Autor: MarigoldSekce: PovídkaPublikováno: 12. dubna 2005 12:38Průměrné hodnocení: 8.8, hodnotilo 12 uživatelů [detaily] |
| ||||
Je to moc hezké, ale Beltain byl lepší ve své preciznosti. Tady je na můj vkus poměrně dost stylistických nepřesností, o nichž už tady ale řeč byla. A vybrousit by se to dalo docela snadno, ty chyby jsou spíše z nepozornosti, než čehokoli jiného. Každopádně je to moc pěkné, to zase jo. |
| ||||
že by se i mistr tesař někdy utnul... |
| ||||
Salermon: Fakt? Tak to se v tom případě Marigoldovi moc omlouvám O:-) |
| ||||
Eru psal, že není, co dodat. Já bych jen dodala: Výborný!!! Atmosfára na mě působila dojmem, který ve mně něco zanechal. Jako Braenn i mě se minulost a přítomnost v povídkách moc líbí, stejně jako tvůj styl psaní a nápady. Jen poznámka: Eithné:Máš pravdu, že je TA náruč. Stejně tak ovšem existuje i TO náručí, proto bych Marigoldovo spojení "ve svém náručí" nijak nekomentovala. |
| ||||
Moc se mi to líbilo - atmosféra, styl psaní, prostě všechno. Na todle dílo si asi opravdu i za nějaký ten čas vzpomenu (teda alespoň doufám-byla bych tomu moc ráda:)) |
| ||||
minulost a přítomnost v povídkách mám moooc ráda a tahle ve mě ještě něco zanechala, což se mi u většiny zdejších děl nestává. proto ta 9. |
| ||||
Je něco, co je k tomu potřeba dodat? Nemyslím si to...a proto taky nic dodávat nebudu... |
| ||||
Chtěla jsem dát deset, ale když jsem odesílala... nějak to přeskočilo. Kritiku psát nechci... ani konstruktivní, ani jinou. Prostě se mi to líbilo. Oslovilo mě to a zanechalo určitý pocit. Jako málokterá povídka. |
| ||||
Pelleron. No nějak si svou neromantickou duši kompenzovat musím, ne? I když taky by to nebylo špatný..."Vášnivě mě líbal a do boku mě tlačila hlaveň jeho devítky Magnumu. Bylo to nesmírně vzrušující, dokonce i ten jeho batoh nacpaný C-4 až po okraj." |
| ||||
Galad: Skoro jsme si té slabosti nevšimli ; ) |
| ||||
Moc se mi líbil nápad prolínání dvou dějů. Některé věty možná opravdu zněly trochu strojeně. Příběh je výborný. Opravdu se mi to líbilo, mám totiž slabost pro roamntiku v povídkách;-) Jasná 9 |
| ||||
Povídka má celkem hezký styl, co se toho týče, patřila by k velkému nadprůměru. Ovšem místy mi přišla nedodělaná do konce, s chybami i kostrbatými větami. Tak třeba: četná krev - co to je proboha za spojení? Nejde to napsat nějak líp? Zelené stonky růže náhle karmínově rudé Sekal bodal. - Tady mi vadí to, o čem mluvila Pelleron, a to jsou zbytečně krátké věty, přestože umíš psát nádherná souvětí. Kromě toho ti tam chybí čárka nebo "a". a znovu se naježili meči kopími - A zase ta čárka nebo "a". Meče zavířili - Chyba ve shodě podmětu s přísudkem. Střetly se nelítostně. - Chyba ve shodě podmětu s přísudkem. Zuřivě bil mezi královské, - tady mi nějak uniká význam. Buďto se tam probil, nebo bil královské nebo... Jak to mělo být? Na zemi leželi tisíce mrtvých těl. - Chyba ve shodě podmětu s přísudkem. Zabodl jí do země vedle králova těla. - Tady má být ve sloě "ji" krátké "i". ve svém náručí - Je ta náruč, takže snad ve své náruči, ne? zaleskly a líčcích - Tady má být asi "na", ne? Kromě toho souhlasím s Pelleron především s tím násilným dělením vět a složitostí některých souvětí. Narozdíl od ní mi však právě tohle nedávalo volně se začíst a nechat se vtáhnout do příběhu. Ale jak jsem říkala, je to rozhodně nadprůměr zdejších povídek. Má to atmosféru i styl. Ovšem těch věcí, které mi při čtení překážely, bylo taky dost, proto dávám 7. |
| ||||
Souhlasím se vším co napsala Pel, jen bych doplnila pár (otravných) věcí... Nevím proč, ale strašně mi vadí u takovýchto povedených povídek když se slovíčka opakují... (na začátku třeba "zbraň", "čepel";na konci "klín"). Již několikrát jsem tady na Andoru zmínila nadměrnou přítomnost spojky "a". Zejména na začátku bylo na každém kroku zájmeno, které by se místy dalo úplně vypustit, případně nahradit vhodným podstatným jménem (ona=dívka)... mnohdy se naopak ono opakování hodilo, ale častěji převládalo to vyjadřování stejnými slůvky... Stále ale tato povídka patří mezi velmi povedené, dávám 8, ale pro příště si dávej na ta slůvka pozor...:o) |
| ||||
Příběh je zajímavý a dynamický, i když snadno předvídatelný. Některé pasáže jsou zmatené a musela jsem si je přečíst několikrát, abych pochopila pravý význam. V několika odstavcích se mi stalo, že jsem opravdu měla pocit, že jsem uvnitř příběhu. To jsem skoro u žádných jiných andorských povídek říct nemohla. Celé to na mě působilo jako smutný příběh z dávných časů, kdy se opravdu na bitevních polích střetávali velké armády válečníků. Z díla na mě dýchala ponurá atmosféra, kdy vojáci vědí, že je nečeká nic jiného než brzká smrt a nemají už co víc ztratit. S hrdiny jsem se nedokázala ztotožnit, ale popravdě jsem se o to ani neokoušela, protože jsem měla pocit, že tady to není potřeba. Na stylistické stránce je vidět, že si s tím Marigold vyhrál. Po dlouhé době se tu objevila personifikace (např. "Smrt se svíjela") a pokud se moc nepletu, tak i metafora. Celé to příjemně oživilo a dodalo tomu punc vyjímečnosti. Záporem je, že některá souvětí mi přišla až moc vyumělkovaná a ztrácela jsem se ve všech těch přívlastcích a zájmenech. A naopak někdy mi tam ty věty přijdou násilně rozdělené, i když by jim to víc slušelo v souvětí. Jestli budeš chtít Marigolde, klidně ti je sem ještě vypíšu : ) Povídka se hrdě může hlásit mezi andorský nadprůměr, ale myslím si, že i tak by se na ní daly některé věci zlepšit. Proto dávám 8 bodů. |
doba vygenerování stránky: 0.063980102539062 sekund