Andor.cz - Dračí doupě online

Byla to temná noc. Svit měsíce i hvězd zastínily temná mračna a se šelestem se plížila skupina vikingů ke klášteru.

A najednou to začalo. Jarl Einar Thorsteinsson vstal a tasil meč. „Vyražte bránu!“ zařval a jeho družiníci se jali vyrážet bránu kláštera. To byl ten nejtvrdší strážný, který by se dal v klášterech čekat. Nárazy beranidla o okovanou bránu zřejmě mnichy vzbudilo, neboť za bránou se ozývaly vyděšené hlasy.

Brána se pod náporem beranidla provalila a jarl Einar, z něhož byl cítit vztek a zášť vůči kněžím jednoho Boha, zařval „Pobijte ty Kristovy hnidy!“ Načež se vikingové vehnali dovnitř a začali dlažbu kláštera vymývat krví. Jarl jich sám několik zabil, a pak se začalo rabovat. Vypadalo to na klidnou noc, avšak nad jejich hlavami se nesl zvuk zvonu.

Jarl Einar hodil louč do slaměných lůžek poblíž trámů, jež nesly klášter, a začal organizovat obranu.

Na jeho rozkaz se před bránou kláštera utvořila hradba ze štítů právě včas, neboť anglická domobrana právě dorazila. Stále byla ta tmavá noc a jediným zdrojem světla byl hořící klášter za zády vikingů. Kroužková zbroj jarla Einara se střídavě leskla podle toho, jak skotačily plameny. Meč už měl dávno v pochvě. A v rukou už třímal jeho zdobený danax.

Dal povel, a štítová řada se pohnula vpřed. Angličtí psi couvli, načež si vysloužili slovo: „Svynfylka!“ které označovalo klínovou formaci. Vikingové odhodlaní probít se s kořistí na zádech zpět domů za svou rodinou, kterou právě vyšvihli o něco výš, než byla, se rozběhli na nepřítele. Angličtí muži nedokázali udržet nápor klínu tvořeného vikingy a ten zajel do jejich formace značně hluboko. Kopiníci zpoza štítů bodali do angličanů, i jarl Einar se přidal a jeho zdobený danax byl zbarven krví, když rozpoltil lebku i s helmou. Po několika vteřinách a mnoho mrtvých se angličané dali na útěk, opravdu by to nešlo nazvati ústupem. Zavládl zmatek a švédové, nyní mající útočiště v Danelaw, jich stihli ještě dost pobít. Poté se rychle vydali k drakkarům, ale uzřeli nepříjemné divadlo.

Angličané se hrnuli s loučemi k jejich lodím. Jarl strašlivě zařval a dal povel k útoku. Vikingové se rozběhli k lodím, zachránit je a pobít ty hloupé vidláky. Mezi vikingy a loděmi byly snad už jen dvě desítky metrů, když se proti nim vyrojilo hejno šípů. Jarl to ani nepocítil, ale jeden proletěl jeho kroužkovou zbrojí a uvízl mu hluboko v rameni. Stihl ještě seknout, ale poté se ozvala dutá rána a zatmělo se mu před očima.


***


Jakmile se jarlovi vrátilo vědomí i zrak, ihned mu ho zastínil muž zrzavých vlasů a vousů, jež měl na sobě zelenou tuniku, lemovanou zdobnou stužkou.

„Už se probral!“ řekl Styrvald a usmál se na jarla Einara

„Jmenuji se Styrvald Eriksson. Jsem Osebergský kupec. A toto je Leif Lonasson, velitel varjažské jednotky“ a ukázal na zrzavého muže v kroužkové zbroji.“Měl jste štěstí, pane, že jsme zrovna získávali otroky poblíž Grimsby, neboť byste dozajista zemřel.“

V tom řeč přehlušil Leifův hrubý dunivý hlas „Bylo to tak, vznešený jarle: Pluli jsme poblíž pobřeží, a už z dálky jsme viděli obrovský plamen. Nejprve jsme si mysleli, že je to nějaký obr z Múspelheimu, ale přesto jsme se odvážili přijet blíž. A pak jsme uviděli, jak vám ti angličani klepou prdel. Tak jsme se vylodili poblíž a přepadli je ze strany.“

V Leifových očích zajiskřilo a zařval „PCHA! TI ČUBČÍ SYNI SE NEMOHOU MĚŘIT S TĚMI, KDOŽ JSOU POD TYROVOU OCHRANOU!“

Styrvald pokynuv Leifovi, by se ztišil, jal se opět vyprávět „ A tak jsme zachránili vás, vaši loď, a i většinu mužů, ale vypadá to, že si nějakou dobu nejspíš nezabojujete, neboť šíp vám zaletěl příliš hluboko do svalu. Buďte rád, že nezasáhl srdce. Nyní plujeme na vaše hradiště v Hauge, dělí nás už jen několik hodin cesty“

A jarl opět zavřel oši a usnul...