Andor.cz - Dračí doupě online

Poprvé? To bylo jednou, když jsem si naprosto spontánně vyšel ven na procházku se psem ve dvě v noci. Když jsem přecházel přes náměstí, do cesty se mi postavil nějaký ožrala a řval na mě takové ty věci, které ožralí lidé často vykřikují. Můj pohár trpělivosti přetekl, když kopl do mého jezevčíka. Tehdy jsem mu řekl: „Ještě jednou se ho dotkneš a zabiju tě…“ K jeho smůle se nepokusil kopnout do psa, ale namířil svůj pravý hák na můj obličej. Úhyb. Protáhnout vodítko za zády. Kolem krku. Pod ramenem jako kladku. Loket před ústa. A ustavičně tahat.

Neudělal jsem to proto, že bych měl v hlavě v tu chvíli zmatek. Ne. Já měl v hlavě naprosto jasno. Většina lidí by si myslela, že jsem udělal špatnou věc. A jestli ano, co mám potom dělat? Většina křesťanů by šla ke zpovědi. To je ale úplná kravina. Lidi si myslí, že potřebují odpuštění od někoho jiného, protože udělali špatnou věc, i když si mysleli, že je to dobrá věc. Ale jediný, od koho potřebují odpuštění, jsou oni sami. Když si myslí, že dělají dobrou věc, dělají dobrou věc. Sice jen ze svého pohledu, ale komu se za to omlouvat, když to má logické opodstatnění.

Já jsem si odůvodnil jeho smrt tak: „Byl to hajzl.“ Všichni lidé jsou hajzlové. Jediní tvorové, kterých bych se nikdy nedotkl, jsou zvířata. Ta dělají vše co dělají jen proto, že musí. Když vám někdo řekne: „Musím už jít.“ Opravdu to znamená, že musí? Jistě, že ne. Může zůstat celou noc, měl by odejít, ale může zůstat. Musí jen jíst a pít – za předpokladu, že chce žít, protože ani to nemusí.

Můžu to dělat. Umím to dělat. A budu to dělat. I kdybych měl vyvraždit celé lidstvo, abych zabránil jeho šíření, udělám to. Věřte mi, nejsem extremista. Extremista je ten, kdo to udělá kvůli náboženství, nebo své zemi. Dokázal bych zabít sto lidí, ale jedno zvíře? Ani náhodou. Zvířata se nebojí smrti, vědí, že to má přijít, přijde a přijde znovu. Já se smrti taky nebojím. „Proč?“ ptáte se? Když se jí budu bát, změní to něco na tom, že umřu? Ne. A navíc - bude o jednoho hajzla míň. Ptáte se: „Jaké to je, zradit vlastní druh?“ Já vám něco řeknu. Já jsem vlastní druh nikdy nezradil, pořád jsem jedním z mnoha lidí.

Všichni lidé jsou stejní, chtějí někoho zabít, jenže si vštípili ideály, které jim to zakazují. Za vinu to nedávám jim, ale jejich inteligenci, která asi není dost vysoká, aby si uvědomili to samé co já: Že nic nemusí a všechno můžou…

Dovětek

Jestli se ptáte: „Kdo byl druhý?“ Tak to není ta správná otázka. Správná otázka je: „Kdo byl poslední?“