Andor.cz - Dračí doupě online

„Haló, kdo je tam?“ zakřičel ještě jednou do tmy přikurtovaný muž ležící na kamenném stole.
„Tak jste se konečně probudil,“ ozvalo se ze tmy.
„Vylez ven, ty sráči!“ zařval spoutaný.
Po celé místnosti se najednou rozlilo až nepříjemně ostré světlo. Na židli v rohu místnosti seděl postarší chlapík s knírkem a hnědými vlasy spadajícími na ramena. Na košili měl jmenovku s nápisem: MUDr. James Wilkinson.
„Cos mi to proved', ty hajzle?“ ozval se ještě jednou muž přivázaný ke stolu. Měl na sobě jen trenýrky, byl plešatý a měl poněkd kulatější postavu.
„Zatím nic. Ale myslím si, že k muži, který má nad vámi absolutní moc, byste se měl chovat trošku líp, nebo ne, pane Rayi Stonesi?“ odpověděl mu James.
Ray jen rezignovaně sklopil až doteď doširoka otevřené oči.
„Tak co ode mě chceš?“ odvětil po chvíli.
„Já od vás nechci vůbec nic, ale klidně vám řeknu, co chci celkově – spravedlnost,“ řekl James a vstal. Přešel místnost, zastavil se u stolu, otevřel šuplík a vytahl z něj stříkačku.
„Co to...?“ víc už toho Ray říct nestihl, protože jakmile začal mluvit, James mu vrazil do úst roubík a surově mu ho utáhl.
„Ty mě teď budeš bedlivě poslouchat, ty zkurvysynu!“ vyštěkl zlostí James a vpíchl Rayovi obsah stříkačky do kapačky. Teprve teď si Ray uvědomil, že je na ni napojený.
„Tohle je morfium, v dostatečné míře by tě to mělo asi tak za pět minut uspat, no a pak… řeknu ti, co pak: Nebudeš se moct hnout, nepohneš ani tím tvým zasraným očním víčkem! Protože ti uřežu všechny nervový zakončení, vedoucí do těch tvejch hnát…“ dořekl James a pousmál se.
„Až doteď jsi vynášel falešný rozsudky nad lidma, který měli dostat nejmíň doživotí, ale to teď skončí a ty už nikdy nikomu nadržovat nebudeš, ty zasraná svině!“ vybuchl James a odvrátil se od Raye, který se zmítal v chladných železných okovech. Pomalu přestával vnímat svět kolem sebe a zaslechl jen: „Tak zatím, ty jeden tlustej zmrde…“

* * *

Před třemi dny

V soudní síni pomalu utichal rozruch, způsobený opětovným předvedením obžalovaného. Tím byl Steve Rays, který údajně před pár dny zavraždil svého marketingového kolegu.
Zavalitý soudce si odkašlal a začal mluvit.
„Jelikož je přestávka téměř u konce a já i porota jsme dospěli k jednotnému výsledku, navrhuji, abychom začali ihned a zbytečně to neprotahovali.“ Pronesl soudce svým hlubokým hlasem a uvelebil se na židli. Soudní síní se ozvalo souhlasné zamručení.
„Dobrá tedy,“ pokračoval soudce.
„Pan Steve Rays byl shledán podezřelým z vraždy. Konkrétně z vraždy druhého stupně, jelikož zde ale nebyl dostatek důkazů, ani žádní očití svědci, bylo rozhodnuto, že bude stanovena kauce ve výši tří tisíc dolarů. Jelikož nebyly vzneseny žádné námitky, předčasně ukončuji toto soudní jednání.“ Když domluvil, popadl ze stolu haldu papírů a spěchal ven z místnosti. Když byl u dveří, nenápadně pokynul právě odváděnému obžalovanému, který se na něj jen hezky usmíval.

* * *

Místností se ozývalo zběsilé pípání nemocničních přístrojů. Záchrana? Pomyslel si Ray. Avšak když spatřil Jamesův obličej, všechna naděje byla pryč.
„Kurva, kurva, kurva! Neumírej ty špekoune zasranej!“ zaryčel James a když spatřil, že je Ray vzhůru dodal: „Jen se podívej, tlusťoušku a užij si tu volnost, dokud máš ještě čas…“
Když to dořekl, vrazil do kapačky další dávku morfia. Ray s námahou zvedl hlavu a když spatřil svou pravou ruku venku z okovů, vnitřně se zaradoval. Ale po chvíli ho dostihla hrůza, právě když se chystal pohnout palcem a zjistil, že to nejde…

* * *

Před dvěma měsíci

Soudní síní se rozléhal mohutný hlas soudce, který se právě chystal vynést rozsudek.
„Obžalovaný byl schledán vinným ze zločinu vraždy třetího stupně. Kvůli nedostatku důkazů a také kvůli tomu, že jediný svědek byl v době činu v šoku a možná i pod vlivem drog…“ náhle byl přerušen hlasem z davu.
„To je lež!“ zařval muž s kaštanově hnědými vlasy a vyrazil přes lavice kupředu, aby se mohl vrhnout na soudce. Cestu mu však zkřížila ochranka a proti té neměl šanci.
„Seš zasranej lhář! Ten hajzl mi zabil syna a podle tebe je to vražda třetího stupně? Za pět let bude na svobodě a bude vraždit dál!“ ochranka začala muže vyvádět z místnosti. Soudce pokračoval, jako by se nic nestalo.
„Obžalovaný je tedy odsouzen pro nedostatek důkazů ke čtyřem rokům odnětí svobody.“ To bylo to poslední, co James ze soudní místnosti slyšel, pak ho vyhodili ven.

* * *

Ray se pomalu probíral. Světlo už nebylo tak ostré a tak otevřel oči. Kupodivu už se nenacházel v té podzemní kobce bez oken. Byl v nemocnici! Už se chystal začít volat o pomoc, když zjistil, že nemůže. Vytřeštil oči a podíval se směrem ke svým rukám a nohám. Už nebyl přikurtovaný, ale přesto se nemohl hnout. Výhled mu kazil dýchací přístroj, který měl na nose a ústech, ale i přes něj viděl lékařskou kartu s nápisem vegetativní. Ray byl v šoku, taková bezmocnost… Do pokoje vešla sestra, Ray se na ni snažil vystrašeně zamrkat, ale ani to nešlo. Sestra mu naprosto nezúčastněně prokapala oči a odešla.
Chvíli po ní vešel do pokoje James s naprostým zadostiučiněním ve tváři. Ray na něj vrhl nenávistný pohled, nebo alespoň takový, na jaký se zrovna zmohl. James se pousmál a řekl: „Ale, někdo nám tady moc hýbe očima, to by mohlo přilákat pozornost sester. Budu ti muset předepsat ještě něco hodně silnýho na uvolnění svalů. Něco ti řeknu, jedinej důvod, proč jsem ti nevydloubal oči, je ten, abys mohl příštích třicet let zírat na tu stěnu před sebou.“ Uchechtl se a po chvíli dodal: „Tak zatím…“ potom se otočil, ztlumil světlo a s hvízdotem prošel dveřmi.
Spravedlnosti bylo učiněno za dost, pomyslel si James.