Andor.cz - Dračí doupě online

Píseň o Veroně

Předaleko, kdesi v horách
panské sídlo stálo skryté.
Tam černokněžník strašlivý
spřádal temné svoje sítě.

Čarodějka vznešená
to panské sídlo hledá,
silou pomsty hnána vpřed,
odpustit se nedá.

V mysli maje sestru svou,
té černokněžník život vzal.
Já Verona, já přeji si,
aby v mukách umíral!

Přes řeky i temným lesem
neotočím hlavu zpět.
Přes louky i nad útesem
měl bys píseň smrti pět.

Neúnavná, jistá mocí,
větru v uších slyší hvizd,
svého koně žene nocí,
v srdci ne žal, nenávist.

Zloba strašná, v srdci stín,
neskryješ se, nemáš kam.
V ohni, netvore, ty zhyň!
Trpět budeš - přísahám!

Teď našla jsem tvé sídlo, hade,
už neutečeš, nemáš kam.
Nezastaví mě zdi hradeb,
ani úskok, ani klam.

Když na bránu udeřila,
temný pán se zachechtal.
Je s ním přece temná síla,
čeho by se asi bál?

V záři moci hrdá, krásná
před temným pánem stanula,
kouzlo mocné bez váhaní
v ústrety mu vrhnula.

Černokněžník bez námahy
mocné kouzlo odrazil
a vzápětí v protiútok
strašnou kletbu vytvořil.

Mocná mago v strašných mukách,
teď na zemi se chvěješ.
Nebýt hloupě ukvapená
si teď vroucně přeješ.

Šepot, který nevnímala,
teď náhle však zesílil.
Slovům moci naslouchala,
o kráse pomsty hlaholil.

To démon, který mezi světy
bezestrachu kráčí,
čarodějce v moci smrti
nabízí svou péči.

V tom jediném okamžiku
ukáže jí novou moc,
sílu temnot ve své kráse
nabízí jí na pomoc.

Maga tu moc bez váhání
se svou vlastní spojí,
bolest je pryč v okamžení,
maga znovu stojí.

Čerokněžník nevěří
v to, co oči vidí.
Ta kletba byla smrtelná,
zrak jej jistě šidí.

Maga teď už neváhá,
vlastní kletbu spředla.
Teď vyšel výkřik strašlivý
čaroději z hrdla.

Trpěl dlouho, trpěl strašně,
chycen vlastní pastí.
Užila si čarodějaka
opojená slastí.

V sídle se teď usadila,
učila se moci temné,
s démonem tam rozprávěla,
za noci i za dne.

Svojí pomsty dosáhla,
ach, jak sladká byla,
a získala novou moc,
o jaké vždy snila...