Andor.cz - Dračí doupě online

Kuraookami - Vrátit se či nevrátit se?

Při ručním počítání mi vyšlo, že tato báseň má 88 slov. Je to zajímavé, 8 je mé oblíbené číslo, ale tak... teď už k básni s názvem "Vrátit se či nevrátit se?"

Právě musím všechno sbalit,
do kufru zas zpátky dát.
Proč se musím zas zpět vrátit,
při chladných českých nocích spát?

Zde je teplo v noci, ve dne,
ale však už si vzpomínám.
Zde bez lásky srdce chřadne,
bez lásky, co v Čechách mám.

Z odjezdu zde je mi smutno,
na svou lásku se však těším,
apatii skolí snadno,
No tak proč to stále řeším?

Tak tedy, chci se já vrátit?
Odpověď já stále nevím.
Kde jsou ti, co chtěj mi radit?
Ne, že jim já někdy věřím.

Qued poprvé - Jak na to

Společná anotace: Chtěl jsem jen tak zase něco stvořit, projektíček je pěkná výzva v době vypětí, nulového času a nulové inspirace. Snad to nebude tak hrozné a doufám, že je to první krok k tomu abych si vrátil fomru.

Dílo se začalo rýsovat. Tu kousek modré, tu zase kousek hnědé, bílá prosvítala nad tím vším. Každý jednotlivý detail byl krásný, avšak celek, který z těchto detailů vznikal, dával tušit eleganci, krásu a vznešenost dokonalosti, která jen opakováním stáleho může vzniknout v rukou talentovaného tvůrce. A tentokrát žádné pochybení, žádné přečnívající kousky, ani žádná přehnaná vnadidla. To přináší chaos. Je třeba hlídat myšlenky, z náhlého vzrušení a zapálení může vzniknout strašné neštěstí. Dílo bylo hotovo, zavěšeno do materie a připraveno ke spuštění. Kdesi pod oblačnou oblohou se začali hýbat první tvorové. A hýbali se, jak tvůrce zamýšlel. Dle stanovených parametrů, bez nepříčetných vzruchů a nepředvídatelných poruch. Dokonalá harmonie, dokonalé dílo, ne jako ta předchozí. Ne jako to první. Myšlenka ulétla. Ulétla k jiné kouli zavěšené v materii, kde život spontánně bujel a... žil. Avšak v této novince nic nenarušovalo harmonii připraveného kódu. Krásné. Krásné a nudné. Nudné a mučivé jako stále se opakující vlezlá melodie z reklamy. Není zbytí. Zpět k počátku.
Na rušné ulici nejmenovaného města se zjevila osoba. Rozhlédla se, uskočila před cyklistou, usmála se a šeptem poznamenala.
„Mé dílo, vrátil jsem se.“
Slova jako vlnění částic rychle zanikla v ruchu okolí, avšak v srci světa zněla dál.

Qued podruhé - A my myslíme

„Už padá!“ Ozvalo se z nakládací rampy.
„Jupí!“ Ozvalo se pro změnu z pod nakládací rampy.
A opravdu, malá koule se řítila vzduchem a měkcce dopadla na záda nedočkavě stepujícího tvora. Sotva se usadila ve speciálně tvarované ošatce, tvor vyrazil rychlostí blesku. Celý jeho pozměněný stav mu umožňoval řítit se obrovskou rychlostí i po ucpaných cestách. V rychlosti mával na své kolegy a kamarády, ale nezdržoval se. Zásilka musí být na místě včas. Kde bylo moc plno, občas vrazil do některého z pomalejších tvorů a jednou dokonce vrazil do uzlu mřížky, ale nic ho nemohlo zastavit. Kde to šlo, využíval tvaru cest a držel se na okrajích, aby se vyhnul zaplněným středům. Dnes to byla jeho již dvacátá cesta a to den sotva začal. Těšil se na další. Byla to rutina sice, tam a zpět a tam a zpět, ale nacházel v ní uspokojení a svůj smysl.
„Zzt,“ ozvalo se z levé strany. Pozdě si náš tvor všiml otvírající se závory z druhé cesty a byl v tu ránu smeten narustajícím provozem.
„Kdo to mohl udělat, je přece třeba provádět činnosti postupně, ne jen tak.“ Přemýšlel vztekle.
„Takhle teda ne, jen co tohle doručím, nevrátím se pro další, ale půjdu si to pěkně vyřídit s Tyristorem! Na tohle nemám žádné nervy.“ Jak stav pozměnil, tak udělal.
A na monitoru se objevil error.