Andor.cz - Dračí doupě online

Tato 1. část kroniky byla nalezena ve starých spisech kroniky mocného Montianu. Údajně ji sepsal sám poslední Čendorský kouzelník Sirucius. Kronika zachycuje nestálou zemi Čendor ve chvíli, kdy si ji osvojil mocný král Oron. Jeho zásah odstartoval příliv dobrodruhů do této malé a nepříliš zalidněné země.

24den orla, 350 roku, druhého cyklu.
Čendor je malá země ve Žlutých horách. Přírodním bohatstvím neoplývá. Zdrojem obživy obyvatel se stává zemědělství a dřevorubectví. Jediný kontakt se zbytkem pevniny je malou přírodní cestou (říká se jí Žraločí hráz). Zemí protékají čtyři řeky, své názvy dostaly podle druidských bohů. Jsou to: Jermo, Ello, Esta a největší Atii. Podle proroctví je tato půda posvátná a stékají se tu všechny síly země. Obyvatelstvo Čendoru to bere jako legendy a kouzelníci jako nesmysl. Přesto všechno tu sídlí celá jedna frakce druidů. I když se znám s velkou radou druidů, velmi dobře a společně si pomáháme, i tak mi neprozradili, proč se zrovna zde usídlili. Ale jsem si jist, že zde byli už dávno před prvním městem...

Je 3den vlčice
Zdá se, že i někdo další věří tomu, že je zde původ přírodních sil. Na severu země se začali ukazovat skřeti. Přes noc vyrostla černá věž nedaleko vesnice Srut na východě země. Cítím přítomnost čistého zla, ale nedává mi to smysl. Přece taková malá země, jako je Čendor, nemůže přitahovat takové zlo! Musím tomu přijít na kloub...
Druhý zápis z 3dne vlčice
Píši ještě jednou v tento den, protože jsem zahlédl něco v okolí své věže. Bojím se, aby mé psaní neskončilo dřív, než pořádně začalo. Určitě to bude jeden z těch prokletých skřetů.

Je 6den vlčice.
Byla to jen stará bláznivá čarodějka. Dnes se stala docela zvláštní věc, dvě vesnice doslova zmizely z povrchu země. Nezůstalo po nich vůbec nic. Dokonce ani já neznám takovou sílu, která by tohle dokázala. Začínám mít obavy o Čendor, asi půjdu za druidy. Další věc je ta, že se začíná objevovat více a více skřetů okolo hradeb Bradanaru na severu. Tři stráže šli na průzkum a už se nevrátili. Také občas padne jeden mrtvý z hradeb. Za poslední tři dny je to už desátý mrtvý. Taky kvůli tomu velitel nařídil zvýšit počet strážných a vyslal dva posly pro pomoc do okolních měst.

Je 9den vlčice
Psaním tohoto spisu asi dělám dobře, aspoň ukážu hloupost některých lidí. Včera vyhlásil král Oron, že Čendor se připojuje k jeho jižní provincii. Dnes napochodovala jeho královská garda a zabrala Žraločí hráz. On si opravdu myslí, že se budeme bránit! Jediný, kdo s nim bude bojovat, budou skřeti, ale o nich neví, takže střílet může tak králíky...

Je 25den vlčice
Tak jsme součástí jižní provincie! Král už poznal, že si tím moc nepomohl, během dvou dnů jeho gardu doslova roztrhali skřeti. Přednedávnem se začala stavět na Žraločí hrázi brána. Dnes se už jen dokončuje a začíná se stavět malé vojenské městečko. A na jihu vzniká hlavní město Čendoru, které se stává i hlavním městem celé jižní provincie. Jen proto, že má přístup k moři.

Je 2den medvěda
Nájezdy skřetů na bránu ustaly, až na pár výjimek. Hlavní útok se soustředí na naše nedostavěné hlavní město. Starosta požádal o pomoc dobrodruhy a vyslal dvě lodě z nedalekého přístavu. Když se skřeti dostali až k hlavnímu městu a zároveň ještě stíhají odpoutávat pozornost u Žraločí hráze, musí jich tu být sakra hodně. A aby toho nebylo málo, tak mezi druidy zavládly neshody...

Je 8den medvěda
Město Bradanara padlo, ale skřeti to nebyli. Podle svědků předešlý den přišli před bránu tři muži v kápích s požadavkem, aby se město vzdalo pánu temnoty. Kapitán dal najevo, že město nevydá bez boje. Odešli, ale druhý den ráno se na obzoru objevili znovu...

Je 9den medvěda
Je to čím dál, tím horší. Dnes jsem se dozvěděl, že celá druidská rada je mrtvá! Jediný přeživší je Xisit(hlava rady) a jeho učeň Dubon. Jsem si zcela jist, že to udělal Dubon, to sémě zla, ale Xisit o tom nechce slyšet. Našel ho jako malého kluka v lese. Ujal se ho a od toho dne Dubon sílil. Až se z něj stal nejsilnější druid z celé frakce a to mu nebylo ani 21let. Bylo by to pro svět velmi dobré, mít takového druida, jenže Dubon má jednu důležitou chybu. Jeho srdce je černé jako uhel. Nevím proč, ale určitě to nebyla náhoda, že ho našel právě Xisit! Mimo těchto dvou jich přežila jen hrstka, ale ti zmizeli. Dubon využil Xisitovy náklonosti a označil mě za vraha. Díky mé tajemné minulosti se nemohu obhájit. Mám o Xisita strach, ale je tvrdohlavější než já, takže mě neposlechne, dokud se mu něco nestane, a to může být už pozdě...

Je 10den medvěda
Zkoušel jsem ještě najít Xisita, ale místo vesnice druidů jsem nenašel. Popravdě řečeno mě les ani nechtěl vpustit. Snažil jsem se prohlédnout celou zemi, ale kouzlo nevyšlo. Je tu až moc otazníků: Černá věž, velké množstvím skřetů, smrt druidské rady, zmizení dvou vesnic a v neposlední řadě král Oron. A to není vše.
Musel jsem okolo věže vykouzlit ochranné kouzlo a pár pastí, protože jsem cestou zahlédl dost skřetů a pár nepopsaných postav mířících k mé věži. Určitě si nepřijdou jen popovídat, musím se přemístit do horního patra věže a zvýšit obranou energii kouzla. Asi je řada na mě...

Je 11den medvěda(před raním úsvitem)
Jsou tu. Odhaduji 200 skřetů a 6mužů v kápích. Usídlili se na hranici mé bariery. Zatím nic nezkoušejí, ale je to jen otázka času. S okolním světem nemám spojení, ale dobro se vytrácí a zlo má každou chvíli větší moc. Musím šetřit síly. Doufám, že je Xisit ještě na živu.

… jsem pod těžkým útokem! Myslím, že to nezvládnu, ti zahalení chlápci mají moc velkou sílu. Je to zlé…

Je 12den medvěda
Útok jsem odrazil, ale nebude trvat dlouho a začnou znova. Měl jsem čas něco zjistit. Tak, jednak jsem pocítil vyrovnání sil, nevím co to způsobilo, ale do přístavu připlula loď, snad to má spojitost. Les se začal rychlým způsobem rozrůstat, během noci už téměř znepřístupnil cestu do hlavního města. Pokusím se zjistit více. Nasadil jsem k Černé věži špeha. Dodal mi informace, že z věže vyšlo dost mužů v kápích a… svou zprávu nedořekl.

Je 12 den medvěda, zápis druhý
K mému překvapení mě navštívil Xisit. Nevím, jak se sem dostal, ale po tom, co mi řekl, už jsem se neptal. Les oživl kvůli tomu, že odcizili sošku rovnováhy. Lesu vládne Dubon s radou arcidruidů. A Černá věž patří samotnému, podle legendy už přes 2000let mrtvému, pánu temnot. Xisit říká, že povolal několik dobrodruhů, aby chránili jedinou možnost, jak zachránit Čendor. Ta možnost je poslední svého druhu. Je to chráněnec matky přírody, který jediný může vše zastavit. Tak začala bitva věčné války…

Je 13den medvěda
Po Xisitovy jako by se slehla zem, snad aspoň on uspěje. Předpokládám, že tohle je poslední zápis, protože má ochrana padla a nepřátelé už jsou ve věži. Je jen otázka času, než se dostanou až ke mě. Kéž mé spisy někdy pomůžou objasnit, co se zde stalo. Ochraň je mocný Mordore, bdi nad nimi Sind, abr mant ster adrt ter nam.
Spisy čendorské psal ...


Více už nebylo napsáno, podpis byl rozmazaný krví. Tato kniha je první částí kronik Čendorských, ostatní byly údajně spáleny.
Na přední straně knihy se našla poznámka v písmu Čendorských učenců:

Infti opt natur.
Za matku přírodu.

--------------------------------------------------

2. Část kroniky Čendoru: S temnou Vírou

Říká se, že každá myšlenka je vedena jen vírou ve správnou věc, a» už je věcí cokoliv. Ale rozdílné jsou metody dosažení cíle a cest k němu. Vraždy, krev a temnota je cesta zla, ale jaká je cesta dobra?
Reddnek, silný a odhodlaný muž v rukou boha války. Jeho činy byly označovány za hrdinské a chrabré. Ale on sám mezi vojáky příliš oblíben nebyl, pro svou horkokrevnost a bezhlavý útok. Na jeho tváři byl stále úsměv, který se nikdy neztrácel a byl tam jako výhružka. Jako by se smál budoucnosti, nepřátelům i času. Dychtil jen po boji, krvi a bitevní vřavě. Každý jeho krok následovala smrt. Vše, co dělal, měl za úkol od těch, jež si nechtěli špinit ruce, ale to se mělo všechno změnit.

Příběh, který vyprávím, se odehrál dlouho před osídlením Čendoru. V době, kdy jediná vzdorující zem byla na pokraji prohry, jen kousek od pohlcení a vlády zla. Reddnek byl jediná naděje na záchranu. Nejlepší bojovník lidí, nejlepší bojovník boha. Jeho sláva se šířila stejně jako zkáza, kterou rozséval ten, jehož měl vyhledat. Neptal se a vyrazil na cestu. Jeho kůň byl rychlý jako vítr a on se hnal za vidinou možné výhry a nebo smrti.

Jeho cesta však nebyla dlouhá. Jakmile vjel do hvozdu obklopujícího hrad zasvěcený bohu války a prach na cestě se usadil, nikdo ho již nespatřil. Jeho kůň ležel kousek za hranicí lesa s nohama plnýma hlubokých řezných ran, a s jednou bodnou ranou přímo v srdci. Reddnekovy stopy byly rozsety po celém okolí, jako by s někým bojoval. Ale nebyly tam žádné další stopy. Nikdo tomu nemohl uvěřit a mezitím se jeho příběhy propadaly v čase a promítaly se do různých pověstí a pohádek.

2 roky po zmizení
Již jsem myslel, že mé vyprávění nikdy nebude zakončeno, ale stalo se něco, co jsem nečekal. Reddnek se objevil v malinkém městečku. Měl v rameni hlubokou ránu, která se, jak se zdálo, nechtěla zacelit. Ten den se nechal naverbovat do skupinky, která měla zjistit, proč se mnoho kupců nevrátilo ze svých cest. Zdálo se, že vše je jako dřív, ale jeho kroky teď následovala smrt, jako nikdy dříve. Jeho svědomí se začalo kalit zlem, jako čirá studánka krví. On sám cítil, že se něco mění a jeho krok již nebyl tak jistý. Snažil se vymanit ze sevření. Jeho druhé já již ovládalo jeho tělo, a duše, která marně vzorovala náporu, pomalu vzdávala svůj marný boj. Bylo to vidět v jeho očích, slovech ba i činech. Družinka již neviděla světlo boží a on, jako velitel obávaných banditů, připisoval na svůj účet duši za duší.
Lidé, kteří měli co dočinění s jeho vysláním, začali mít obavy. Ale ne z toho, že páchá zlo, ale o své vlastní krky. Zvýšili obranu hradu a mě málem dali zavřít. Kvůli téhle knize. Nevím co se děje, ale raději jsem uprchl.

3dny po mém vyhoštění. (8den lišky)
Mnoho obchodníků se obává o svůj majetek a tak přestali úplně dodávat potraviny do dvou měst a do hradu, patřícímu jednomu ze zdejších šlechticů. Několik pořádkových sil se vydalo prolomit bariéru lupičského běsnění, ale bez úspěchu. Všichni je proklínají, ale mně něco říká, že je za tím ještě něco jiného, než jen lesk zlata. První útok stoupenců zla byl právě odtud.

6dnů po mém vyhoštění (11den lišky)
Stále tomu nerozumím, ale Reddnek opravdu velí banditům…... Viděl jsem, jak zamordovali několik kupců, kteří neuposlechli výstrah. Schovávám se v lese, nechce se mi tomu věřit.
Ale pak přišlo něco, co mě přesvědčilo…. Byl to Reddnekův hlas, který mě probudil. Cítil jsem jeho ruku na svém krku a nežli jsem se stačil rozkoukat, již jsem visel ve vzduchu u nejbližšího stromu. Stál proti mně, jeho tvář už nezdobil úsměv a v očích již nehrály plameny odvahy. Byl jako prázdná schránka…, plný tmy. Díval se mi do očí…. Uslyšel jsem jen hřmění, jak se obrovská vojska hnala kolem nás. Začal promlouvat…. Vím co říkal, i přes ten řev a hluk obrněnců. „Je ve mně, Pán…. Jejich Pán. Každého z nich a všech dohromady. Každá obrana je marná…. Sílí, a až nabude sil, bude konec…. Konec všech…. Konec všeho…. Konec nás. Snad bych ho mohl zadržet, ale ty musíš varovat…... Dát vědět.“
Začínal ztrácet slova, jako by se mu do toho pletla jiná osoba. Jeho stisk střídavě povoloval a znovu tisknul můj krk. „Musíš zapsat, co jsem řekl. Každé slovo…... Dokážeme osvětlit, zabít, zachránit tuto zemi. Srdce, tmu, srdce zemí budoucích.“
Pochopil jsem, že mu něco vkládá slova do úst…, mluví s ním a chce ho ovládnout.
Náhle mě odhodil stranou…. Dopadl jsem na zem a udělal několik kotrmelců, než mě zarazil strom. „Sepiš to, dej všem vědět…. Vláda dnešním dnem nezačíná, ale začne…... Ne zítra, ne za sto let, ale začne…. A pak budu vládnout JÁ!“ vykřikl náhle a svalil se k zemi…. Klepal se a drkotal zuby, jako by ho obklopovala mlha. Znova vstal…, avšak již bez jakéhokoli náznaku bolesti…. Oči čistě černé a na obličeji ledový klid. „Běž červe, užívej si života. Je to jen chvilka, kterou potřebuji, aby paladin podlehl a až ovládnu jeho moc, nikdo mě nezastaví. Nikdo, slyšíš? NIKDO! Utíkej a rozhlašuj, že mé hordy už jdou. Blíží se k nim. Ta země je má a tak si ji beru!!“
Dokončil svůj proslov a s hlučným smíchem zmizel.

Je 15den lišky
Z měst jsou jen trosky porostlé mechem, jako by tu byly již staletí. Hudba přírody zase hraje svou píseň. Je jasné, co se se mnou stane, ale tato kniha je již nyní klíčem. Ten, kdo v ní bude číst, se dozví o vzniku zla, vzniku pána zla, ale zároveň i o jeho slabině.
Poslední slova, snad se budou číst, snad pomohou v boji proti zlu. Reddnek by si to přál, jeho obě» byl život…. Musíme mu pomoci k odpočinku a musíme vrátit jeho duši tělu. Protože dokud jej bude mít zlo, nedočkáme se pokoje.

Deník událostí předešlých. Bratr Lukáš, poslední mnich řádu bohyně přírody.

Tekl hat abajdet mel…

To» začátek…