Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Nightmare Moon - Dobrou NocOblíbit

eris24903.gif

Autor: Seran

Sekce: Povídka

Publikováno: 25. července 2011 11:39

Průměrné hodnocení: 9, hodnotilo 2 uživatelů [detaily]

 
Jedná se o mojí první povídku, tak bych byl zcela rád za jakoukoliv kritiku. Moc děkuji Aelin za pomoc s opravou hrudek.
 
Poslední paprsky slunečního kotouče se stahují ze střech obydlí. Žena sundává prádlo z natažených šňůr na zahradě. Pak ho pokládá do připraveného košíku a kolíčky odkládá stranou do předem připravené misky. Poslední pár bílých košil skládá do košíku a bere ho s sebou domů. Tráva se ohýbá pod jejími bosými chodidly a vítr si hraje s jejími nakrátko sestřiženými vlasy. V okně za závěsem se mihla postava, žena se při pohledu do okna a následném dalším mihnutí akorát z druhé strany pousmála. Vkročila na první ze tří schodů ke dveřím dřevěného srubu a položila koš s prádlem na stolek, vytahujíc oblečení z koše a pozorujíc při tom mizející slunce za obzorem. Už dávno není vidět ten zlatý kotouč, jen mraky ozářené zlatým paprskem ohlašují, že je za horizontem na své pouti kolem země. Oblečení vyndané z koše na stole nechala srovnané a koš dala pod stůl. Mohla jít a složit ho uvnitř, ovšem má až moc ráda pohled na krajinu a přicházející tmu. Chvilku jen nechybně stála a hluboce dýchala čerstvý vzduch a v dálce pozorovala, jak slunce již zapadlo a šero jí skočilo do zad.
Příjemný večerní vánek nadále foukal a žena si se zasněným pohledem povzdechla. Ne smutkem, ale úžasem na jakém krásném místě to je. Povinnosti ale nejdou odkládat pořád, a tak se musela odebrat dovnitř domu. Rychle složila několik bílých košil, dvoje šaty a jedny malé šaty, doslova pro malou princeznu. Vše dala na hromadu a chytla do jedné ruky, aby si mohla otevřít dveře. Ovšem první věc, co se stalo, když se chytla kliky, nebylo cvaknutí zámku, ale chlad. Chlad, co vycházel přímo z kliky skrz její ruku do kostí a následně do celého těla. Husí kůže po celém těle byla vidět i z pěkné vzdálenosti, ale žena se ani nepohnula. Nemohla. Chlad se jí usídlil v kostech a působil bolest všech kloubů v těle. Začala se klepat zimou, ale nijak jí to nemohlo pomoct. Ruka sama vystartovala a upustila oblečení a při tom dost nešetrně narazila do dveří. Druhá ruka stále drží kliku, jako by to bylo něco, co jí může pomoct. Zespoda bosých nohou se začal táhnout stín. Bylo už šero a stíny nebyly vidět, ale tenhle stín byl černý jako noc. Okolí kolem něj zamrzalo a tvořilo krásné pavučinky ledu s ornamenty. Stín nabral obrysy ženy, ale hned mu narostly křídla a dlouhý rovný roh z hlavy. Nakonec se rozplynul. Žena se přestala třást, její srdce zklidnilo tep a řasy jí zbělaly námrazou. Toužila po tom, aby si jí aspoň rozklepaly zuby zimou. Ale byla divák ve vlastním těle. „Děkuju,“ ozval se ženský hlas v její hlavě, všechny její myšlenky najednou ožily strachem. „Kdo jsi? Co chceš! Co se děje?“ zkusila říci, ale vše jí znělo pouze v hlavě. Najednou se dveře před ženou otevřely a vytrhly jí kliku z ruky. Za nimi stál dlouhovlasý muž s bradkou u nohou malá dívčina, držící se ho jednou rukou za kalhoty. „Co se stalo, zlato?“ zeptal se a kouknul ze dveří na verandu, zda nikdo nestojí za rohem, pak na podlahu a na prádlo. „Nic mi není, jen jsem škobrtla,“ odpověděla žena a usmála se na něj. V její hlavě ale pravá majitelka těla jen bezmocně koukala na muže, dcerku a na velkého černého pegase jednorožce, co stojí opodál za nimi. I když je uvnitř světlo, kolem něj je tma a zmrzlé pavučiny ledu se rozlézají po stěnách. Žena křičela, snažila se pohnout, ale byla vězeň a divák svého těla. „Nechci to nakonec,“ rekl jí pobaveně pegas a s tichým klapáním prochází místnost. Za každým jeho krokem zamrzá podlaha a za ním se i táhne tma. Muž se na ženu usmál a pomohl jí sebrat oblečení. „Musíš dávat větší pozor, tyhle schody jsou zrádné,“ pověděl jí a přitom nevěděl, co je za ním. Dcerka se otočila, ale jako by přehlídla velkého černého koně s helmicí a modrýma očima přímo před ní a zase koukla na mámu. Oblečení bylo sebráno a muž se také otočil, aby ho odnesl do šatníku. Žena konečně doufala že se něco stane. Že jí pomůže. Ale nic se nestalo, muž doslova prošel pegasem, jako by tam ani nebyl. Jen bylo slyšet z druhé strany koně hlasité "Brrr". Žena stojící ve dveřích se sama rozešla směrem do místnosti, za svou dcerku, co chvilku následovala otce do šatníku. Chytla malou princeznu a zvedla ji do vzduchu. Holčička se rozesmála a žena netušila, co se bude dít, zda to není jen hrozný sen a už se probudila. Na chvilku se i usmála. Ovšem v tom stisk povolil a holčička padá z výšky na tvrdou zem. Dopad nebyl hezký, na bok a dívčina hned začala brečet. Žena uvnitř byla v šoku, který hned vystřídal brekot, smutek, ale i vztek. Nic toho ale se nedostalo na povrch a její tělo jen dál stálo s rukama ve výši. Muž hned vyběhl ze dveří naproti, koukajíc, co se děje. Holčička silně brečela a držela se za naražené koleno, co už začalo červenat.
„Co se ti stalo, zlatíčko?!“ vyhrkne muž a sehne se ke své dcerce, aby ji zvedl. Žena mezitím dá ruce dolů a se zlým úsměvem kouká na muže. „Maminka mě shodila na podlahu!“ dostane ze sebe malé dítě s pláčem a vzlykáním. Muž naprosto nevěřícně koukne na svou ženu. Ta se napřáhne a dá mu facku. Žena uvnitř křičí, volá: „TO NEJSEM JÁ! TO NEJSEM JÁÁÁ!“ Ale nakonec skončí v breku z bezmoci a z toho, že ubližuje někomu, koho miluje a za koho by radši život svůj dala.
Muž se chytne za tvář a zamračí se. „Co tě to popadlo? Hej, já s tebou mluvím!“ zavrčí s dcerkou na rukách za ženou, co odešla pyšným krokem do kuchyně. Muž rychle odnesl dcerku do jejího pokojíku a spěchal za ženou do kuchyně. „Ničeho se neboj zlato, tatínek je hned tu,“ rychle ještě řekne dceři ve dveřích. V pokojíku s ním ale je i černý pegas. „Neboj, nevrátí,“ řekne s pomyslným úsměvem holčičce a vydá se pomalým krokem za mužem. Ten už vešel do kuchyně, kde u pultu zády k němu stojí žena se zástěrou kolem pasu. „Můžeš mi říct, co to do tebe vjelo?!“ zeptá se muž ženy a přijde k ní. „NOC!“ odpoví zvýšeným hlasem žena a prudce se otočí. V jedné ruce kuchyňský nůž a jedním rychlým tahem rozpáře oblečení na mužově hrudi. Rána se okamžitě zbarví načerveno a dále se barví i zbytek oblečení od krve. Muže jen zalapá leknutím po dechu a uskočí zpět. „Noc! To nejkrásnější ze dne!“ dodá vzápětí žena, hodí nůž po svém mužovi. Ten se neomylně zabodne do ramene a skolí ho na zem. Žena uvnitř hystericky křičí, prosí, aby ho nechal, ať zabije ji a jeho nechá. Moc prosí, ale není nijak vyslyšena. Žena rychle a ladně jako kočka udělá krok a přistane rozkročmo na mužovi. Chytne nůž a silně s ním škubne. Křik muže se rozlehne obydlím. Další postup ženy je vyškubnutí nože a přejetí ostřím po krku. Chraptivý zvuk doplněn bubláním krve umlčí jeho křik. Žena se nakloní blíže k muži a dá mu dlouhý, důkladný polibek. Dokud čelist nepoleví a tělo se nepřestane škubat. „Dala jsem ti rozloučení, jen za to, že mě máš tak ráda,“ dodal pegas stojící opodál. Žena uvnitř už přišla o kus svého rozumu, jen brečela, nevnímala svět. Ovšem její tělo stále nebylo její. Zvedlo se a s nožem v ruce se vydalo k pokojíku. I přes stav ženy uvězněné ve své vlastní hlavě, byla schopna si všimnout povědomé cesty. „NEEE!! VEM SI MĚ! MĚ! JI NE!“ Bez reakce. Před dveřmi ze sebe shodila zástěru od krve a pak vstoupila. „Mamí?“ zafňukala holčina z postele schovaná pod postelí. Žena s rukou za zády, ve které držela nůž, se jen vlídně usmála a řekla: „Jsem tu, zlato.“
„Co je tátovi? Slyšela jsem, jak křičí,“ zeptala se vystrašeně holčička, žena přitom pomalu šla k ní a sedla si na kraj postele. „Šel jsi zdřímnout a přitom zakopl, neboj, za chvilku se zase uvidíte,“ uklidňovala žena dcerku a přitom pevně stiskla nůž v ruce. „NEEE, PROSÍM, NEEE!“ křičela žena uvnitř. Cítila každý pochyb, každý dotek, vše. Jen nemohla nijak ovládat své tělo. „A teď už spi, je noc a Nightmare Moon má určitě pro tebe nějaké sny,“ odvětila žena dcerce a políbila ji na čelo. Zvedla se a vyšla z pokojíčku. Nůž nechala pohozený u dívenky v dekách. Zastavila se ve dveřích, otočila se a mávla na holčičku. Pak zavřela dveře. „Prosím ... vezmi si mě ... ji nech žít, je malá a nevinná!“ škemrala žena pegase před sebou. „Ale vždyť jsi jí sama popřála sny ... přímo ode mě.“
Pousmál se pegas a prošel skrze ní a dveře do pokojíčku. Mráz se ženě rozjel tělem až se rozklepala, i když své tělo neovládala. Stála u dveří, zády k nim a poslouchala úplné ticho. Byly to snad nejdelší minuty jejího života. Neustále viděla, jak zabila vlastního muže. Jak málem zabila vlast... Křik jí přerušil tok myšlenek. Vycházel ze dveří za ní. „NEEE, prosím! Neee!!!“ Z posledních sil škemrala a prosila o spasení její dcery. Výkřiků bylo několik a každý pro ženu byl jako smrt. Náhle upadla na zem. Opět jako paní svého těla. Nemohoucí se pohnout v breku a vzlykání se vzpamatovala a kopla do dveří. Ty se se zavrzáním otevřely. „Luís!“ vykřikla a v svitu měsíce z okna na postel byla vidět sedící postava holčičky, otočená zády ke dveřím. Žena sebrala poslední síly a zvedla se. Po čtyřech se dokodrcala k posteli. Chytla deku a snažíce se přitáhnout shodila i sedící postavu. Ta spadla jak socha. „Neee, to neee, prosím!“ Dostala se na postel a opatrně pohladila holčičku po vlasech a otočila ji na sebe. Ovšem to, co viděla, bylo pro matku to nejstrašnější. Obličej holčičky zcela v křeči z hrůzy, co zažila a viděla. Oči otevřené a koukající do prázdna před sebou. S brekem se žena vzdálila a zhroutila na zem. Přímo před kopyta pegase jednorožce. Zvedla hlavu a koukla na něj. Pegas se na ni upřeně díval. „Lhala jsem,“ řekne suše a přejde přes ní, jako by tam nebyla. Nechala ji tam.
Za několik dní se do domu zašli podívat známí, co měli strach o to, že se dlouho nikde neukázali.
To, co našli v domě, otřáslo celým okolím. Tři mrtvá těla. Muž měl podřízlé hrdlo, dcera zemřela strachy a žena se podřezala na zápraží.
 

Komentáře, názory, hodnocení

MyerelWhitefeather - 08. srpna 2011 10:23
ikona3358.jpg
Menšia rada, viac odstavcov, príjemnejšie sa to číta a zväčša sa nová priama reč dáva do nového riadka ak nie je nevyhnutnosťou aby ostala tam, kde má
 
PsychoP - 08. srpna 2011 09:46
falling8927.jpg
Chjo... Ještě zapracuj na slovosledu ;)
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.067145109176636 sekund

na začátek stránky