Andor.cz - Dračí doupě online

Rozbřesk jarního jitra, kokrhání kohoutů oznamuje, že ráno je tu. Vzduch překypující vůní květin a čerstvého vánku z hor se smíchává dohromady v neodolatelné opojení smyslů. Zeleň stromů a trav svou pestrostí bije do očí, až z toho zrak přechází. Slunce se pomalu houpe na obzor a probouzí svým teplem vše žijící v lese. Jen zpěv ptáků, jako symfonie, je možné slyšeti. Malé údolíčko se probouzí. Lesy obklopují údolí a řeka svým korytem lemuje zalesněnou oblast vesnice. Protéká někam do neznáma přes vrchol hory "dračí zub". Pohoří zastiňuje cele údolíčko, a tak je téměř nemožné se dostat ven, ale i nazpátek. Jenom jeden malý průchod mezi těmito skalnatými kolosy umožnuje cestu odtud. Tu chrání vstupní brána s ostrahou.

Od této brány vede krásná a opečovávaná cesta, dlážděná přeznamenitými bloky skvostně opracovaného rystreddru (mramoru) s uměleckými rytinami. S ornamenty symbolizujícími tradice a historii vsi. Jen zasvěceným, jenž ví o tomto místě víc než sami o sobě, je povolen vstup a opačný směr touto branou. Takto je městečko či vesnička dostatečně chráněná před nájezdy loupeživých zbojníků. Je tu vše, co je k životu potřeba. Les, pitná voda z řeky, úrodná půda, lovná zvěř, ba i dobytek. Sic je tato samota malá, ale o to víc je kouzelnější. Jméno její právem ji náleží.

Toť je jméno Atlandén. To zvýrazňuje jeji velkolepost, architektonickou spanilost i čarovnost.

Den začíná.

Lidi se probouzejí. Z malebných domečků vycházejí muži i ženy do ulic s kamennou dlažbou. Toť doplňují domy s kvalitními střešními taškami z barvy hnědé až rudé a stěny bělounké jako sníh. Sokly mají obkládané oblázky z místní řeky. Domy jsou nízké a nemají víc jak jednu obytnou část a sklep, v němž vesničané přechovávají vína z nedaleké vinice. Okna jsou dřevěná, ale i tak dobře sedí a těsní. Tyto domy jsou z dvou částí. 1. část je zděna z hliněných cihel a 2. část je dřevostavba. Vesnice je kolem dokola obehnána maštalemi, výběhy pro dobytek a .

Vesničané jsou již na nohou. Je vzhůru již i jeden z vesničanů, který po vydatném spánku se protahuje a zívá. Je to místní bohatý obchodník s dobytkem, jenž je hrd na své jméno a příjmení. Jmenuje se Tyren Salfid syn Kaliena Salfida a děda Xenoxe Salfida... Jeho respekt u vesničanů je neměřitelný.

Je druhým nejbohatším obchodníkem v Atlandén. Hned po Osydeovi Bellárovi, jenž je synem Ksafinóda Bellárda a dědy Fatyda Bellára a pradědy Astaxona Darieda a tak dále. Oba jsou to velicí rivalové. Jeden obchodník dobytka a druhý s pitnou vodou. Řeka protékající údolím patří rodině Bellárových po celé generace až po čas založení města. Vesnice anebo městečko, jak kdo chce, se nachází v poušti, takže jediný pitný pramen se nachází v Atlandén.

A zde začíná náš příběh.

Vítr, studený vítr se prochází po krajině a doprovázaje sněžnou bouři na její strastiplné cestě lesy, poli, luky a městy. Prudká smršť studeného vichru a sněhových vloček dává najevo, že bohyně zimy přišla. Sníh pokrývá vše. Barva bílé převládla nad vším. Sněhová pokrývka dosahuje až po okna domů. Jen blázen nebo hrdina by v tuto chvíli šel ven a zahrávav si se životem v této chladnokrevné sněžné pustině. Domy zavalené haldami sněhu jsou plné spících tváří. Kromě dvou domů. Tam je jasně vidět světla svíček.

Křik a bolestné stenání dvou žen lze slyšet. V stejný okamžik trpí bolestmi, porodními bolestmi. Strašné trýznivé zvuky z hrdel jejich se derou, to doslova nehorázná muka pro ně musí být. Najednou ani vzlyk není, je jen ticho. Dlouhé ticho. To je z ničehož nic přerušeno dětským pláčem. Z domů se jen ozývají hlasy mužů, Tyrena Salfida a Osydea Bellára. Nejdříve jsou radostné, ale poté se zdaleka změní. Na řev. Na řev žalu a proseb. Jejich ženy jsou mrtvé, nepřežily dlouho hodinový, vysilující porod. Jen jejich bezvládná těla jsou mrtvolným potem pokryta. Svíce v okně doplápolává, ale nářky neutichají.

Syn Osydea Bellára doprovází křik svého otce a taktéž samo dcera Tyrena Salfida. Avšak vše zhojí čas.

Zima odchází, roční období se střídají. A roky plynou. Dětský smích se rozléhá při odpoledním obědě v příbytcích obou obchodníků. Otcové Tyren a Osydeus se směji se svými dětmi a jen radovánky a hry jejich ztrátu zaplnily.

Opět rok za rokem plyne jako voda a otcové stárnou a děti rostou a dospívají.

Malá 8letá Kétesen si hraje na písku a přitom si svým sladkým dětským hláskem prozpěvuje. Její otec ji nechal doma samotnou a odešel na tržiště. Malá Kétesen připodobnující se vílam má plavý vlas, oči světle zelené a tváře jsou načervenalé od samého smíchu. Šatičky černé a se zlatými pásky, krajkami a knoflíčky z lehké lněné látky, vlásky má až po záda. Tvař připomíná tulipánové lístky, rty plné, ale pusa již dostatečně proříznutá. Očka velká jak kulička křišťálu. Leskne v nich a zobrazuje podobnost andělům.

Povahou ji lidé přirovnávají k holubici, jež může ale i klovnout. Ani roztomilost a dobré srdce a mravy jí neschází.

Tyren ví, jak je podobná své matce Kétesen, po níž dal jméno své dceři.

I když zůstávala často sama doma, tak ji nijak samota nevadila. I když trochu Kétesen byla smutná, že je osamocená a nenachází někoho, s kým by mohla hrát na schovavánou, na návštevy, na vaření a jiné její oblíbené hry.