Andor.cz - Dračí doupě online

Prologue


Kolem mateřské lodi příslušníků posledních jednotek starého impéria kroužily malé stíhačky L-way, které se snažily zároveň vyhýbat iontovým dělům a útočit na generátory štítů po obou bocích lodi. Útok stíhaček sledovaly z blízkého bodu dvě lodě republiky připravené jim kdykoli pomoci, jestli si ovšem jejich pomoc vyžádají.
„Pane, nebylo by moudré náš útok vést s touto lodí?“ zeptal se nervózně poručík a povolil si límeček u krku. “Ne, pokud si o naši podporu nezažádají,“ ujistil ho jeho mladý nadřízený a odvrátil se od okna kokpitu, na kterém bitvu sledoval, „ale pro jistotu připravte děla,“ dodal poté.
Velitelem této lodi byl mladý, snědý rytíř řádu Jedi. Měl krátké bíle vlasy, byl oblečen ve specifické uniformě a na opasku se mu jemně pohupoval dvoučepelový světelný meč.
„Ano, Pane,“ uklonil se poručík a rázně odkráčel z malého můstku. Ihned poté se jedi naklonil nad komunikátor a pokusil se spojit s jednou ze stíhaček: „Ore, ty blázne, ozvi se!“ Žádná odezva. „Jestli se ihned neohlásíš, tak se k vám připojíme!“ „Ach, Quane, starý brachu…to víš, já myslel, že jsou to nějaký vojáčci… moment už to bude jen…“ jedna ze stíhaček zasáhla hlavní reaktor imperialistické lodi a stíhačky začaly pálit přímo do pláště, který během několika sekund povolil a loď se přetrhla vedví. „Juhuuuuuuuuuu!“ozvalo se hlasitě z komunikátoru a eskorta L-wayů se začala zrychleně blížit k republikové lodi. „Vypněte štíty doků a dovolte stíhačkám přistát… rád tyto piloty přivítám!“ přikázal Quan-Tai, zvedl se z velitelského křesla v kokpitu a šel pilotům naproti.

***
Před zasedáním rady řádu Jedi se poklonil příslušník republiky: „Rytíř Ore Tuan žádá o setkání s radou. Mám vám vyřídit, že důvody jeho návštěvy jsou velice závažné a chtěl by je s vámi projednat ihned, jak dorazí na Coruscant.“ „Myslím, že jej můžeme přijmout. Kdy dorazí?“ zeptal se vojáka mistr Vanndeoo, jeden z jejích hlavních představitelů. „Jeho přílet je zaznamenán na pozítří, Mistře,“ odpověděl voják vcelku nervózně. „Můžeš tedy odejít. Pozítří rytířovu návštěvu přijmeme,“ řekl jiný mistr, jemně se vojákovi uklonil a pokynul směrem na dveře. „Děkuji,“ odvětil voják a odešel. „Jaký je váš názor na návštěvu rytíře Tuana, mistře Vanndeoo, nežádal o setkání s radou již velice, velice dlouho,“ ozval se jeden z mistrů, byl znepokojen. „Můj učedník má jistě velice závažný důvod, jestli se chce tak narychlo zkontaktovat s radou. Více starostí by radě měl dělat příchod mladého Quan-Taie… jeho mistr byl nedávno zabit v boji a jsem si jist, že jeho učedník bude tuto ztrátu snášet velice těžce,“ zamračil se Hanthon, Tuanův bývalý mistr. „Tuto ztrátu neseme všichni velice těžce…“ vydechl mistr Vanndeoo, „spousta velice silných členů našeho řádu nás v těchto těžkých časech opustila,“ vyhlédl ven z okna a zadíval se na modré nebe mírumilovného Coruscantu. V tu chvíli cítil něco jako záchvěv budoucna. Něco se tu stane a Coruscant už nebude jako dřív. Blížila se hrozba.

***
„Jak si můžeš být něčím takovým jisty?“ nadzvedl Quan-Tai obočí a usrkl vody. Oba seděli v malé konferenční místnosti republikové lodi, která mířila na Coruscant. „Prostě jsem si tím jistý. Už jsem požádal o audienci u rady a myslím, že mě vyslyší,“ řekl hrdě Ore s širokým úsměvem. „A co když tě nevyslyší, nebo si budou myslet, že to nic neznamená?“ optal se ho Quan-Tai. „Všechno něco znamená…“ ušklíbl se Ore, „naše povýšení něco znamenalo, válka něco znamená, tvoje láska něco znamenala…“ Quan-Tai se nemile zamračil: „Nevím, jestli je moudré žádat o to radu, i kdyby to něco znamenalo!“ řekl, vstal a snažil se odejít. „I ty, i já víme, že to něco znamená… něco velmi, velmi velkého,“ hlesl za ním Ore.
Za Quanem se zavřely automatické dveře. Netušil, co to má všechno být, jestli měl opravdu Ore tak silnou vizi, proč ji necítil i on…změnilo se snad něco od doby, co byli na Tatooine? Změnil snad Tatooine jeho? Netušil, jaký bude názor rady, ale cítil, že ať už bude jakýkoli, nebude to v pořádku. Představil si jeho dlouholetého přítele, jak stojí před radou a snaží se ji ze všech sil přesvědčit o velké důležitosti jeho vize. Zatřepal hlavou, doufal, že to jeho myšlenky změní. Vyrazil rychlým krokem skrz dlouhou spojovací chodbu až k můstku. Loď se ještě stále nacházela v hyperprostoru a tak nemusel být přítomen, ale s Orem v jedné místnosti už taky zůstat nechtěl. Najednou sebou loď silně škubla. Slyšel, jak se za stěnou trhají nějaké trubky a taky tlumené naštvané nadávání. Vyrazil rychle kupředu. „Co se děje!“ křikl, když doběhl na můstek. Poručík se na něj ohledl zpoza pilotního panelu: „Něco nás vychýlilo z kurzu…“ oznámil nemile, „budeme muset opustit hyperprostor.“ Quan přikývl. Loď sebou při manévru znovu několikrát zaškubala, ale akce se povedla. „Poručíku, nastavte kurz na Coruscant, pokusíme se mu přiblížit normálně… a zjistěte, co všechno bylo nárazem poškozeno.“
Poručík po několika momentech zmizel z místnosti, ovšem místo něj se tam vecpal nemile bručící Ore: „Co to sakra bylo?“ mumlal a třel si hlavu. „Ještě nevíme, co přesně to udělalo,“ oznámil mu suše Quan a zamračil se na něj. „Klidně vyletíme ven to zjistit,“ ušklíbl se Ore a posadil se na poručíkovu židli. „Ty šroty se z hangáru ani nehnou!“ střelil po něm Quan naštvaným pohledem, ale vzápětí se otočil zpátky k terminálu. „Můžu jakkoli pomoct?“ zeptal se Ore nějakého vojáka poblíž. „Ne pane, běžte zpět a čekejte na přistání na Coruscantu, prosím,“ řekl. Na Oreho vkus to řekl až moc chladně, ale postavil se a odešel. Na chvíli se ještě otočil po Quanovi, který vypočítával něco na počítači pilota.
Vůbec se mu nelíbilo tu být jen hostem a navíc poslouchat Quanovy rozkazy. Oba byli přece rytíři… co na tom, že měl vyšší armádní hodnost, pořád byl stejný jako on. Zavěsil si ruce za opasek a pokračoval chodbou zpět do konferenční místnosti. Při manévru se na něj převrhl stůl a teď ležel někde vzadu u zdi. Sedl si tedy jen na křeslo, které jako zázrakem zůstalo stát na místě. Takhle to bude trvat ještě déle, než kdyby si obstarali normální hromadný transport… ten by určitě nic nevyhodilo z hyperprostoru… cože?
Ono je to vlastně vyhodilo z hyperprostoru, ale CO je vyhodilo? Kolem nebyla vidět žádná pirátská loď, která by je chtěla okrást a ani žádná sithská eskorta, která by ten trik se stínem taky znala. V tom případě se někdo naboural do hlavního navigačního systému a musel vyvolat zkrat, který vyhodil koordináty a loď sama potom jakoby vycouvala z hyperprostoru… to znamená, že je tu špeh! Jak to, že mu to nedošlo dřív… Quan to už určitě věděl, proto ho poslal zpět do konferenční místnosti a nechtěl, aby vyletěly stíhačky, protože by špeh mohl uniknout. Rychle se zvedl z křesla a vykoukl z místnosti. Chodba byla prázdná. Potichu z ní tedy vyšel a zamířil k hangáru. Pravděpodobně chtěl atentátník prve loď nabourat do nějakého meteoritu nebo tak, ale stíhačky na palubě lodi ji strhly o kus zpět, což by v hyperprostoru mohl být opravdu velký kus, proto se vynořili v prázdnu.
Už viděl turbovýtah pro roboty. Ihned, jak se octl u něj, zmáčkl přivolávací tlačítko.
Teď, když ví, že na palubě jsou letouny, určitě se pokusí nějaký ukrást… určitě bude v hangáru! Před ním se otevřela malá kabina velká přesně na nejvyšší model droida-překladače. Ihned se do kabinky vecpal a zmáčkl tlačítko s podlažím hangáru. Hlavu měl vmáčklou do stropu. Ihned ho napadlo, že by se s vojáky mohl vsadit, jestli sem nacpou jednotku HK. Turbovýtah se zastavil a jakoby Oreho vyplivl přímo vedle postranních dveří do hangáru. Dvěma velkými kroky překonal vzdálenost, která ho od nich dělila, a vší silou praštil do otvíracího panelu.
Celý hangár před ním byl zaplněn stíhačkami a vypadal dokonale prázdný. Ore se trochu sehnul a pomalu vyrazil kupředu. Byl si 100procentně jistý, že se tu špeh dříve nebo později objeví, nebo že už tady dokonce je. Došel k nejbližší stíhačce od postraních dveří a o několik centimetrů se vyklonil, aby viděl na hlavní vrata. Byla zavřená a silové pole puštěné… ale kdo by byl tak hloupý a utíkal hlavními dveřmi? Potichu dělal jeden malý krok za druhým a snažil se slyšet sebemenší záchvěv čehokoli, ale neslyšel vůbec nic. Jednou nohou se rychle odrazil a vyběhl zpoza stíhačky. Přímo naproti němu stály dvě obrané jednotky hangáru.
Oba droidi byli vypnutí. „Sakra!“ blesklo mu hlavou. Ihned přejel všechny stíhačky pohledem. Dříve, než si to dokázal plně uvědomit, na něj někdo vystřelil z blasteru. Díky síle ovšem jeho tělo jednalo samo a zelená čepel jeho meče střelu zachytila. Hned nato se za ním ovšem začal otáčet jeden z L-wayů. Ore odskočil stranou, švihl svým mečem a odrazil další blasterovou střelu.
Střílel jeden z vojáků nižší třídy. Quan se zmínil, že jich několik nabrali, ale klučinu by nikdy nenapadlo, že by to mohl být někdo z nich. Odražená střela proletěla vojákovi těsně kolem ramene, pravděpodobně si konečně uvědomil, proti komu stojí, jelikož se rozběhl k hýbající se stíhačce… ovšem samozřejmě nezapomněl kolem sebe střílet. Ani to nevypadalo, že by se snažil něco trefit, prostě naplno držel spoušť a snažil se napáchat co nejvíce škod. Ore také vyrazil ke stíhačce, věděl, že jestli se dokáže otočit celá, tak vystřelí po vnějším silovém poli hangáru, aby mohla odletět, ale pokud nepovolí, střelí do pláště lodi. Na chvíli vypnul svůj meč a spoléhal na štěstí a špatnou mušku vojáka. Silně se odrazil oběma nohama a v rychlosti sebou práskl o zem tak, že při dopadu se dostal na záda. Jeho plán vyšel, jelikož se nezastavil, ale rychle klouzal po podlaze ke stíhačce.
Blíž, blíž, blíž… dostal se tak nesmírnou rychlostí až pod ní, kde jedním rychlým máchnutím odřízl levou stranu podvozku a stíhačka se zabořila křídlem do podlahy. Kotoulem se dostal zpod stíhačky a zastavil se pod zvednutým křídlem na druhé straně.
Pokud byli ti dva alespoň trochu chytří, nevšímali by si ho a pokusili by se ukrást jinou stíhačku rychleji, než jich tu bude víc, ale ouha… k Oremu štěstí byli oba tak tupí, jak jen předpokládal, a pravděpodobně usoudili, že bude lepší jej zneškodnit. Pilot otevřel ochranné sklo kokpitu a vyklonil se tak, aby mohl po Orem vystřelit nějakým malým blasterem. Ten se ale střele vyhnul rychlou otáčkou a s pomocí síly se vyhoupl na nakřivené křídlo, po kterém bez problémů sjel až ke kokpitu.
Pilot si nestačil jeho rychlý manévr dost přesně uvědomit a mezitím ještě jednou vypálil na křídlo stíhačky, kde tak zanechal ožehlou stopu. Ore mu sice prve chtěl setnout hlavu, ale když byl u něj, objevilo se mu v hlavě něco jiného a tak mu na ni jen šlápl. Pilot zvedl obě ruce nahoru v pokusu nohu zachytit, ale Ore to již očekával a vytrhl mu z ruky blaster. Teď na jeho helmu přenesl celou svou váhu, a s touto pomocí překročil druhou nohou na jinou stranu kokpitu. Když z vojákovy helmy nohu sundal, stál obkročmo nad kokpitem. Natáhl se dopředu, zachytil vojáka v podpaží a silným trhnutím ho vytáhl ven. Zdálo se mu, že vojákovi dokonce jemně zapraskalo v zádech. Voják byl ovšem dost vysoký a tak, když si to uvědomil, znovu se vrhl zády dolů, tentokrát proti zadnímu krytu navigačního droida.
Když dopadl, ihned se otočil na bok a pustil vojáka na zem. Ten po dopadu nejevil jakékoli známky vědomí. Ore se převalil na druhou stranu a seskočil ze stíhačky. Byl si jistý, že druhý voják je někde v okolí. Pravděpodobně čeká, že na něj už zapomněl a až bude odtahovat tělo, tak ho zabije. On měl ovšem také zbraně. V jedné ruce držel svůj meč a v druhé malý blaster.
Najednou pocítil bolestný nával tepla na noze. Vyvedlo ho to z rovnováhy a znovu spadl, tentokrát na bok. Před ním pod břichem stíhačky ležel druhý voják s nachystaným blasterem. Oremu se jen taktak podařilo posunout se o pár centimetrů níž, aby unikl jisté smrti. Ruka mu vystřelila jako šílená a on ihned, když před sebou uviděl zaměřovač zbraně, vystřelil. Voják už neměl takové štěstí jako Ore, střela ho trefila do hrudníku a on znehybněl.
Ore si zhluboka oddychl a položil ruku s blástrem na zem. Většina jeho posledních akcí byla ve stíhačce, ne na ní. Každopádně vyšel ze cviku. Na takový střet nebyl vůbec připravený, a kdyby při něm nebyla síla, určitě by tu zemřel. Převalil se na záda a posadil se. Blástr nechal ležet na zemi a meč si zastrčil za opasek. Na levé noze měl ožehlou ránu, když ho těsně minula střela blástru. Minula… ona vlastně ani tak neminula, jako zčásti trefila. Ale kdyby ho trefila naplno, tak by tu část nohy teď mohl držet v ruce jako malý suvenýr.
Postavil se a opřel se o stíhačku. Ta mezitím zastavila a zkratovala, pravděpodobně nesnesla tolik blástrových střel, když neměla zapnuté štíty. Slyšel, jak se otevírá několik automatických dveří a dovnitř vcházejí vojáci. „To brzo…“ pomyslel si a vykoukl zpoza stíhačky. V čele šel samozřejmě Quan. Nikoho jiného by tu Ore ani v této situaci nečekal. Zvedl ruku a se zmoženým úsměvem na něho zamával. Quanova tvář se protáhla v ublíženém kukuči a on ihned zamířil k němu. „Nemohlo to být bez zničení té stíhačky?“ zeptal se srdceryvně a Oremu tím připomněl veselé staré časy. „Kdyby byla stíhačka, nebyl bych já!“ odsekl mu a jednou rukou se mu opřel o rameno. „Tak co? Plnou pomalou na Coruscant?“ nadhodil Ore. „Neboj, motory to nevyhodilo tak, jak jsme si mysleli, takže když opravíme navigační počítač - jakože bude hotový do pár hodin - můžeme bezstarostně znovu zamířit do hyperprostoru,“ usmíval se Quan. „No nic, já zamířím na ošetřovnu - má tahle kocábka snad funkční ošetřovnu pro nemehla, jako jsem já, že?!“ nadhodil Ore a začal poskakovat po jedné noze k bočním dveřím hangáru. Quan se za ním neohlédl. Musel myslet na jeho vizi a na to, jak rychle tady zasáhl. On sám si ani neuvědomil, že by tu mohl být špeh a on je mezitím oba zneškodnil. Opravdu nedokázal říct, jak bude reagovat rada na tu pitomou vizi, ale měl z toho velice divný pocit. Velice divný pocit…

***
„Ore Tuan je přítomen a čeká na vaše přijetí…“ slyšel vojákův hlas vycházet ze zasedací místnosti rady, která byla podle jeho mínění neprakticky velká a až moc honosná na to, že byli jen řád rytířů. Navíc se v normálním rouchu cítil velice nepříjemně.
Chyběly mu armádní kalhoty se žlutými pruhy a jeho těžká letecká bunda. Velice nerad se soukal do jediské róby a ještě horší bylo se setkávat s mistry. Nemyslel si, že by byli o něco lepší než on… ne, to určitě nebyli, ale stejně je poslouchal na slovo. Skoro si připadal jako nějaká nevinná ochočená gizka, která skáče okolo, jak jí její mistr nakáže. Voják vystoupil zpoza dveří a podržel mu je otevřené, aby mohl vstoupit. Ore se zhluboka nadechl a poté se vztyčenou hlavou vešel do středu místnosti a pokorně se uklonil.
„Jaký je důvod tvé návštěvy?“ začal jeden z mistrů. Ore si nebyl úplně jistý, kdo se ho ptá, jelikož hlas zněl zpoza něj, ale s odpovědí nečekal. „Jde o jednu vizi. Myslím si, že je to velice důležité sdělení a že je s ním spjata celá budoucnost řádu.“ „Mluvíš velice jistě, mladý rytíři. Jsi si opravdu jist, že sis tuto vizi správně vyložil? A máš nějaké vysvětlení, jestli se jedná o tak důležitou vizi, proč ji nezaznamenal nikdo z rady?“ vznesl další mistr své otázky. Tentokrát se Ore otočil: „Samozřejmě se chystám mou vizi přetlumočit, abych se ujistil o svém smýšlení a ano, vysvětlení mám,“ pousmál se jemně. V radě to potichu zašumělo.
„Jmenuj tedy tvé důvody!“ Ore se znovu jemně uklonil a poté začal. „Mé důvody jsou prosté: za prvé… jsem byl se svou jednotkou blízko vnějšího okraje v bodě, kde se síla prolínala se svou temnou částí a tvoří průsečík čiré energie. Za druhé…se domnívám, že je můj osud s touto vizí spjat a za třetí… jsem byl na pokraji smrti, dočista vyčerpán a v tu chvíli jsem prosil sílu o nový život a přislíbil jsem jí své věčné služby - zaslíbil jsem se jejímu osudu a jejím rozkazům,“ potichu vydechl a rozhlédl se pomalu po zástupcích rady. „Jsi si plně vědom, co nám to tu říkáš? Přislíbit své služby síle?“ ozvalo se. „Ano!“ zvýšil Ore hlas, „jsem si toho vědom, ale to není důvod mé návštěvy!“ ohlédl se po jednom z mistrů. „Tak tedy začni, prosím. Přetlumoč nám výjevy své vize…“ vybídl ho mistr Vanndeoo. „Ano, mistře…“

***
Ore vyšel ven. Cítil, jak mu kapky potu stékají po zátylku až za lem roucha a jak mu na rukou pulsuje husí kůže. Cítil se z části provinile a z části vítězně. Jemným pozměněním své vize dosáhl u rady přesného vyslovení verdiktu, jaký plánoval a jakého by se po jejím správným vysvětlením jen stěží - a samozřejmě marně - dovolával. Zpocené ruce si otřel o kalhoty a rozhlédl se chodbou na obě strany.
Vedle dveří stál voják a kdesi u konce chodby pomalu popojížděl sem a tam droid. Velkými okny podél zatočené chodby pronikalo do chrámu světlo a pohrávalo si se stíny západu slunce. Teď si tento luxus bude moci užívat každý den… možná to nebyla ta nejsprávnější volba, ale byla to jediná, kterou byl schopen v tuto chvíli udělat. Dal se do chodu. Necítil se poblíž rady dobře a navíc se ještě musel stavit za Quanem a trochu ho rozveselit, pokud se k němu už donesly ty zprávy o jeho mistrovi… pokud… URČITĚ se k němu už donesly! Měl by mu přinést něco, co by mu udělalo dobře a ne ještě horší zprávu, jako že zůstane na Coruscantu, nebo že by si už pomalu měli začít vybírat padawany.
Sakra - on pro něho měl jenom špatné zprávy! Zastavil a trochu vystrašeně začal přešlapovat na místě. Co mu měl říct? Možná že by to na něj měl vypálit takovou rychlostí, že by se z toho nebyl schopný vzpamatovat a než by to udělal, tak by do něj něco nalil… jo! Přece tam měl ještě trochu té nepoživatelné břečky od těch divně modrých potvor. Osobně by to sice nikdy neriskoval, jelikož si myslel, že lhůta téhle břečky prošla ještě když byl mistr Vanndeoo v plenkách, ale na zpracování Quana to bylo to pravé. Zvedl hlavu a uvědomil si, že vlastně celou dobu stál na místě a ihned se dal znovu do chodu -tentokrát ovšem směrem ke svému bytečku.
***
„Yo, Quane!“ vtrhl hlasitě do jeho pokoje Ore. Quan-Tai seděl na posteli, opíral se o svá kolena a v rukou žmoulal žlutý krystal. Trochu sebou trhl, když sem vletěl Ore, ale jinak nejevil jakékoli známky pozornosti - nebo života. Ore se zhoupl v kolenou a spustil se na postel vedle něj, takže se několikrát zavlnila a oba pohoupala.
„Tak už to víš, co?!“ nadhodil Ore. Quan k němu natočil hlavu a věnoval mu nenávistný pohled zpoza své afiny. To ho ovšem nezastavilo a on pokračoval „No… já budu muset zůstat na akademii - trochu hledat v archívech a možná si za nějakou tu dobu vezmu padawana -ty bys o to měl taky přemýšlet, a pokud ne, tak ti to stejně rada brzo navrhne. Já tu zůstávám kvůli té mojí vizi, víš, jak to je…“ položil se na záda, aby unikl Quanovu pohledu a trochu se usmál, „třeba bychom se mohli vsadit, kdo si dřív pořídí prcka!“ při té větě šťouchl do Quanova ramene rukou, ve které držel keramickou láhev. Ta trochu začvachtala a pravděpodobně upoutala jeho pozornost, protože se otočil a vzal si ji.
„O co…“ zamumlal, když vyndával špunt z láhve. „Nevím, třeba o vlasy?!“ nadhodil Ore. Quan se na něj skepticky podíval a trochu se napil z láhve. Vzápětí vyvalil oči a naklonil se dopředu. Láhev si odtrhl od úst a druhou rukou si chytil krk. Začal šíleně kašlat a mezi sípavými nádechy se svalil na postel vedle Oreho. Ten se zase ihned posadil a vyděšeně ho chytil za rameno. Najednou mu Quan vrazil láhev přímo do hrudníku. Ore si ji od něj převzal a také se trochu zakuckal. „Dobrý?! Nebylo to moc silný?!“ zeptal se Quana. Ten se na něj podíval z postele „Boží, fakt… boží,“ odpověděl udýchaně a utrápeně se na něho usmál. „Klidně si to nech, já na tohle nejsem stavěný…“ pokrčil rameny Ore. „Díky…“ ušklíbl se Quan a natáhl pro láhev ruku. „Teď ne, ještě bys mi s tím prorazil hrudník,“ nadzvedl Ore láhev nad hlavu. „Co teda budeš celou tu dobu dělat?“ zvedl se Quan z postele, „myslím s tou tvou vizí a tak…“ dodal rychle, když uviděl jeho nechápavý pohled. „To nevím, zatím jsem nad tím moc nepřemýšlel…“ odvrátil se od něj Ore a ruka s lahví mu klesla do klína. „To ti nevěřím!“ překvapil ho Quan.
„Musel jsi o tom velmi dlouho přemýšlet, jak tu vizi podat, aby tě tu rada nechala, a podle mě už máš naplánované celé roky dopředu. Neměl bys dělat ale moc věcí proti řádu, jinak se ti ten tvůj plán a ta tvoje úžasná vize zhroutí stejně jako Malachor V. po zapnutí MSG. Fakt se, prosím tě, snaž do toho nezapadnout jako do všeho ostatního… přece to tvoje plánování znám. Všechny bitvy vždycky probíhaly přesně podle tvých plánů, všichni jednají podle tvého očekávání. Sice je to opravdu super, že tvoje battle maditation - nebo jak se tomu říká - ve prospěch republice, ale sám víš, jak se rada zdráhala ti dát vůbec titul rytíře a teď si představ, co by udělali, kdyby zjistili, jak máš naplánované celé dění budoucnosti. Neměl by sis s tím tak moc zahrávat, je to nebezpečné…“
„…A nic jiného nebezpečné není?! Quane, mluvíš jako všichni ti nudní mistři! Uvědom si, že jestli nesplním to, co mám, tak mě to odvede od síly. Ta pravá hrozba je Impérium - to se tu snažíme zastavit!“ Otočil se na něj zpět Ore.
„Já vím… ale přece jen si dej pozor - ode mě se každopádně nemáš ničeho bát, máš proti mně určitou věc, která na mě sakra platí a já tě nehodlá provokovat,“ Quan nadzvedl v úšklebku jedno obočí a nastavil hlavu na bok. Chtěl ukončit tuhle diskusi a vyhodit Oreho z pokoje tak rychle, jak jen to šlo. „Nevěděl jsem, že ONA je teď už jen nějaká věc…“ „…jaká ona - já mluvil o tom pití!“ zasmál se Ore, jednou rukou mu vyškubl láhev z pevného stisku a druhou ho popožduchl ke dveřím.
„Tak už vypadni, mám tu důležitější věci, něž řešit tvoje hloupé problémy.“ Ore trochu zavrávoral při rychlém zvednutí z postele, ale zachycení za kliku ho zase vyrovnalo. „A co ta sázka?“ nadzvedl hlavu a volnou rukou si projel svůj dlouhý culík černých vlasů. „Pro mě za mě - stejně jsem si je chtěl nechat trochu narůst!“ prohrábl si se smíchem Quan také svoje krátké kadeře zakončené v malém pokusu o culík vzadu u krku. Ore se usmál, otevřel dveře a vyšel na chodbu.
Nemělo cenu se s Quanem loučit. Po dobu několika týdnů ho tu bude pravděpodobně ještě hodně vídat. Byl si úplně jistý, že teď v jedné ruce žmoulá žlutý krystal a v druhé zase o něco prázdnější keramickou láhev. Každopádně ho má z krku a mohl začít podnikat dál. Jako první věc by si měl na akademii najít nějaké jisté místo, které by nemohl ani po dobu několika let ztratit, ale ve kterém by mohl být natolik aktivní, aby přesvědčil radu o zvýšení jeho titulu. Ale také, aby se mohl dosti volně pohybovat a zařizovat další věci, které byly pro jeho budoucnost a budoucnost síly velice důležité. Navíc se potřeboval ujistit o několika posledních výkyvech války. Nebyl si úplně jistý, jaké planety náleží Republice a jaké Impériu a do toho jim ještě hrála Huttská vláda a uprchlická centra, kterým se všichni radši vyhýbali. Tahle válka bude trvat ještě velice dlouho - a o jejím konci rozhodne až vyvrcholení událostí z jeho vize… ovšem jaká strana zvítězí se neopovažoval odhadnout…