Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Vrátil jsi mi křídlaOblíbit

nepojmenovan 34402.jpg

Autor: SchRei

Sekce: Povídka

Publikováno: 05. listopadu 2010 17:05

Průměrné hodnocení: 8.3, hodnotilo 3 uživatelů [detaily]

 
FanFic
 
Dredatý mladý chlapec se procházel půlnocí hřbitovem. Svíčky u pomníků spolu s měsíčním světlem mu zářily na cestu. Chodíval sem pravidelně za svými rodiči, kterým pád letadla vzal život. Tom je miloval, jeho čokoládové oči pro ně každý den plakaly. Byli vše, co měl, a teď... Jsou pryč v nenávratnu a on zůstal sám. Jediné, co mu po nich zbylo, byl stříbrný medailon zdobený fialovými kamínky. Dědil se v jejich rodině po generace, a nyní bylo na Tomovi jej hlídat. Věděl, že bude jednou čas, a medailon přijde vhod, ať už jemu nebo komukoliv jinému, jak vždycky říkal jeho otec. Už asi půl hodiny chodil po celém hřbitově, jako obvykle chce zůstat do půlnoci a jen tak přemýšlet. Pak se rozloučí s rodiči a půjde domů.
Světlo měsíce se odráželo v medailonku hvězdy na jeho krku. Zabořil dlaně do kapes jeho velkých kalhot a pohled sklopil do země, pomalu přivřel oči. Zpod těžkých víček mu po dlouhých černých řasách a hořící tváři přejela studená slaná slza, která za sebou nechala vlhkou cestičku a dojela až na jeho krk.
"Nebýt tebe, nejsem tady už ani já," zašeptal s tichým vzlykem a podíval se na medailon. Z kapsy mu vyjela jedna ruka a ukazováčkem přejel po hvězdičce. Pousmál se, chtěl ten medailon chránit, tak jako měl za úkol, přesně jako jeho otec a předchozí generace jeho rodiny. Jeho rodina vyznávala určité náboženství, věřili v neuvěřitelné, snad i v nemožné, a Tom k tomu byl i vychován. Věřil, že medailonek má svůj účel, chtěl ho chránit do dne, kdy přijde čas. Byla to pro něj jako důležitá úloha, kterou musel splnit za každou cenu. Nebýt toho medailonu, už dávno by si byl schopný vzít život. Nebyl tady už pro něj nikdo a nic, co by pro něj mělo smysl. Až na stříbrnou hvězdičku, kterou nosil na krku.
Povzdechl si, a šel dál. Sledoval kamenné pomníky a plápolající plameny svíček. Dostal se až úplně na konec hřbitova k zadní bráně. Byla tady šílená tma, Tom neviděl skoro na krok. Pouze světlo zpod dveří malé betonové kobky, nebo něčeho na ten způsob, nad níž byl velký stříbrný kříž, pronikalo do tmy. Tom se kousl lehce do rtu a zuby se mu otřely o dvě kovové kuličky, které zdobily jeho spodní ret. Popošel pár kroků, kterými se dostal až před mohutné dveře. Zaregistroval nějaký… šum? Snad tiché vzlyky, které vycházely zevnitř. Zhluboka se nadechl a tiše vydechl. Natáhl ruku po rezavé klice a pomalu ji na ni položil. Obmotal okolo ní prsty a s menší námahou ji stlačil dolů. Kousl se do rtu a stáhl rukou k sobě. Dveře se kousek pootevřely, byly těžké. Tom ještě jednou přitáhl kliku víc k sobě a dveře se pootevřely o větší kus. Byla mezi nimi a futry mezera, dost velká na to, aby se mezi nimi Tom procpal.
Pomalu se bokem vpřed procpal mezi mezerou a otočený čelem ke dveřím je zavřel na doraz. Vydechl. Pomalu se otočil. Pomalu zamrkal a zalapal po dechu. Jeho udiveným očím se naskytl pohled na něco neskutečně krásného, co mu ale zároveň hnalo slzy do očí. Seděl tam chlapec před velkým černým křížem. Měl nohy přitáhnuté k tělu a objímal je. Nos měl zabořen mezi koleny se zavřenýma očima. Po tváři mu jezdily kapky stříbrných slz, ale i přesto jeho líčení bylo dokonalé, bez jediného nedostatku, perfektně upravené. Na zemi okolo něj byly drobné fialové kamínky. Před ním stála stříbrná svíčka, ze které plápolal světle oranžový plamínek. Ale to, co opravdu zaujalo Tomův pohled, bylo něco, co měl chlapec na zádech. Dvě velká černá potrhaná křídla, která za ním na stěně díky plamenu svíčky vytvářela mohutný stín. Tom nasucho polkl. Opravdu se mu naskytl pohled na to, jako to vypadá? Opravdu má snad před očima… Anděla?
Měl jen od pohledu jemnou bledou kůži. Stopy na jeho tváři, které tvořilo stříbro, co mu jezdilo po řasách zpod očních víček, mizely spolu s ním, když dopadlo na zem, kde se rozsypalo na malé fialové kamínky. Tom si mírně šokovaně promnul oči. Zhluboka se nadechl a nasucho polkl. Zvuk v jeho hrdle donutil černovlasé stvoření se ztišit a pootevřít uslzené oči. Zvedl hlavu od kolen a mírně pootevřel narůžovělé rty. Jeho pohled čokoládových očí, doslova identických s těmi Tomovými, sjel celou dredáčovu postavu. Jeho pohled se zastavil na Tomovu přívěsku na krku, rozšířily se mu zorničky a slabě vydechl.
Tom ho pozorně sledoval. Byl mírně šokovaný, ale zvědavost se ho zmocňovala více. Udělal pár malých kroků dopředu, až se dostal před to černovlasé stvoření. Zblízka vypadal ještě překrásněji než ode dveří. Vypadal tak dokonale, perfektně. Tvář bez jediné chyby. Zalapal po dechu, před jeho očima byla neskutečná čistá krása. Polkl a naklonil malinko hlavu do strany. Černovláskův pohled přejel do jeho očí. Mírně se pousmál. Tom sledoval jeho tvář, jak je pokrytá stříbrnými slzami a podlaha fialovými kamínky. Fascinovalo ho to. Jeho tělo bylo celé odhalené, dopřálo mu pohled na sametově hebkou bledou kůži. Tom sjel jeho tělo. Všiml si hluboce vypálené hvězdičky na jeho bříšku. Zalapal po dechu, byla… Byla to přesně ta, kterou měl on jako medailonek na řetízku.
Vyjel pohledem na jeho tvář. Chlapec se na něj usmál a naklonil hlavu do strany. Tom zkoumal každý milimetr jeho dokonalé tváře, nebylo na ní nic, co by tu dokonalost sebeméně kazilo. Tak moc se ho chtěl dotknout, ale bál se už podle jeho křehkosti na pohled. Vypadal jak panenka z porcelánu, dokonce ještě dokonaleji. Bál se, že pod jeho dotekem praskne, a roztříští se na milion malých střípků, které už dohromady neposkládá. Přejel si jazykem přes spodní ret a i přes strach, pošpinit tu křehkou dokonalost, k němu malinko natáhl ruku. Chlapcův pohled ihned padl na jeho dlaň a také zvedl jednu ruku. Tom ho ostražitě sledoval, jak svou dlaň položil na tu Tomovu. Zalapal po dechu, když se jeho jemná pokožka otřela o dredáčovu. Chlapec se usmál a zase dlaň stáhl ke kolenům. Tom pustil ret, který si skousl. Vypadalo to, jako by černovlásek chtěl jen Toma ujistit, že se nemusí bát doteku, že jeho křehkost není až tak neodolná. Tom tedy přejel konečky prstů po jeho hubené paži.
Černovlásek pevně semkl víčka, a kousl se do rtu. Ztěžka bolestně vydechl. Tom okamžitě ruku stáhl a pohled zvedl na křečovitý výraz v chlapcově tváři. Na jeho hrudi se objevily zarudlé čáry.
"B-Bill?" šeptem v otázce přečetl nápis, který se vypálil do chlapcovy kůže na hrudníku.
"T-ty… Ty jsi Bill?" otázal se dredáč. Černovlásek pootevřel oči. Na tváři se mu objevil méně úlevný výraz, a pohled padl na Toma. S úsměvem na rtech přikývl.
"Oh," vydechl Tom a odvrátil pohled od popáleniny na chlapcově hrudníku.
"C-co… z jakého důvodu jsi tady… Bille?" zašeptal, a pootevřel ústa. Bill pokrčil rameny a našpulil rty. Dredáč zamrkal.
"U-umíš mluvit?" Černovlásek se uculil a zakroutil hlavou. Tom se usmál.
"Nevadí… Jsi tady… K-kvůli mně?" kousl se do rtu a sledoval černovláska, který se usmál, a ukazováček přiložil na Tomovy rty, který pod jeho dotekem skoro roztál slastí. Bill natáhl mírně ruku před sebe a obrátil ji dlaní směrem ke stropu. Zpříma na dlaň koukal, Tom ho jen sledoval.
Po chvilce, co Bill sledoval svou vlastní dlaň, nespokojeně zakňučel a podíval se na Toma, který nakrčil obočí. Bill zamyšleně našpulil rty a propaloval ho pohledem, až to Toma děsilo. Pousmál se a volnou ruku natáhl k Tomově. Něžně ji vzal a položil na tu svou, nataženou před sebou. Tom se zachvěl a kousl se do rtu. Černovlásek se po jeho zachvění zachichotal, a dál sledoval jejich ruce. Zablesklo se mu v očkách, jeho ruka začala mírně hřát. Opět upřeně na dlaně koukal a kousl se do rtu, ztěžka vydechl a zavřel oči. Svíčka před nimi zhasla a místností projel lehký chladný vítr. Tomovi přeběhl mráz po zádech, ale ani se nepohnul. Bill prudce otevřel oči a nad jejich dlaněmi se objevila malinká fialová jiskra. Pousmál se. Jen tak chvíli plápolala. Tom zamrkal a malinko zvědavě naklonil hlavu na stranu. Jiskřička se pomalu zvětšovala. Mohla být tak 5 cm široká, když se v ní začal zaostřovat obrys stříbrné hvězdy.
Ano, přesně té, co měl Tom na krku a Bill vypálenou na bříšku. Tom zalapal po dechu, černovlásek se usmál a dlaní vyjel výš. Vzal fialovou zář do ruky i s hvězdičkou a nechal ji se rozložit na jemný zlatavý prach. Plamen stříbrné svíčky opět zaplápolal, ale tentokrát v barvě fialkové. Tom zamrkal, Bill se na něj s lehkým úsměvem podíval. Tomův pohled okamžitě vystřelil na černovláska. Bill zdvihl ukazováček a letmo ve vzduchu začal dělat Tomovi neznámé čáry. Dredáč nakrčil mírně nechápavě obočí. Billova daň přejela po místě ve vzduchu, kde jezdil ukazováčkem. Pousmál se, na tom místě se objevila fialová písmenka: "Pouze se tvou hvězdou se budu moct vrátit domů."
Tom zmateně zamrkal.
"S mým přívěskem?" šeptl. Bill se pousmál a přikývl. Dredáč si povzdechl a sklopil pohled.
"Nemůžu, promiň," zašeptal a zakroutil lehce hlavou. Bill nakrčil obočí. Nechápal.
"Medailon se v rodině dědí už generace, musím ho chránit, než přijde čas," šeptal tiše. Černovlásek se usmál a naklonil malinko hlavu do strany. Za dva prsty zvedl Tomův pohled k němu. Usmál se na něj.
"Hm?" broukl nechápavě Tom a zamrkal. Bill se na něj stále jen usmíval a koukal do jeho rozjiskřených oček. Tom našpulil zamyšleně rty, párkrát rychle zamrkal a usmál se taky.
"Ty?" Bill přikývl.
"Oh," vydechl slabě Tom a kousl se do rtu. Pousmál se a odepnul si stříbrný řetízek z krku. Sevřel ho pevně ve své dlani, ke které sklopil pohled. Pousmál se, splnil svůj úkol, už se může vydat na nekonečnou cestu s rodiči. Zamrkal a zvedl pohled k Billovi. Usmáli se na sebe.
"Jsi... Krásný," zašeptal Tom a nahnul do strany hlavu. Pečlivě zkoumal černovláskovu tvář, kterou opravdu nekazila jediná chybička. Všechny křivky byly tak dokonalé, jako z porcelánu. Bill se usmál a pootevřel trošku rty, jeho dokonalé tváře nabraly trošku růžové barvy. Němými ústy naznačil vděčný dík a hluboce se díval do dredáčových očí. Byly kouzelné jako jeho. Vlastně, byly stejné. Tom natáhl k jeho tváři ruku a lehce ho chytil za bradu. Jeho kůže byla sametově jemná. Bill přivřel oči a trhaně vydechl, nechal se od Toma přitáhnout obličejem blíž, sám si trošku blíž poposedl. Zachvěl se, když cítil na svých rtech Tomův teplý dech. Bylo to příjemné, cítil, jak mu něco nadšeně poskočilo v hrudníku.
Tomovi vzrušením přejel po zádech mráz. Spojil jejich rty k sobě a držel je lehce s plnou něžností na sobě přitisknuté. Billovy oči byly zase plny stříbrných perel, Tomovým tělem kolovalo zvláštní teplo, celý se chvěl, tak jako Bill. Tom se kousek odtáhl, aby se mohl Billovi podívat do očí. Byly uslzené, ale nadšeně zářily. Usmáli se na sebe. Černovlásek stydlivě sklopil pohled a kousl se do spodního rtu. Tom se pousmál a věnoval mu ještě malý polibek na čelo. Bill zhluboka vydechl a zachvěly se mu řasy. Zvedl k Tomovi pohled a nechal si jeho rukou setřít slzy. Spokojeně se usmál, Tom byl tak... milý? Nebylo to, to správné slovo, pro vyjádření Billových pocitů, ale přeci jen... Tom si olízl rty a podíval se na černovláska, který s úsměvem pouze kývl.

Černovlásek nastavil dlaň a Tom mu na ni medailon pomalu položil. Bill slabě němě naznačil ústy dík, Tom s úsměvem přikývl.
"Teď ti můžu splnit, jakékoliv přání si budeš přát," ozvalo se jako by ozvěnou místností chlapeckým hlasem.
"Přání?" pípl Tom a pousmál se. Bill s úsměvem přikývl.
"Je jen jediná věc, kterou si přeji," šeptnul dredáč s úsměvem na rtech a sklopil pohled k zemi, kterou stále pokrývaly fialkové kamínky. Jeho prsty na rukou si začaly pohrávat s lemem dlouhého trička.
"Chtěl bych… Chtěl bych být zase s rodiči," šeptnul a se slzami v očích, ale stále úsměvem na rtech zvedl pohled k Billovi, jehož úsměv dovolil odhalit řadu dokonale bílých zubů. Přikývl a medailon, který mu Tom předal, si zapnul na krk. Přivřel oči a se spokojeným pousmáním na tváři tiše vydechl.
Místností se proneslo zlaté světlo, miliony jiskřiček plápolalo okolo Billova těla. Jeho křídla se zacelila a byla dokonale nepoškozená, překrásná. Malé kamínky, které představovaly zbytky černovláskových slz zmizely. Jeho tělo se stávalo součástí jisker jako zlatý jemný prach. Jiskry pomalu padaly k zemi a zhasly. Světlo stříbrné svíčky prudce zaplápolalo a místností se mihl fialový záblesk. Najednou celá místnost upadla do němoty, černočerné tmy, ale příjemného tepla. Tomovo tělo padlo tiše k zemi a bezvládně zůstalo ležet. S úsměvem na tváři bez jediného pohybu zavřel navždy oči. Ocitl se díky černovlasému stvoření tam, kde byl šťastný, spolu s milovanými osobami. Je tam, kde je mu opravdu nejlépe, kde jeho duše bloudí společně s černým andělem, který roní stříbrné slzy.
 

Komentáře, názory, hodnocení

Siss - 09. prosince 2010 00:04
vampire_girl7462.jpg
PsychoP - 07. prosince 2010 12:58
Popravdě jsem to po pěti přestala počítat...

A přesně proto se mi to nelíbí. Neustále dokola se tam opakují slova, činy a obrazy.
Snad se z toho vypíšeš.
Tolik za mě.
 
Jichou - 08. prosince 2010 06:18
sukuna5964.jpg
Budu ignorovat to, kdo mají Bill a Tom býti, nemám je ráda.

Budu hodnotit povídku a ta je fakt dobrá - 9
 
Isabella Marie Potter - 07. prosince 2010 21:22
jared-leto-7597016.jpg
Chan, tohle je vážně moc povedený. Tohlencto si měla myslím už i na starým blogu žhe?:))
 
PsychoP - 07. prosince 2010 12:58
falling8927.jpg
S tím, jak se kousali do rtů, z nich museli mít po chvíli kaši.
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.12220811843872 sekund

na začátek stránky