Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

ShadowOblíbit

sten3612.jpg

Autor: StenoD

Sekce: Životopis

Publikováno: 24. dubna 2005 17:20

Průměrné hodnocení: 6.9, hodnotilo 7 uživatelů [detaily]

 
Životopis mé postavy zloděje, se kterým jsem si dal zatím asi nejvíce práce. Předem upozorňuji, není to příběh, nýbrž životopis. Vím, že by tam mohly být myšlenky, přímá řeč a tak dále, ale je to ŽIVOTOPIS ! Snad se vám to bude alespoň trochu líbit.
 
Moje minulost nebyla nikdy růžová. Už jako dítě jsem se narodil na ulici a zde pobýval do dnešních dnů. Otce jsem dlouho nepoznal a má matka zemřela, když mi bylo dvanáct let. Pracovala jako prostituka a přes své zaměstnání se také dostala do styku s mým otcem. Dalo by se tedy říci, že jsem jen chyba, která nenměla nastat. Tento fakt jsem si uvědomil již ve svých šesti letech. Matka se o mne moc nestarala a já byl od doby, kdy mne přestala kojit zcela samostatný. Celé dny jsem zůstával v malém pokojíku, kde jsem seděl v temném koutě u okna a pozoroval vnější svět. Viděl jsem vraždy, loupeže, znásilnění, viděl jsem veškerý odpad naší čtvrti a to na mě zanechalo stopy. Bral jsem to jako přirozenou věc a sám jsem se v den mých pátých narozenin vydal do městských uliček.

Snad sám bůh mne ochránil a nic se mi během těchto "výprav" nestalo. Jednou jsem se zatoulal do vzdálenější části města. Zde jsem potkal ty, co mi změnili život a ukázali mi, že může být zajímavější a pestřejší, než jaký jsem žil doposud. Ale to nejdůležitější, s čím jsem se u nich setkal, byla pravá rodina. Narazil jsem na Gildu zlodějů, která vládla této čtvrti a byla jednou z nejznámějších ve městě. Ti mne mezi sebe přijali jako sirotka, ne jako člena, nýbrž jako syna a dali mi to, co jsem u své matky nikdy nepoznal. Bylo to štěstí, teplo domova, radost a zábavu.

Dlouho jsem jen přihlížel. Když jsem se zeptal, co dělají ostatní a proč s nimi nemůžu chodit na "výpravy", bylo mi řečeno, že jsem ještě mladý a můj čas teprve přijde. To jsem nechápal. Bylo mezi námi množství stejně starých, snad i mladších, než jsem byl já a přesto oni na "výpravy" chodili. V mé samotě mi byl průvodcem Rake. Nevěděl jsem přesně, kdo to je, ale všichni jej vnímali s úctou. S ním jsem si povídal dlouhé hodiny o historii a dobrodružstvích.

Když nadešel čas, bylo mi asi jedenáct let, přivolal si mne k sobě a seznámil mne s mými učiteli. Ti mne měli učit všemu, co budu podle slov Rakea potřebovat. Kromě nudných hodin společenského chování, čtení, psaní, matematiky, filozofie a historie, mne druhý učitel vyučoval podstatně zajímavějším věcem. Tím bylo vybírání kapes, otevírání zámků a zákeřný boj proti silnějšímu protivníkovi. Naučil mne, jak zacházet s dýkou, jak házet s hvězdicemi a jak namíchat účinný jed, který můžu použít jak k přímé otravě zbraní, tak k zákeřnému otrávení pití či jídla. Tyto lekce mne velice bavily a brzy se mi všechna jeho slova vryla hluboko do mysli a já se naučil zlodějské umění používat s přehledem a spolehlivostí.

Konečně přišel čas, kdy konečně Rake svolil a já se mohl vypravit s ostatními na svou první výpravu. Byl to vynikající zážitek. Spolu s ostatními jsme vyrazili do temnoty noci a ztratili se v jejích stínech. Já měl za úkol spolu s dalšími dvěmi, již zkušenými zloději, kteří mne doprovázeli, vykrást hotelový pokoj potulného kupce, který do našeho města při svém putování zavítal. Byla to hračka. Lehce jsme se vyškrábali po okapu až k jeho pootevřenému oknu, kde obchodník spal a vskočili tiše do místnosti. Šmelinář ležel na posteli a zhluboko chrápal. Celá místnost byla nasáknutá pachem potu a alkoholu. Snad ani kdyby v jeho pokoji začalo hořet, tak by si toho nevšiml. Přistoupil jsem k jeho truhle, ležící naproti jeho posteli a žačal odmykat nepříliš jednoduchý zámek. Po dlouhém zkoušení a nerozvážných chybách začátečníka, konečně zámek zacvakal a otevřel se. Uvnitř jsme našli několik měšců, napěchovaných zlatem a různými šperky. Pak přede mnou ležel ještě jeden úkol -kupcův prsten. Byl vykládaný drahými kameny a podle Rakeových slov byl cennější než vše ostatní, co kupec vlastnil. Pomalu jsem se k jeho odporně obtloustlému tělu přiblížil. Ruku s prstenem měl položenou na svém mastném čele a zhluboka oddychoval. Opatrně jsem se k ruce natáhnul. Do tváře mi vrazil odporný závan z kupcových úst, který mne málem porazil. Musel jsem se hluboce nadechnout a pak jsem se opět ohnul k tomu pytli špeku. S odporem jsem prsten pomalu sundával. Šlo to těžce, asi si jej navlékl v dobách, kdy ještě nevážil přes metrák. Nakonec tuková kolečka na jeho prstě povolila a vydala mi drahocený klenot. S odporem jsem se postavil a kouknul na tlus»ocha, jak spí. A pak jsme konečně vypadli z jeho brlohu.

Po návratu byla má první akce Rakeem oslavena a dlouho do noci jsem mu sděloval své pocity a popisoval průběh své práce. Již se chýlilo k ránu, když přiběhl udýchaný poslíček a žádal Rakea, aby jej vyslechl. Jeho zpráva byla asi závažná, když se Rake vrátil, bylo vidět, smutek jenž mu usedl na tvář a jeho oči, jakoby utopené v kapkách deště hleděly se smutkem přímo na mne. Pak začal mluvit. Vrátil se zpět v čase, kdy byl ještě nerozvážným zlodějem v místních čtvrtích a kdy snil o postavení, které si až teď vydobil. Řekl mi, že on je, jak já sám už dlouhou dobu tušil, vůdcem této gildy a mne si vzal pod svou ochranu. Pak jsem se dozvěděl proč. On se do mé matky před léty zamiloval. Přemlouval jí, a» zanechá své práce, jenže ona jej neposlechla a dále ve své živnosti pokračovala. Později se dozvěděl, že čeká dítě. Přišel jí navštívit a znova jí nabádal, aby šla k němu a řemeslo a minulost nechala umřít s přicházejícím životem. Matka však již nemohla a byla ve vlastnictví místního pasáka, který jí za žádnou cenu nechtěl ze svých služeb propustit. Rake se tedy rozhodl začít vydělávat ještě více a našetřenými penězmi jí vykoupit. Tímto úsilím se dostal až na samý vrchol gildy a již se chystal shromáždit její majetek a použít jej na vykoupení ženy, kterou stále miloval. Mne vzal pod svou ochranu se souhlasem matky. To vyvrátilo mé představy, že jsem jí byl lhostejný. Musel jsem se dozvědět, co se tedy vlastně stalo. Po dlouhém tichu Rake promluvil. Možná, že jsem to z části čekal, ale i přesto, že jsem k matce nakonec náklonost trochu pocítil, nedokázal jsem uvolnit své city k zármutku. Má vlastní matka zemřela, ale se mnou to ani nehnulo. Vím, byl to možná následek minulých let, ale i přesto jsem se za sebe cítil odporně, že nedokáži truchlit pro svou vlastní krev ...

Následující dny se chystal pohřeb, který zorganizoval Rake, můj vlastní otec. Nikdo, krom gildy, která ho považovala za povinnost, nepřišel. Já sám byl zahalen do stínu smutku, za sebe, za její smrt, za lhostejnost ostatních, ale nic krom smutku ze mne nevyšlo. Žádná lítost, slzy, či pronkavý pláč. Jen čistý smutek. Po těchto dnech jsem se změnil. Začal jsem brát život vážněji a prozřel jsem. Záhlédl jsem nový smysl života. Zjistil jsem, že není vše takové, jaké se může zdá, stejně jako můj otec, o kterém jsem si myslel, že to je nějaký prašivý podvodník, který si s matkou jen užil a pak jí zanechal v trápení a ze kterého se nakonec vyklubal čestný a dobrý muž, sloužící gildě, svým lidem. A já jej za to ctím a od té doby jsem jeho pomocníkem, poradcem, společníkem, přítelem a zlodějem, který pro něj plní to, co není nejlepší pro něj, nýbrž pro nás-gildu ...

V této době mi je již sedmnáct let a poznal jsem skoro celé město. Znám každý jeho kout a vím jak na každý zámek, který se zde nachází. Přes den chodím a vybírám kapsy obyvatelům města a v noci vyrážím s ostatními na naše "výpravy". Poslední dobou mne ale láká něco víc. Chtěl bych zažít nějaké pravé dobrodružství, poznat někoho jiného než přátele z gildy. Poznat pravé nebezpečí a ne jen městské stráže. Začal jsem více poslouchat okolní rozhory, navštěvovat hospody a krčmy a naslouchat lidem, o čem se baví a sám hovořit s lidmi, kteří o to mají zájem a kteří vypadají, že něco už zažili. Kdo ví, snad na něco narazím ...
 

Komentáře, názory, hodnocení

Delruth - datum neznámé
iko5322.jpg
Mnoo....
Prostě.. Až ti příjde životopis do článků, optej se autora, pokud nebude špičkový, jestli by to radši nedal do stolu Životopisy... Podle mě si někdo dá říci. :-)

-> tím se omezí trochu počet zdejších životopisů...

Mno a ty špičkové životopisy, které autoři nechtěli zvěřejnit ve článcích hold ve článcích nebudou.. Maximálně se těch tvůrců můžeš optat, jestli to nechtějí dát do článku. :-)

Já tak budu činit, když přečtu opravdu nějaké dobrý... Třeba Janiku jsem přesvědčil, a» to dá aspoň do toho stolu a slyšel jsem, že se líbil i jiným, že? ;-) :-)
 
Fistandantilus - datum neznámé
fuck_y2031.jpg
Delruth: no to je právě na tom celé to nejtěžší, jak odlišit majitele a vlastníka a jak odlišit také to, zda to dát tam či tam, u jednoho převládá moc a touha zviditelnit se (třeba se i ztrapnit v pravopise, gramatice, apod.) u druhého zase ta touha není a sází na jistotu. Čtenář si ho dříve či později najde, pokud je to vytrvalý Andořan. Určitě. Další otázkou je, do jaké míry takový životopis, básnička, atd ... tj. dílka nemusí být velkého formátu, mohou zahlcovat současný stav Článků ... (někdy se nad tím taky zamyslete, než budete něco do článků posílat) ...

F.
 
Delruth - datum neznámé
iko5322.jpg
Uááá! Oprava: ... majitelé ... ]:-)
a taky ... poslat ... :-D
 
Delruth - datum neznámé
iko5322.jpg
Fist: Ohledně tvého návrhu... si zrovna myslím, že nejpovedenější životopisy se tu neobjeví, protože jejich majitelové nemají potřebu je zvěřejňovat na "hlavním skle". ;-)

Těžko říci no... Nevím, kolik životopisů chodí do článků, ale zatím jich tu ani moc nebylo a kdyby se mělo vybírat, tak by tu šel jeden? Žádný? ;-)

Asi bych to nechal tak a nebo si vždy promluvil s oním vlastníkem, jestli mu to třeba nestačí polsat do stolu Životopisy. :-)
 
evve - datum neznámé
blue_butterfly_sm2219.jpg
Fist.: to neni špatnej nápad (z mýho pohledu)... ale chudáci lidi, co se chtěj pochlubit svým povedeným životopisem a zjistěj, že podle někoho (nevim přesně podle koho:o)) neni moc dobrej a zkončí "jen" v hostinci... pak by se mohl vyklubat další spor ohledně omezování práv na Andoru a to už by bylo moc... :o/ pfuj...
 
Taron - datum neznámé
sadakoeye-ikona7763.jpg
Jak tak pozoruju, od dob kdy se tu objevil můj parodiální životopis, sem nepíše snad nikdo na jiné téma...
...začlo do Diadenem a že bych to zkončilo Zekem? Mno, uvidíme...
...každopádně jde teď o hodnocení tohoto... ehm ...článku.
Začal bych tím, že jsou tam poměrně problémy s časy (pokud to tu už nebylo zmíněno) a sice, že se vydal ve svých 15ti letech prvně do ulic a za nějaký čas v gildě ve věku 11ti let vyučován zlodějskýmu řemeslu? Krapítko popletený ne?
Celkový dojem vcelku průměrný, jako každý jiný zlodějíček. Však i když se zdá býti poměrně obyčejným, může v době míti nějakého kouzla.

Pokuds myslel to zapojení vážně, měl bych pro tuto postavu jednu nabídku zhlediska zapojení v jedné jeskyni...

...jinak hodnotím za 6.
 
Fistandantilus - datum neznámé
fuck_y2031.jpg
evve: a to jsi nečetla originál .) (co jsem měl říkat já)
Někdy jsem si připadal jako v nějaké firmě kde opravují články a dávají jim zbrusu nový lak. Rozhodně to nebylo někdy o pravopisu, ale spíše o logičnosti některých vět. No raději už to nebudu dále rozvádět. Spíš si všímejte myšlenky příběhu.

Btw: jen tak poslední dobou zase překrucuju myšlenku o tom, že životopisy, které budou poslány jako článek asi nabídku ke spolupráci se Sargo ta totiž vede stůl o životopisech. Spíš bych se přikláněl k variantě, že opravdu jen ty nejpovedenější životopisy by šli na hlavní sklo - jak má tady v oblibě někdo říkat, už jsem si nestihl zapamatovat kdo. Co vy na to ?
 
evve - datum neznámé
blue_butterfly_sm2219.jpg
Celkově to je pěkný, ale jeam poměrně dost chyb od překlepů až po chyby v interpunkci. Hlavně se ti dosti opakovala slova. To je patrné zejména zde: " Snad ani kdyby v jeho pokoji začalo hořet, tak by si toho nevšiml. Přistoupil jsem k jeho truhle, ležící naproti jeho posteli a žačal odmykat nepříliš jednoduchý zámek" -v celém textu je strašně moc zájmen.
4. a 5. odstavec začíná skoro stejně ("Když nadešel čas..." a "Konečně přišel čas"). Je tam opravdu hodně opakovaných slovíček...
Začátek byl takový "odfláknutý" (když to srovnám s ostatními odstavci)
Jinak bych řekla (stejně jako Deli), že to je prostě nadprůměr mezi životopisy, takže dávám 7
 
Delruth - datum neznámé
iko5322.jpg
Tak jsem si přečetl tenhle životopis... Popravdě jsem ze začátku nechtěl věřit, že má takové základní hodnocení, kvůli kterého jsem na něj kouknul a přečetl jej...

Ale posléze se vše vysvětlilo a životopis začal dávat smysl. :-)

Jelikož jsem četl už mnoho životopisů a kvalitních životopisů, které se naleznou třeba ve stole Životopisy, tak nemohu hodnotit moc vysoko...

Proč? Začátek je dost nesmyslný a ikdyž se mnohé vysvětlí posléze, něco zůstane.. Nezdá se mi, že by se pár roční dítě dozvědělo o ilegální činosti a o nočním životě díváním se z okna... ;-)

Námět je lehce kýčovitý a ne moc originální, ale přesto dobře napsaný... A nemá se jen kritizovat, že jo. :-)

Je to nadprůměrný životopis a proto hodnotím nadprůměrně. :-)
 
Elejša - datum neznámé
emily4204.jpg
Je to na pohodu, jen mi nede do hlavy tahle věta: "Matka se o mne moc nestarala a já byl od doby, kdy mne přestala kojit zcela samostatný." Ač to má navazování, tak je to trochu hloupost. Dítě nemůže bejt samostatný a zvláš» ne v roce, roce a půl... Ale jinak životpis je to pěknej.
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.063582897186279 sekund

na začátek stránky