Balada o ďáblu a poslu BožímOblíbit
| Publikováno: 05. listopadu 2010 11:07Průměrné hodnocení: 10, hodnotilo 2 uživatelů [detaily] |
Nevhodné pro křesťany! Pokus o Villonskou baladu (nekoukejte prosím na počet slok, holt je to epika, tak se mi to do 4 nevešlo)...Básnická úroveň nic moc, ale je to moje první Villonská balada...tak doufám, že na ní najdete aspoň nějaké pozitivum:)
"Slyšte, lidé! Již brzy moru odzvoní,
nebude již více váš dobytek umírat!
Šelma lítá, jež žije tu za vesnicí,
ďábla v sobě skrývá, nebudu vám lhát.
A proto vzývám vás, sekyr se chopte,
i vidlí a motyk a do lesů pojďte,
se mnou v zádech nic se nebojte.
Až šelma bude mrtva, ďábel sám už pojde.
A dýmem z její krve vyžeňte z chlévů mor."
Tak pravil mocný inkvizitor.
Proto šelmo, prchej do hor!
Jsi ďábel - věčně štván, nepoznán.
Lůza se sekerami a vidlemi ozbrojila,
ten večer smrt se vznášela nad lesy,
a vzala prudký jed a pochodně zapálila,
její křik zvěř ubohou ke smrti děsí.
Drala se podrostem, šílenství v očích,
a za ní na koni, ve zlatých pláštích,
posel boží a jeho krutý smích:
"Prchej si, ďáble v rouše beránčím!"
Tu šelma zavětří, v žlutých očích skví se strach,
k doupěti pronásleduje ho kouře pach.
Běžte mé děti, než z vás zbude prach!
Jsem ďábel - věčně štván, nepoznán.
Pár šedých ďáblů, čtyři kolem nich batolí.
Za vaše hříchy vás bůh brzy potrestá!
Ohněm a mečem lůza vaše duše spasí, bolestí!
Zda přijímáte trest se vás však nikdy nezeptá.
Bouře se blíží, pochodně planou, dva tucty tlapek běží
o život. Však první rána padá! Dál dvacet tlapek běží,
a v záři ohně usmívá se posel boží.
Utíkej, než pobožní tě tvrdou ranou skolí!
Hrůza, žár a hustý dým lesem se šíří,
zbytek ďáblí rodinky k bílým skalám míří
- jsou v pasti. Naděje ulétla jak chmýří.
Jsi ďábel - věčně štván, nepoznán.
Nad lesem svítá, však žádný pták nezpívá,
na spáleništi stromů tu leží ďábel - trpí,umírá
v krvi své, v krvi svých dětí, nikdo se nedívá.
Pro slávu boží, lásku k bližnímu, to jejich víra
zabila milující matku i děti, ďábla vymítala,
zničila stromy v květu, jen paseku zanechala
jen aby útěchu té lůze tupé dala
a inkvizici slávu přinášela.
Tak ve své komnatě slavný posel boží
rozšířil líbivou sbírku vlčích kůží.
Jen já ti dám na pomník snítku rudých růží...
Byls ďábel - věčně štván, nepoznán.
Tak proč i dnes, když už církev nemá moc,
trvají předsudky, nenávist a neznalost?
Šedavý stíne, drž se od nás dál,
jsi ďábel - věčně štván, nepoznán.
Komentáře, názory, hodnocení
|
| Ahá! Děkuji Psychopovi za objasnění :) |
|
| Amenophus - 10. prosince 2010 09:22Ehm?Dozajista jsi myslela "vymítat" a pokud to tam nebylo před mým zásahem, je to tam nyní ;) |
|
| Probohy, teď jsem si toho všimla... Děkuji ž si nikdo nevšiml přede mnou! Pochopitelně jsem měla namysli "vymýtala", za to měkké i se stydím...
Jinak děkuji za příznivý ohlas :). |
|
| Sice ti rým sem tam uletí, ale musím říct, že mě to dokázalo vtáhnout do děje a na konci jsem měla úplně tísnivý, smutný pocit :)) a to je hlavní, tím nemyslím vzbuzovat tíseň, ale donutit čtenáře něco cítit :) Moc se mi to líbilo |
|
| Sem tam jsem při čtení trochu škobrtla, ale jinak rozhodně zajímavé |
Jichou - 06. prosince 2010 06:23 | | |
|
| Moc hezké |