Autor: smithSekce: BáseňPublikováno: 17. listopadu 2011 17:15Průměrné hodnocení: 8.9, hodnotilo 7 uživatelů [detaily] |
V tónech květů z ledu
Neslyšíš? Šumí...
V tónech květů z ledu.
To dvě srdce spojila se v jeden oceán.
Teplo u páteře. Už nejsi sám.
Nejsi sama.
Ber to jako dar.
Dar života, který ti chce matka věnovat už podruhé.
Až kruh nebude...
A tak tě zavedla k němu. Vlasy barvy popela...
Možná jsi to nechtěla,
tak proč srdce tak divně zvoní
a mezi žebry taje kapka po kapce.
Samota ti nechutná...
Nechutná nijak, protože ses ztratila.
A ona - v hladině - udělá vše, aby tě vrátila.
Třeba jemu.
Neslyšíš? Šumí...
V tónech květů z ledu.
To dvě srdce spojila se v jeden oceán.
Teplo u páteře. Už nejsi sám.
Jak anděl pomsty...
Tak silný, ale bez citů.
"Nejsi tu!"
Byl to smutek, nebo výčitka?
Čas o samotě stojí. S ní jen utíká.
Sám uvnitř tušíš, že přijde den,
kdy budeš křičet do čtyř stěn,
kdy si budeš vyčítat ta prázdná slova...
A zas a znovu chtít, aby nikdy neodešla pryč.
To ona je klíč.
| ||||
Díky :) |
| ||||
*Černé oči zdobené zrkami šedi zahoří drobným plamínkem. Ten však po chvilce zmizí.* "Pěkné, moc, moc pěkné." |
| ||||
Sice je to zvláštně rýmované, ale krásně to k sobě ladí x) Moc se mi to líbí ^^ |
| ||||
Krásné - děkuji. Nemám, co bych z mého pohledu vytkl. |
doba vygenerování stránky: 0.079813003540039 sekund