Ze života muže:
V mládí svém si neuvědomíš,
že zestárneš a zešedivíš.
Neuvědomíš si tak lehce chyby své,
v mládí myslíš jen na ženy překrásné.
Když už jsi starší,
sny už ti mizí.
Býti snad rytířem,
nebo snad mlynářem.
To všechno se rozplyne...
Uvědomíš si,
že i mládí tvé pomine.
Když už jsi postarší,
je ti tak čtyřicet.
Žen už tě nechce moc,
dřív bylo jich tucet.
Čelo tvé chytilo vrásky,
zmizely nádherné blonďaté vlásky.
Už máš jen vzpomínky na dávné lásky
z oslav a slavností vesnické chásky.
Když už jsi starý,
už ztěžka dýcháš.
Těšíš se už na smrt,
do hrobu spěcháš.
Před smrtí vzpomeneš
na lásku životní.
Avšak hned po tomto
chvíle tvá odezní...
Po smrti své
už jen tma nastane.
Vzpomínka na tebe
stejně nezůstane.
Tohle jsi věděl
a chtěl jsi umřít.
Svět je jen zkažený,
vše, co šlo zažít, jsi zažil...
Ze života ženy:
Začne to porodem,
manželským rozvodem,
nebudou na tebe ohledy brát.
Pracovat na poli
a sázet brambory
a chodit pořád jen do sena spát.
Ne, nejsi princezna,
jsi jen holka běžná,
kolovrat přítelem měl by se stát.
Pořád jen na poli,
sklízet ty brambory,
lásku svou najdeš však, neboj...
Jednou hned po ránu
před domem v tu ránu
stál tam ten panáček v zelené vestě.
Vypadal, že na každém prstu má holek dvě stě.
Usmál se na tebe a podíval,
hned se ti zalíbil, i když jen stál.
Pak přišel pantáta, odehnal ho,
on musel odejít toť potupa, jo...
Poté ti představil tlustého staříka,
říkal, že obchodník cestuje z Lemíka.
Je tuze bohatý, toho si vem,
a byla svatba a rozpadlý sen.
na začátek stránky