lotharovy lidi. „Přiveďte mi ho!“ zakřičel na něj mág. „Ale živého!“ dodal ještě, když Grún odcházel.

„Ano… pane,“ odpověděl temnému pánovi Lotharovi Rak, nejvyšší kněz temného pána. „Ihned tam pošlu Narhula. Dovede elfa a pak bude moct začít opět Rituál Pěti.“ A nezapomeň! Nic se mu nesmí stát! ozvalo se Rakovi v hlavě. Temný pán uměl mluvit pouze telepaticky.
Když Rak vyšel z chrámu po schodech dolů na náměstí, kde bylo ještě asi šest velkých budov, dřevěných chatrčí, tak do jedné vešel. Cestou se ještě podíval na mozaiku znázorňující Lothara, boha. Ale nejvyšší kněz Rak znal pravý plán temného pána…
„Narhule!“ zavolal na jednoho z lidí v chatrči, který k němu ihned přišel. „V lese se objevil elf. Přiveď ho k nám, ať můžeme přijmout i ty další čtyři.“ Narhul, hloupý plešatý člověk, který víc mluvil než myslel, mu odpověděl: „Hm… tak já teda du.“ Vzal si na sebe červené roucho, které nosili všichni, kdo vyšli z chatrče, a šel.

Hendur už měl několik dní pocit, jako když ho někdo sleduje. Dokonce se mu zdálo, že vidí skřítky. Celým lesem se ozývaly zvuky. Byl to podivný táhlý řev. Elf se otočil. Ale tam nikdo nebyl. „Tak vylez…“ zašeptal Hendur. Opět to „něco“ zařvalo. A elf si tentokrát nevšiml, že za ním stojí mládě červeného draka. Bylo vysoké asi dva sáhy, široké sotva pět, ale pro obyčejného bojovníka to byl silný soupeř.
Bohužel pro Hendura, první ránu zasadil drak. Zasáhl elfa ocasem tak silně, že odletěl několik sáhů a narazil do stromu. Ale syn nejlepšího elfího šermířského mistra uměl i dobře padat. Dopadl by skoro ladně, nebýt stromu. Udělal si kvůli němu něco s rukou.
Ihned ale vytasil druhou rukou meč a podíval se, proti čemu stojí. „No do prdele…“ řekl pomalu. Hendur se rozběhl, vyskočil na dračí mládě, což ho málem stálo život a vrazil mu meč do zad. Zazubil se, ale odpovědí mu bylo to, že drak ho smetl ze zad, bohužel elf nestačil vytáhnout z draka svůj meč.
Hendur ladně dopadl na zem. Vytáhl z boty dýku a než se drak stačil vzpamatovat, hodil. Drak se však prudce obrátil a tak místo do hlavy ho dýka zasáhla do křídla. Bezbranný elf sebral nejbližší klacek na zemi a další dračí útok mu ho zlomil. A další ho odmrštil na strom tak tvrdě, že už se neprobral.
Když otevřel oči, uviděl nad sebou sklánějící se kostlivce a nemrtvé. „Žiiijeee.“ Zamručel jeden z nich. Hendur se nedokázal bránit. Napůl omdléval, napůl něco vnímal, ale věděl jenom, že ho někam nesou.

Uplynuly dva týdny, kdy se mágu Raindolfovi konečně podařilo Hendura uzdravit. Ale když elf otevřel oči, nad sebou nemrtvého mága, zašeptal elfsky: „Zabij mě rychle.“