Andor.cz - Dračí doupě online

Ve stínu tiše stojí

a zoufale mračí čelo.

Podzimu se bojí,

už poprvé zapršelo.



Starý, silný přítel louky,

kterou sám tak skromně zdobí.

V mysli podniká své toulky,

Jen větví pohyb napodobí.



Až přijde malíř se svou paletou,

sám… sychravý,

s duší pevně v čase zakletou,

listí po větru odplaví.



A tak hned, jak barvu změní.

List, co na větvi se chvěje,

opadne, až žádný není.

Holý vprostřed louky stoje.



Starý dub ve společnosti můry,

snad ještě neomrzá,

je vidět tam, podél kůry,

smolná kapka…
jako slza.