Andor.cz - Dračí doupě online

Je rok 75 před naším letopočtem a nad planinou zapadá slunce. V římském ležení sedí u stolu triumvirové Lupus Magnus, Andreios Minor a Rigor Mortis. Lupus Magnus A Andreios Minor drží v ruce pohár vína a zhluboka oddechují. Praporce těžce vlají ve větru a váleční psi v táboře si lízají rány – prostě běžný večer po ne úplně vyhrané starověké bitvě. Svalnatí legionáři si navzájem natírají urostlá těla olivovým olejem a tvrdí, že to je kvůli léčení ran. Lupus Magnus i Andreios Minor pijí, přemýšlejí a mlčí. Rigor Mortis mlčí také – je totiž mrtev. Jenom zocelení drsní centurioni výskají a u ohnišť hrají kostky. Zdá se, že Lupus Magnus je velmi zachmuřen.

Andreios Minor: „Proč ten smutek? Další bitva ráno určitě vyjde – a u Jupitera, nepřátelé budou poraženi! Jsme přece Římané, synové Marta!“
Lupus Magnus: „Neříkal TOHLE dnes ráno Rigor Mortis?!“
Andreios Minor: „Říkal.“
Lupus Magnus: „Vidíš – a teď neříká nic. To bylo pořád řečí: „Půjdu v čele svých vojsk, půjdu v čele svých vojsk!“ A šel a šel, až pošel.“
Andreios Minor: „Nevadí, tak ho zítra v čele necháme nést. Se štítem anebo na štítě – jaký je v tom rozdíl?“
Lupus Magnus: „Alespoň se za ním bude moci někdo krýt. Ale já do útoku nejdu! Budu generál moderní doby, schovám se pěkně tady a budu velet pomocí informačních holubů. Ti budou nosit prsty ukazující směr útoku.“
Andreios Minor: „Prsty?!“
Lupus Magnus: „Jasně, nikdy jsi neslyšel o konceptu informačního bojiště? Holub sem, holub tam – ty jsi v pohodě a propíchnou někoho jiného.“
Andreios Minor: „To není příliš statečné. Nejsi dobrý voják. Co na to senát?“
Lupus Magnus: „Kdybych nevisel tolik prachů za výstavbu akvaduktu, tak se sem neženu. Ale manželka ho chtěla s modrýma asyrskýma kachličkama, tak co jsem měl dělat? To nějaké peníze stojí. Jsem tu jen proto, že mi chlapi ze SPQR nabídli peníze za vítězství.“

Oba dva se napili dobrého vína a usmáli se na sebe. Moc dobře vědí, že manželky a senát se od sebe moc neliší. Oboje dává jen rozkazy a jen když je splníš, dostaneš odměnu. V opačném případě tě seřvou.

Andreios Minor: „Vůdce Galů má zájem o Řím. Chce ho zotročit – mně za to normálně nabídl 20 000 dinárů. Co to vzít?“
Lupus Magnus: „Prodat Řím cizákům není římské!“
Andreios Minor: „No a co? Jednou to někdo udělá. Tak proč z toho nemít zisk dneska? Uvažuj: Rigor Mortis neustále plkal o římských ctnostech a dneska už ho čeká jen římský pohřeb žehem.“
Lupus Magnus: „Prodat Řím Galům? Ty si opravdu myslíš, že by Římanům mohli poroučet Galové, Germáni a taková ta barbarská svoloč ze severu? Kdo ti takovou blbost nakukal?!“
Andreios Minor: „No, říkala mi to Pýthie v Delfách. Prý jednou Římané projedou každou válku a skončí v nějakém pánbíčkářském područí, nebo tak nějak.“
Lupus Magnus: „Tý tak budeš něco věřit. Pořád je zkouřená! Naposledy radila Pyrrhovi, jak zvítězit. A víš, jak dopadl Pyrrhos? Flaksy na bojišti potom sbírali týden!“
Andreios Minor: „Nehádej se! Náhodou vyhrál. Zůstal sám, ale vyhrál. Máš blbou náladu, dej si něco k jídlu. Třeba tu… tu novinku.“
Lupus Magnus: „Myslíš tu hnusnou placku s pečenou zeleninou?“
Andreios Minor: „Ne, pizzu ne. Myslím ty vařené provázky se sýrovou strouhankou.“
Lupus Magnus: „Ne, já chci hamburger nebo steak, pořádné římské jídlo! Jestli budou Římané jíst tyhlety moderní blafy, tak klidně budu věřit té Pýthii. Zejtra si naděláme pořádné steaky z thráckých slonů.“
Andreios Minor: „Thrákové nemají slony.“
Lupus Magnus: „Opravdu?! To se mi ulevilo! Šťastný to den…“

Ano, zatímco dnes jsou nejhroznějšími zbraněmi atomové ponorky, tanky s kompozitními pancíři nebo fantasticky hbité letouny, byly v dobách Antického Říma nejobávanější zbraněmi obrnění sloni. Fungovali v podstatě jako moderní tankové svazy a rozmetávali sevřené řady nepřátel. Nemyslete si, že když v nepřátelské armádě nestály moderní zbraně, byly bitvy legračnější – naopak. Historie jednoznačně ukazuje, že šlo o brutální jatka, kdy se regulérní armády napichovaly navzájem na kopí falang, prchající pěšáci byli masakrováni jezdectvem a barbarské ženy dekapitovány římskými legionáři. Ráno jste vstali, oblékli se do brnění a večer, než jste zcela znaveni ulehli, jste museli očistit zbraně i zbroj od jater, mozků a slezin nepřátel. Řezničina v opravdovém smyslu slova!

V táboře se začínají objevovat první paprsky světla, však je ještě velká tma. Lupus Magnus a Andreios Minor jsou však už na nohou.

Lupus Magnus: „No, už je ráno… musíme probudit vojsko a připravit ho na boj.“
Andreios Minor: „ Ano, ale žádné žertíky. Předevčírem někdo vzbudil osádku katapultu tak, že je odpálil, když spali v nataženém vrhači. Vrátili se až v poledne…“
Lupus Magnus: „Generále, vzbuďte vojsko! Do řad, do linií! Vyneste před armádu Rigora Mortise, na štít s ním, ať je znovu vede do boje!“
Generál: „Co když upadne a někde ho ztratíme? Thrákové se ho mohou zmocnit, uříznout mu hlavu a udělají si z jeho lebky pohár na víno.“
Lupus Magnus: „No co? Každý den měl pod čepicí dost napito, takže žádná velká změna.“
Generál: „Jaký bitevní plán zvolíme pro tento den? Myslím, že bychom měli počkat, nepřítele unavit manévrováním a pak rozhodně udeřit.“
Lupus Magnus: „Jsme v plném počtu. Naše věc je zralá. Den ze dnů vzrůstá síla nepřítele, my, kdož jsou na vrcholu, leda klesnem. Je zákon přílivu a odlivu, jenž vládne světu. Příliv žene k štěstí. Však kdo jej promešká, ten nadosmrti se brodí strastiplně mělčinami. Teď plujeme s přílivem, a dokud proud nás žene, užijme ho, nebo náklad i s lodí ztratíme.“
Andreios Minor: „Jsi si jistý?“
Lupus Magnus: „Jasně, píše o tom ten slavný vojenský teoretik, ten Caaeser.“

Bitva začala. Jak bylo řečeno, naši triumvirové stáli až v poslední linii, daleko od bitvy. Náhle však něco zahlédli. Velké množství prachu, které mířilo k nim.

Andreios Minor: „Hele, něco se děje, armáda se k nám blíží! Určitě jsme vyhráli, běží, mají radost!“
Setník: „Utíkejte, utíkejte, blíží se jejich sloni!!!“
Lupus Magnus: „Hele, neříkal jsi, že Thrákové nemají bitevní slony?“
Andreios Minor: „Jasně, nemají, je to nějaká blbost. Nemají slony, nemůžou je mít.“
Lupus Magnus: „Ty vole, zdrhej, sloni zprava!!!“
Andreios Minor: „Ha, ha, ha, to jsme se nasmáli…“

Během chvíle se po Andreiovi Minorovi prošel válečný slov a hezky ho “přežvýkal“, až to několikrát pěkně ruplo. Za nimi šli drsní válečníci Thráků.

Lupus Magnus: „Do pr… ne, ne, ne...! Podívejte, jsme rozumní lidé, dohodneme se...! Nezabíjejte mě, ne! Dám vám peníze, dám vám své otroky, dám vám i ženu a ten její blbej asyrsky okachličkovanej akvadukt, jen mě nechte žít!!!
(SWISSSH!)
(Eh… ehee…)

Mrtvé tělo Lupuse Magnuse spadlo na zem. Než navždy zavřel oči, ochutnal kaluž vlastní krve, snad mu chutná...