Autor: llzardSekce: BáseňPublikováno: 10. listopadu 2011 20:07Průměrné hodnocení: 8, hodnotilo 3 uživatelů [detaily] |
Kdo netrápil se nikdy,
těžko může posoudit,
těžko tyhle věty vznést.
Jsme přeci stále žalu děti,
kteří temná křídla havraní
smí na svých bedrech nést.
Plni muk se potácíme
ač s láskou či nenávistí.
Tváří v tvář sami sobě
schvalujeme kruté štěstí.
Hledáme stále čirou pravdu
klopýtajíc ve své době.
Kam s pravdou v hlavách našich?
Že mládí vše snese, mnozí tvrdí.
Však topíme se v kotli světa -
kam poděly se med a strdí?
Ztěžká skáčeme po přes kameny.
Protestů ústa - prázdná věta.
Zmizelo snad naše štěstí?
Ztrácíme se v plamenech.
Bídným červům ku radosti,
spí mládí na svých kamenech.
Odíráni, smutni padnem
kazatelům o mravnosti.
Chce svázat oči nám,
ta svatá společnost, jenž padá.
Jen řeka lživá teče proudem
a krví plní se ta zrada.
Nezapomeňte na nás nikdy, drazí,
až budeme vám vaším soudem.
| ||||
GothicIri-chan - 04. prosince 2011 01:00 Aw~, děkuji. thomas Enderson - 04. prosince 2011 17:06 Děkuji. Jen vyjadřuji své rozhořčení nad naším světem. Nejen temnota, co nás užírá, ale i agrese, i ovčáci. |
| ||||
Možná je to tou temnotou co v současné době prožívám ale jsem s tebou... líbí se mi to... 9 |
| ||||
10 si schovám pro příště a 7 je šťastných. Bez ohledu na to, že se známe tak se mi to vážně líbí *.* |
doba vygenerování stránky: 0.079344987869263 sekund