Autor: Elisabethe L. DawisSekce: BáseňPublikováno: 05. dubna 2011 21:29Průměrné hodnocení: 9.9, hodnotilo 8 uživatelů [detaily] |
Ta dáma, co přichází vždy až poslední,
a přesto celá scéna patří jen jí.
Ta paní, co přichází vždy až naposled,
a přesto se jí klaní celičký svět.
Malá, snad nechtěná, nejtišší to host,
však její postava skloněná budí všechnu pozornost.
Všechen pohled lepí se k jejímu křehkému tělu,
ale její oči přejisté jsou neznámého směru.
V její přítomnosti chvěje mám a to ještě ani netuše,
že jediným pohledem hledí nám přímo až do duše.
S tichou otázkou zkoumáme nástroj po jejím boku,
co je to, teprve poznáme, až nedojdeme kroku.
Chladná ocel, sem tam zub, však jinak péče čilá,
krásná rudá przní rub, on pomocníkem díla.
Poznání praští nás do očí a v křiku beze jmen,
svět se s námi zatočí, kdo z nás je vyvolen?
A ona je jak z kamene, čeká na to slovo,
čeká, až osud se přižene a pošeptá jí koho.
| ||||
To je něco vynikajícího! Dávám ti 10, a je obrovská škoda, že zde ještě není ta druhá polovina, to bych ti musel dát i 20, ale ta tady není...:) |
| ||||
No konečně něco ! |
| ||||
Páni.. díky autorům jako jsi ty si začínám myslet, že andorská knihovna má konečně nějakou úroveň :)) Hezké, má to duši, rýmy jsou dobré, za 10! x)) |
| ||||
Moc pěkné, to se mi líbí x) Chvilku jsem přemýšlela a ohromilo mě to pointou i volbou slov :) Občas pokulhává rytmus, ale krásné :) |
| ||||
*potlesk a úklona* nádherné opravdu jsi první komu to říkám.... 10- kéž by šlo dát víc... |
doba vygenerování stránky: 0.07174015045166 sekund