| Publikováno: 31. ledna 2011 22:21Průměrné hodnocení: 9.6, hodnotilo 8 uživatelů [detaily] |
Nu, kdo hledá najde..., nic víc ke smyslu básně, která byla stvořena jednoho osamělého, studeného večera, plného ošklivých předtuch a následně předělána s lehce racionálním nadhledem... jaký však racionální není, ani v nejmenším.
Prostě jistá existence.
Tak sama a sama,
ne, že by si stěžovala.
Ta loutka tichá, beze jména,
říkejme jí třeba žena.
Nosí s sebou stín a smůlu,
tvrdit smím, co živa budu,
tvrdit smím, neb vím, co říkám,
jak je, tak jsem, dýchá, dýchám.
Kráčí žena bezejmenná,
hrdá, věčně nesnášená.
Nohy však se podlamují,
a sny, ne-sny marně plují.
Naivně utíká slzám,
ukrývá se, v sobě hledám.
Ukrývá se, přede zraky
nech si slova, skryj se taky.
Realita, němá přání,
štěstí životnímu brání.
A černě vidí všechen čas,
skomírá nadějí hlas.
Dobře radím, moji milí,
držte se dál v této chvíli,
držte se dál od ženy,
neb se v zrůdu promění…
Komentáře, názory, hodnocení
|
| Děkuji vám moc... :))) |
Neasis - 05. března 2011 13:21 | | |
|
| Wow! Nemůžu vynachválit, krásné moc :)) |
Python - 04. března 2011 20:48 | | |
|
| Souhlasím, i laické společnosti (mně) se to hodně líbí :)) |
|
| Ve výšinách? :D Ty kecko moje :)) :D Děkuji :))
|
Larten - 04. března 2011 20:31 | | |
|
| Hm, pěkné, pěkné.. x)) poetické, místy mě to až nechávalo tam někde ve výšinách.. :))) |