Andor.cz - Dračí doupě online

Ležím na zemi a dech mi drhne v hrdle. Mráz se pomalu začíná zakousávat do těla a to i přes silnou vrstvu kožešin. Chlad zabraňuje rozkladu těl, a ty ani tak nesmrdí. Naštěstí. Havrani poletují všude kolem a hodují. Kšá potvoro! Já nejsem mrtvý! Ale jak dlouho ještě? Hluboká rána na boku i přes chlad krvácí. Střeva se tlačí ven z břicha. Slavná řež! Smrt pro Nifelheim!

Nájezdníci se už zase blížili. Meč už už chtěl vyskočit z pochvy a zazpívat píseň smrti. Budeme zabíjet, zvítězíme. Dřevěný štít nezvykle ztěžkl, ale co. Dívám se po spolubojovnících. Vtipkují, usmívají se. Jako by se ani neschylovalo k boji. Tváře pod hustými vousy rudnou chladem. Přilby s rohy se pokrývaly jinovatkou. I přes hustou kožešinu pronikal mráz až na kůži. Kroužková košile taky chladila. Příjemně. Tlumila vzrušení, tlumila touhu zabíjet, rvát a trhat nepřátele na kusy.
Čekali jsme před palisádou jako smečka vlků zahnaná lovci ke skále a nemající kam ustoupit. Tam za námi, za valem a hradbou byli už jen starci, ženy a děti. Ženy, usmál jsem se. Vzpomínka na poslední noc mě rozehřála. Sakra, jak se to vlastně jmenovala? Ani nevím, ale to je jedno, protože za chvíli už bude jedno všechno. Nervózně jsem si prohrábl mohutný vous, zatahal za copánky v něž jsem měl spleteny vlasy. Kazajka trochu vázla. Protáhl jsem se a s pocitem zadostiučiní jsem ucítil jak švy povolily. S úsměvem zkouším ruku: je rychlá jako dřív. To je ono.

Ti psi se blížili…příliš rychle, ale co. Aspoň to dříve začne… a my nebudeme muset čekat. Tak pojďte vy svině! Slyším řvát sám sebe. Ukážeme vám zač je toho loket. Můj soused v řadě vytáhl sekeru a zkušeně jí potěžkal v ruce. Zavrčel jako rozzuřený vlčí samec. Znovu úsměv. A touha po krvi. Lační jako šelmy. Tasím meč a jako ve snách vnímám cinkot tasených zbraní. Odplivnu si do sněhu a pokračuju v cestě. Krok a krok. Za chvíli se rozběhneme a vše začne a skončí zároveň.
„Nifelheim!“ zařval náčelník.
„Nifelheim!!!“ zařvali jsme ozvěnou a vyrazili.
Thore pomáhej svým dětem, Odine přikloň se na naší stranu, Tyre, to my jsme v právu! Myšlenky běží jako splašené, ale není nad čím přemýšlet. Všude krev. Výpad, kryt, praskl mi štít. Vztekle ho zahazuji a chápu se obouruč meče. Po tváři mi stéká krev z plytké rány na obočí. Sek a ještě jeden. Bij, zabij! Smrt jižanským psům! Kosti praskají, sníh je rudý krví. Její tvář a něžné doteky, vášnivé polibky. Bij! meč vnikl hluboko do těla a uvízl. Sakra! Rána pěstí, čepel z leva …
… probral jsem se a ucítil hroznou bolest v břiše. Podíval jsem se a málem jsem se pozvracel. Střeva mi lezou z břicha. Chce se mi řvát, ale hlas mi drhne v krku. Havrani hodují na protivnících i přátelích.

Jak tu tak ležím dech se mi u úst sráží v obláčky páry.
Krá, krá … nic víc neslyším … i když … klapot kopyt? Tady? Hledím směrem odkud ten zvuk přichází.
Na mohutném ryzákovi sedí žena. Je jako bohyně. Na hlavě přilbu s dravčími křídly, prsní pancíř úžasných tvarů a hedvábí neponechávají mnoho prostoru mé fantasii. Sesedla z koně a o stehno jí pleskla pochva krátkého meče. Rusé vlasy povlávají ve větru a ona jde ke mně.
Hledím na ní.
„Vstaň,“ řekla mi hlasem, který nepřipouštěl odpor, a tak jsem vstal. Nevěřícně na ní hledím, pak se podívám k nohám a zírám na své tělo. Sakra, to jsem, ale zřízený. Musím se tomu pousmát. Bere mne za ruku a ukazuje na koně. Vyhoupla se do sedla a já si sedl za ní. Vyrazili jsme a za chvíli se kopyta koně přestala dotýkat země a mi se vydali směrem k nebi.
Viděl jsem ledové pláně i obry, viděl jsem Ygrassil, jeli jsme po Duze. Heimdall se usmál a otevřel bránu.
Asgard. Jsem v Asgardu, a ta žena, to je valkýra. Vjeli jsme na nádvoří a sesedli. Vedla mě k velké budově. Dveře se rozlétly a já vstoupil. Uviděl jsem své druhy a spousty dalších válečníků jak pijí, hodují a laškují s valkýrami. V čele stolu stál trůn a na něm seděl jednooký válečník. Odin, to je Odin! Blesklo mi hlavou. Valkýra mě usadila a nalila mi pivo. Očumuju jí prsa a chtivě na ní koukám.

Kohout Gallowlas kokrhá jako splašený, Heimdall duje na gigantický roh. Stojíme v řadě a mráz se zabodává do těla. Nestvůry pod velením Lokiho se blíží. Meč chce už už vyskočit z pochvy a zazpívat píseň smrti.