| Publikováno: 31. července 2011 15:32Průměrné hodnocení: 6.2, hodnotilo 9 uživatelů [detaily] |
Další trocha poezie v mém podání.
PS: kdo nepozná očem je řeč, bude si muset doplnit vědomosti. Ale věřím že to pozná každý.
Temné noci stvoření,
krev proň života koření.
On sám nemá cit,
proto krev musí pít.
Když je zrovna den,
nesmí nikdy vyjít ven.
Z toho, že obrátí se v prach,
měl by mít velký strach.
Bílá kůže, bílá tvář,
vysaje každou stráž.
Kdo se s ním do styku dostane,
ten již živý nikdy nevstane.
Dva špičaté zuby,
čnějí mu z huby.
To když hlad mu nedá
a svou další oběť hledá.
Když doma nebudeš spát,
i tobě může se to stát.
Pak i ty poneseš prokletí,
starší než celá staletí.
V noci nikdy nevycházej ven,
nebo lidé usliší poslední tvůj sten.
Bude to tvůj konečný den,
nastane ti ten nejhorší sen.
Nelámej nad sebou hůl,
ochraní tě dřevěný kůl.
Když do srdce vnikne mu hrot,
nezbyde z něj ani prašný šrot.
Komentáře, názory, hodnocení
|
| Mě to přijde takový vohraný a s triviálními rýmy. Ale jinak je to dobře zvládnutá básnička ;) |
|
| Kreaty - 25. srpna 2011 19:42 To že psát nebude toho se neboj... :D už to ani nekomentuju... |
|
| Dost dobry, určitě piš dál |