Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

SníhOblíbit

ff2ww26127.jpg

Autor: gumidek

Sekce: Povídka

Publikováno: 02. února 2011 18:47

Průměrné hodnocení: 8, hodnotilo 1 uživatelů [detaily]

 
Nechám vás posoudit samotné. Je to myšleno velmi složitě, ale snažil jsem se to napsat velmi jednoduše. Myslím, že každy si z toho vezme to stejné, ale i přesto každý něco jiného.
Kritika vítána.
 
Čerstvě napadaný sníh na velkém poli se zdál být jako krásný uvolňovací prostředek pro volné chvilky strávené na balkonu v desátém podlaží panelového domu. Dokázal tam stát klidně v kuse i hodinu a občas si zapálit cigaretu nechávaje se unášet představami pramenícími ze vzpomínek krásné doby.
Tak je to vždycky, zůstávají jen vzpomínky, které se do hlavy vrací v nových představách.
Nechal se vyrušit jednoduchou myšlenkou, tak jednoduchou, že nebyl žádný způsob, jak ji z té hlavy dostat. V téhle zimě však už nedokázal stát zde déle. Snad možná, kdyby se tepleji oblékl, ne jen tak podomácku, tak by zde stál dál, ale neudělal tak. Potřeboval nějaký mezník, který mu určí jeho hranici. Zahodil vykouřenou cigaretu a vkročil zpět do tepla domova. Přivítal ho jeho malý kamarád, freťák Freddie.
„Už zase jsi se dostal ven, ty malá potvůrko?“ Promluvil na něj škádlivým tónem a vzal ho do svých rukou. Pohladil ho po krásném kožíšku a bylo vidět, že si to Freddie užívá. Pomalu s ním přešel k jeho malému domovu, i když malému. Byla to velká klec, ve které bylo snad vše, na co si mohl každý chovatel jen vzpomenout.
„Zůstaň hezky tady. Musím taky chvilku pracovat.“ Omluvil se mu, že mu nyní nemůže dělat společnost.
Pořádně se protáhl a usedl k počítači. Hned po zapnutí prohlížeče se mu otevřelo několik stránek zde stále uložených. Nejdříve prohlédl ceny akcií, které vlastnil. Stále šly nahoru. Spokojeně se usmál. Zkontroloval emaily, které dostal. Až na jeden žádný důležitý. Ten jeden obsahoval práci, kterou bylo potřeba vykonat.

Dobrý den,
V příloze vám zasílám program, který je potřeba udělat podle předchozích domluv. Navíc bych rád, kdyby šlo udělat nějakým způsobem, abych správu mohl provádět sám. Tudíž aby rozhraní, ve kterém to budu dělat, nebylo nijak složité. Spíš něco ve smyslu jako to mají telefony Nokia. Prostě udělané s prominutím pro debily. Na ceně nezáleží.
S díky
Radek Bystrý
Empire a.s.



Stáhl dané přílohy, bylo to několik souborů, které pro pana Bystrého připravili pracovníci jeho firmy. Jako obvykle bude pracovat přes noc. Nikdy nebyl klasickým programátorem, dokonce ho ta práce nikdy nebavila. Jediné, co ho těšilo, byly ty příjmy, které z toho měl.
Ještě rok, a pokud vše půjde podle mých plánů, tak už nebudu muset na práci sáhnout.
V podstatě už teď nemusel pracovat, už si vydělal spousty peněz na externích zakázkách, na burze s cennými papíry a dokonce i na trhu s penězi. Pracoval jen z čisté samoty. Uvědomoval si to velmi často, ale když se přiblížila tahle myšlenka, o to s větší vervou se pustil do práce. Stejně tak tomu bylo i teď.
Spát šel až k ránu, půl práce hotovo a to i přesto, že by na ni měl víc jak měsíc času. Doufal, že bude usínat bezmyšlenkovitě. Alespoň jednou. Stejně měl v hlavě obrazy minulosti, které si vždy jen představoval, ale nikdy neviděl. I přesto měl raději tyhle myšlenky a představy, než ty sny, které jej pronásledovaly.
Tenhle spánek ale nakonec byl jiný. Byl živější, než kdykoliv předtím…



Probudil se v cizí posteli. Ne, nebyla cizí. Byla jeho, ale spoustu let nazpět. Probudil se doma, u rodičů, kde nebyl už několik let.
Kurva, co to je? Zaklel si v hlavě a nechápavě se rozhlížel kolem sebe, plyšová zvířata se válela na vedlejší posteli, kalendář, i přesto, že byl z minulého roku, pořád visel na zdi, ve skříni album plné fotek, stůl, kde měl být počítač, byl prázdný. Vstal z postele, na sobě měl bílé triko a trenky. Motala se mu hlava, byl zmatený, nedokázal se soustředit. Několikrát se zhluboka nadechl. Nepomáhalo to. Znovu se posadil, snažil se uklidnit. Po několika minutách se rozhodl vyjít z pokoje. V bytě nikdo nebyl, vešel do koupelny, aby si propláchl obličej. Když se podíval do zrcadla, podivil se.
Sakra, tohle všechno jak to je. Je mi jednadvacet. Možná dvaadvacet. Jak se tohle mohlo stát, co to je? Byl mimo, nerozuměl vůbec ničemu. Snažil se najít logiku věci, ale nedokázal přijít na nic. Vrátil se do pokoje, všiml si svého starého telefonu. Měl zprávu.

Ahoj, až se vzbudíš, zavolej.

Usmál se, sice se mu vůbec nelíbilo to, co se děje, ale tohle ho těšilo. Třeba jen dostal další šanci od života.
Oblékl si své staré věci, které dřív nosíval. Košili, kalhoty, upravil si vlasy a vyrazil po schodech ven. V kalhotách našel klíče od auta, jasně si pamatoval, jaké auto měl. Nasedl, nastartoval a rozjel se do města, aby překvapil osobu, jež mu psala smsku. Za necelou půlhodinku už měl auto zaparkované a zvonil na zvonek.
Nečekal dlouho, za chvíli už měl společnost a jeli se někam najíst. Bylo mu po dlouhé době jinak, dobře, spokojeně. Rozhodl se, že teď řešit, co se stalo, nebude. Až potom. Zase se cítil zamilovaný, ani nevěděl proč, ani nevěděl, jak je to možné. Tenhle cit ho už dávno opustil, jako každý jiný. Nemuselo to tak být, mohl si za to sám. Prostě o to jen nestál a byl z něj dlouhá léta chladný, vypočítavý člověk. Neměl přátelé, neměl nikoho. Nechtěl je, nepotřeboval je. Pro něj byl každý člověk jen osoba, která se dá využít. Nedokázal lidem věřit, vždy poznal, když někdo lže a těch lží viděl a znal tolik, že pro něj přátelství byla jen hloupost naivních lidí. A to i přesto, že jej někteří lidi kolem měli rádi. Kdyby věděli, jaký je, asi by to tak nebylo. Uměl si s lidmi hrát, ale taky za to platil obrovskou cenu. Teď to všechno bylo pryč.

Celý den proběhl rychle, ani si neuvědomoval jak moc rychle. Teď už stáli před domem a pomalu se loučili. Chtěl ji políbit, ale držel se zpátky. Ani nevěděl proč, ale začal pomalu mít pocit, že něco není v pořádku.
„Byl to hezký den. Až se zítra probudíš, nezapomeň na něj, ano?“ Vytrhla ho z myšlenek.
Tak přeci je to sen… Proběhlo mu hlavou a on si uvědomoval, co je špatně. Celý den nepotkal jediné jiné auto, kromě té restaurace neviděl žádné lidi a ani teď si nemůže vzpomenout, jak člověk, který je obsluhoval, vypadal. Rozesmutnilo ho to.
„Takže je to sen…“ Promluvil na ni až překvapivě chladným tónem. Jen se na něj usmála a mírně přikývla. „Proč?“ Položil otázku, na níž moc chtěl znát odpověď.
„Ptáš se proč? Víš jaký jsi byl, jaký jsi teď? Jsi sám, samotář. Nikoho nemáš, jen všechny využíváš. Proč se tolik bojíš připustit si někoho k tělu?“ Řekla něco, co neměla. Zarazil se, tohle nechtěl poslouchat. City se náhle vypařily.
„Tak tohle je pěkně stupidní sen. To se snažím sám sebe změnit?“ Pronesl slova, nad kterými se zasmála. Její úsměv si užíval, tak jako vždy.
„Víš, není to stupidní sen. Já ho sním také. Chápeš to, to je něco úžasného, oba máme stejný sen, jsme v něm spolu. Je to tak živé, že ano?“ Až teď teprve pochopil, že ona v tom snu je skutečná, stejně jako on. Byl to opravdu sen? Začal se trochu potit nervozitou. Hlava se mu zase začala motat, bylo mu nevolno. Viděl, jak se jí pohybují rty, ale neslyšel, co říká. Začal vidět tmu, černo. Omdlel


Televizní noviny, vysílání:

Dnes byl v ranních hodinách nalezen mrtvý muž, věk třicet let, zřejmě bezdomovec. Podle šetření zemřel na předávkování drogami a silné podchlazení. Byl nalezen ve sněhu na poli kousek za městem.

O několik dní později byl tento muž identifikován rodinou, kterou opustil. Poslední léta žil tím, že se pohyboval mezi spodinou, lidmi bez domova a majetku. Hledal štěstí, které nakonec našel ve smrti. Podle některých, kteří jej několikrát viděli, blouznil a měl silné halucinace. Zbláznil se, nikdy se nedokázal vyrovnat s minulostí, ze ztráty, která jej potkala, ze smrti, kterou nechtěl. Nikdo se už nikdy nedozví, že se nevyrovnal se smrtí, kterou on sám způsobil. Nikdo se nedozví, že v očích, v hlavě pořád žil v minulosti a nedokázal se zařadit do přítomnosti, do reality.
Jeho rodina zdědila velký majetek, o kterém nevěděla, že jej má. Roky o něm neslyšela. Stranil se všech a všechny opustil. Byl bezcitný a nakonec za to zaplatil nejvyšší cenou. Životem.
 

Komentáře, názory, hodnocení

Eithné - 17. března 2011 13:09
dub2857.jpg
Vezmu to po jednotlivých rekvizitách/plánech.
Pole je dobře užito v souvislosti se závěrem, je popsané dobrým způsobem, celá ta scéna s balkónem je dobrá.
Fretka je pro tenhle příběh zbytečná, nemá žádnou funkci. V rozsáhlejším díle by se snesla, ale pro tak krátkou povídku jsou jakékoliv neužitečné rekvizity nežádoucí, tříští dílo, které pak nepůsobí kompaktně a nelíbí se.
Práce a akcie jsou rušivé. Sice se díky tomu dozvídáme něco o hrdinovi, ale je to příliš neurčité, než aby to nerozptylovalo čtenářovu mysl. Nedořečení toho zbohatlického plánu pro povídku nemá funkci a je to tak zavádějící informace. Mylná očekávání jsou - opět pro krátkou povídku - nevhodná. V románech je lze rozepsat do slepé linie, která by ale měla mít na hlavní pointu aspoň nějaký vliv.
Líbí se mi ten nápad se sdíleným snem, i když není ojedinělý. (Hlavně od doby, co byl takovým hitem film Počátek.)
Ten epilog - tedy zprávy a dovětek - se mi hrozně nelíbí. Když ti relativně souvisle plyne celá povídka, měl by být souvislý i konec. Nemělo by to být useknuté stylem "nevím, jak to popsat, tak změním celý vypravěčský styl, aby to působilo umělecky". Taky to drama a filosofická pseudohlouka posledních dvou vět působí jak z jiného světa, pro takový závěr si musíš budovat v rámci celé povídky půdu a připravit pro to atmosféru, aby to opravdu fungovalo, jinak to vyznívá lacině.
Pointa se mi nelíbí, zdá se mi to překombinované. Kdybys ho nechal, aby šel za tou babou na základě sdíleného snu a aby se změnil, bylo by to lepší. Nejsem příznivcem happyendů, neber to jako ženské stanovisko. Ta povídka ale nemá atmosféru na to, abys na konci někoho mohl zabít.

Ale líbí se mi styl, jakým píšeš. Máš dobré myšlenky a dobrý řemeslný styl, chce se to jen víc potrápit s postupem příběhu. Jestli se na to příště zaměříš, věřím, že to bude stát za to.
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.066647052764893 sekund

na začátek stránky