Autor: Elisabethe L. DawisSekce: BáseňPublikováno: 27. dubna 2011 20:48Průměrné hodnocení: 9.2, hodnotilo 10 uživatelů [detaily] |
Je třeba, třeba se smát!
Však slzy neumí, nechtějí,
nikdo neučil je, jak se radovat,
a tak se topí v beznaději.
Když úsměv na tváři hraje,
v očích lpí tichý žal,
na duši velká bolest zraje,
a slzy topí se dál.
A smích, též falešný umí být,
když na rtech se usadí,
za pravdu, za tu je třeba se bít,
neb lež bez citu tě pohladí.
Až úsměv slzy prolije,
až slzy úsměvem oslní,
až každá z nich se zasměje,
vše se štěstím naplní.
| ||||
Hezké, jako všechny básně od tebe, chválím :o)) |
| ||||
Moc pěkné x)))) |
| ||||
John Regon - 26. května 2011 15:12 nojo řezník z povolání:D *dušení smíchem* Ale jinak je to upřímně skvělé!!!!!!! |
| ||||
Na záchodě se píše nejlíp. Páč si tam hlavu i něco dalšího vyprázdníš a to se hned líp píše. |
| ||||
Že jsi to skládala na záchodě? Vůbec nevadí ;) :DD I tam se dá složit několik věcí :D Ale povedlo se ti to. Mě se to moc líbí :) |
doba vygenerování stránky: 0.070698976516724 sekund